Mr.Apache

(14.12.1994) Southern gothic epizoda, kterou má na svědomí Stephen Hopkins, režisér páté Noční můry z Elm Street, Predatora 2 a akčního krimi-thrilleru Judgment Night, známého především díky crossoverovému soundtracku, na němž spojili síly přední rockoví a rapoví umělci své doby. Hopkins má v rámci Tales na kontě už povedený Abra Cadaver ze třetí série, obsahující chybičku, kterou divák díky pikantním okolnostem, odehrávajícím se v tu chvíli na obrazovce, napoprvé většinou neodhalí. Staired in Horror je méně nápadný, ne tolik zběsilý kousek. Sází hlavně na atmosféru, která je od samého začátku vynikající. Příběh se odehrává kdesi na buranském Jihu, ve starém domě, jenž pamatuje lepší časy a skrývá dávnou kletbu, související s tamním schodištěm. Příjemný díl, z něhož vám asi nejvíc utkví v paměti fenomenální, vpravdě ikonický konec.

(14.6.1996) Tento díl sice po stránce logiky hapruje snad ve všech směrech (alespoň takový jsem z něj měl dojem při posledním zhlédnutí), avšak má tak krásně goticky romantickou atmosféru, jakou snad nedisponuje už žádná jiná epizoda. Zčásti to lze přičíst na vrub prostředí (sedmá série se točila komplet ve staré dobré Anglii), zčásti určitě zápalu horrorového specialisty Williama Maloneho, který si v Tales předtím střihl klasickou Only Skin Deep, v devadesátkách stihl ještě natočit jednu z mnoha verzí House on Haunted Hill a jednou epizodou (Fair-Haired Child) pak přispěl do ceněného žánrového projektu nultých let, Masters of Horror. Právě díky té nádherné atmosféře, která sama o sobě dělá z Report from the Grave bezmála jednu z talesovských klasik, a také vymazleným, romanticky strašidelným jednotlivostem, dávám tomuhle kousku 4* a ne míň. Moje třetí nejoblíbenější epizoda poslední série.

(24.5.1996) Russel Mulcahy má v rámci Tales na svědomí hned čtyři mimořádně povedené zářezy. Split Second aneb "Dřevorubecká" z třetí série je kult, People Who Lives in Brass Hearses aka "Zmrzlináři" jsou jedním z taháků páté série a Let the Punishment Fits the Crime určitě patří k ozdobám šesté řady. Tenhle díl o gangsterovi v strašidelném hotelu funguje už jen svým tématem. A nutno uznat, že v sedmé sérii je jedinou vážnou konkurencí tohoto dílu Cold War s mladým Ewanem McGregorem. Nic dalšího se tam těmhle dvěma epizodám už pořádně nepodívá na paty. Proto (i přes menší výhrady) 5* a ne 4. No a Crypt Keeperovo outro je tentokrát vážně NASA-kr.

Hodně dobré to bylo.

Hodně špatné to bylo.

Nejlepší neowestern.

(31.5.1996) Poslední skvělá epizoda Tales from the Crypt se v nepříliš povedené sedmé řadě vyjímá skoro jako krevetový koktejl v závodní jídelně. Cold War je zběsilá londýnská jízda, kde v roli nonšalantně impulsivního bandity exceluje mladý Ewan McGregor, asi tak vteřinu předtím, než ho svět objeví v Trainspottingu. Jeho partnerkou je málo známá Jane Horrocks, kterou si artovější publikum bude možná pamatovat z ceněného devadesátkového snímku Little Voice. Úplný závěr Studené války je sice trochu rozpačitý, ale ten nářez předtím to na nejvyšší hodnocení vytáhne. Zvlášť když uvážíme, jakou má tenhle díl v