SOLOM.

Nějak zvlášť okouzlující film to tedy nebyl, ale několik slibných pasáží (scén) by se tu určitě našlo. Zápletka samotná mohla být určitě lépe zpracována, je tu několik hluchých míst, ale i docela slušných akčních pasáží. Bruce Willis za svou kariéru natočil mnohem lepší filmy, ale ke konci i mnohem horší. Takže to vidím na klasický průměrný střed. Škoda, že Peter Stormare tu měl jen opravdu „jepičí život“. Nic co bych musel vidět znovu.

Soukromé mise a později lety na Mars – jo sen mnoha boháčů i lidí, které vesmír fascinuje. Byl by to obrovský byznys a tak není divu, že konkurence – potažmo pár vyvolených by pro tu příležitost udělali cokoliv. Možná i zabít nepohodlného…Castle je ve svém živlu a přestože tento díl nedosahuje takových kvalit jako ty dva před ním, divák se u něj alespoň zasměje. A to nejen díky tomu, co se děje v bytu spisovatele, kde začíná být nějak „plno“.

Tak se nám příběh s trojitým vrahem nachýlil ke svému konci. Hra kočky s myší na obě strany, se nakonec dostala až do cílové rovinky a finiš byl opravdu povedený. Žádné slitování, jen chytrý plán, jak přechytračit nejnebezpečnějšího protivníka, proti kterému kdy stáli. Nechybí emoce, trocha toho násilí a já můžu s klidným srdcem říci, že tento dvoj díl se tvůrcům skutečně povedl. Čumím, že se tak nestalo až v samotném závěru této série – no uvidíme, s čím přijdou zase příště, jen aby to nebyla rapidní sešup dolů…

Sériový vrah 3X a mazaná mrcha z plastické chirurgie jsou zpět a mají další ďábelský plán. Vyšetřování zavede detektivy i Castla do minulosti Jerryho Tysona, který evidentně tehdy na mostě nezemřel a plánuje další pomstu. Jenže jak to dokázat? Kate se ocitá v ohrožení života a zbytek týmu bude muset překousnout další „miniprohru“. Už teď se těším na pokračování, protože otevřený konec byl docela zajímavý. Po delší době zase lepší díl tohoto seriálu.

Castle začíná konečně chápat, že práce soukromého detektiva není jen hra, ale dokáže být i pěkná dřina a ne všechno dopadá dobře. Stane se svědkem smrti své dávné přítelkyně, dokonce dostane i ránu do hlavy a při honbě za usvědčení vraha, se začne případ nepěkně zamotávat a mrtvých přibývat. Ne všechno je tak, tak jak to vypadá a prachy dokáží dělat divy…

Britové jsou už dlouho známí tím, že poslední dobou po vzoru Američanů rádi ohýbají a překrucují vlastní historii dle obrazu novodobých trendů a plnění jistých „zvrácených“ kvót. Spousta tvůrců vymýšlí vlastní fantasmagorie a poté je přenášejí na filmové plátno. Charlie Steeds se rozhodl tentokrát vzít na mušku kontroverzního Richarda III a tajemství okolo zmizení dvou malých korunních princů Eduarda a Richarda. Dodnes se přesně neví, co se tehdy skutečně stalo a existuje řada nejrůznějších teorií a polopravd.    Ale pojďme zpátky k samotnému filmu. Jde o směsici středověké fantasy a historického hororu v dosti laciném provedení. On rozpočet nebyl zrovna moc velký, což je patrné již na první pohled. Celková kvalita filmu je dost podprůměrná – kamera, střih, interiéry, herecké výkony i speciální efekty. Je však potřeba říci, že kromě hromady nepříliš záživných dialogů, tu však lze narazit i na několik slušných pasáží, najdou se zde i náznaky o vytvoření alespoň trochu snesitelné atmosféry, nějaké to mučení a gore taky nechybí, stejně jako nesmí chybět homosexuální podtext a v závěru i litry umělé krve (ty vodotrysky si mohli odpustit).    Ať už byl film špatný (slabý) jakkoliv, musím uznat, že když se onen tajemný cizinec vydal do říše mrtvých a navázal kontakt s mrtvými, tak se kvalita filmu alespoň trochu zlepšila. Právě tyto scény považuji za vůbec nejlepší z celého filmu. S tím samotným mučením už to bylo slabší, ale takovou „hrušku“ v prdeli bych vážně nechtěl. Je to mé první shledání s tvorbou tohoto režiséra (přestože mám od něj ve své sbírce filmů hned několik) a už teď vím, že si jej zařadím mezi ty „špatné“ a ne moc často vyhledávané.

David Ryan Keith rozhodně nepatří a nikdy patřit nebude mezi režisérské špičky. Na svém kontě má několik nízkorozpočtových filmů, ale většinou jde jen o céčkové kýče. A jeho prvotina není žádnou výjimkou. Samotný nápad s nacistickým čajem nebyl zas až tak špatný, ovšem celkové zpracování tohoto filmu už bohužel ano. Nedostatek financí a poloamatérští herci se na tom všem rovněž podepsali velkou měrou, stejně jako jeho slabé tvůrčí schopnosti.    Keith se snažil natočit hororovou komedii a po vzoru známějších filmů si přichystal několik rádoby vtipných situací a hlášek (některé z nich skutečně vykouzlí i nenucený úsměv), ale většinou jde jen o trapnou podívanou s ještě trapnějšími postavami. Snad jediný kdo snesl přísnější měřítko, byl Steve na vozíčku (bývalý populární běžec), který se rovněž zapojí do eliminace nakažených obyvatel opravdu rozmanitými způsoby. Souboj vozíčkářů patřil k tomu lepšímu, co nám tento film nabídl. Samozřejmě nesmí chybět ani drsný šéf doků s nekonečnou zásobou nábojů, farář, bohatý záporák, bývalá láska a věčně naštvaný fotřík.    Co se masek týče, jo tak to byla bída. Trocha kečupu nebo umělé krve na tváři/ústech, zběsilý střih, pobíhání z místa na místo a pár marných pokusů vytvořit alespoň trochu snesitelnou atmosféru. Jako pár světlých i humorných okamžiků by se tu našlo, ale nic tak skvělého, co by tento film přiblížilo k průměru. Na světě existují mnohem lepší a vtipnější hororové komedie. Jediné štěstí je, že to netrvá moc dlouho.

Britská tvorba nikdy nepatřila mezi moje nejoblíbenější, ale dá se v ní nalézt několik opravdu povedených filmů (zvláště pak staršího data). Bohužel ta novodobá už opravdu za moc nestojí. Většina filmů se totiž pořád dokola opírá o strašidelné domy/budovy, paranormální vyšetřovatele a duchy, což začíná být pomalu ale jistě jedna velká nuda. Zvláště když spousta z nich neoplývá moc velkým rozpočtem ani kvalitním scénářem a tento kousek je jedním z nich. Jde jen o další céčkový paskvil s minimem slušných momentů.    Ono je sice pěkné, když na vás vybalí historku o děsivém domě, kde nikdo údajně nepřežil víc jak tři dny, nebo někoho jiného zabil. Podle fotek a historek tam zařvala spousta lidí, ono sídlo bylo celkem hezké (jak zvenčí, tak i interiér vevnitř), ale to bylo tak všechno. Hromada dialogů byla nudná, vzájemné počáteční hašteření obou pánů nic moc (jeden jasnovidec, druhý se nemohl vzpamatovat ze ztráty své blízké). Opět vrzali panty, bouchali dveře, tu a tam se objevil nějaký stín nebo zakrvácený duch s červenýma očima, ale alespoň trochu slušná atmosféra se objevila až v samotném závěru.    Do té doby si spíš budete okusovat nehty nudou a zoufale pokukovat po časomíře. Jako celek tento film neměl šanci uspět, protože nic extra zajímavého tu k vidění nebylo. Spousta klasického klišé, nesympatické postavy, slabé herecké výkony, no prostě podprůměrná podívaná. Podobných filmů existuje celá řada a většina z nich je dle mého názoru naprosto zbytečnou ztrátou času.

Filmy u kterých se objeví označení „podle skutečné události“, mě dost často nechávají zcela chladným. Většina z nich jsou jen céčkové braky, parazitující na historických faktech – událostech a tenhle není žádnou výjimkou. Pat Holden se nechal inspirovat rodinou Joea a Jean Pritchardových a údajném strašení "The Black Monk of Pontefract" v hrabství Yorkshire. Jak však sám přiznal, příběh si dost přikrášlil, aby jej mohl použít pro svůj „horor“.    Což se mu evidentně moc nepovedlo, protože tento film divákům příliš zajímavé podívané nenabídne. Pár lekacích scén se tu objeví, ale jinak to bylo dost dlouho spíše jakési nudné rodinné drama s nepříliš sympatickými postavami. Hádky ústřední trojice i jejich vzájemné soužití moc atraktivní nebylo, stejně jako dvojice mladých dívek, ba ani kvalita kamery či střihu. Otec pořád chlastal, matka nadávala své dceři, ta se zase snažila kamarádit s odstrčenou dívkou odvedle a do toho všeho se pořád pohupoval lustr, blikala světla, pouštěla se voda z kohoutků, bouchali dveře – no prostě kupa klasických klišé, jenž jsou k vidění snad v každé duchařině.    Teprve s blížícím se koncem, se mírně zlepšila i samotná atmosféra. Lehce se přitvrdilo, dojde i na nějaké to řádění nadpřirozených sil, poslechneme si příběh z historie o vraždícím mnichovi a mladých dívkách a pak přijde úsměvně barevný finální souboj dvou entit. Tedy nic co byste si neměli nechat ujít. Vyložená katastrofa to není, ale tento film rozhodně nikomu doporučovat nebudu.

Tento film mě nějak záhadně minul, když jej vydala nechvalně proslulá DVD edice, ale kupodivu jsem na něj narazil ve své opravdu bohaté filmotéce a tak jsem hodlal svou chybu napravit. Už dopředu jsem věděl, že půjde jen o další lacinou céčkovou záležitost, takže má očekávání nebyla vůbec velká. Spíše jsem se připravil na další nudnou podívanou, a jak se ukázalo, udělal jsem dobře. Tento film totiž mnoho zajímavé podívané nenabídl a nízké hodnocení napříč internetem si vysloužil zcela zaslouženě.    Scénář samotný příliš originalitou neoplýval, ale i s tím jsem počítal. Rozpočet evidentně moc velký nebyl, kamera byla otřesná, stejně tak i střih či herecké výkony většiny zúčastněných. Tvůrci se to snažili zachránit alespoň trochou té nahoty a celkem pohlednou hlavní hrdinkou, ale to byla jen kapka v moři zmaru. Najde se zde i několik rádoby akčních pasáží a trocha té umělé krve, ale jinak šlo jen o přehlídku nudy se špetkou zajímavé atmosféry a minimem světlých okamžiků.    Scénář byl plný teorií a úvah o upírech, andělech i samotném Ježíši, ale to bylo tak všechno. Samotný závěr byl směšný – no spíše (ne)pěkně dementní. Ostatně jako skoro celý film. Nebýt těch několika soubojů s upíry, byla to jen velká nuda. Tyhle ty filmy jsou jedna velká zbytečnost a ztráta času. Pokud můžete, raději sáhněte po něčem jiném. Vyložený ODPAD to nebyl, ale nemělo to k němu moc daleko.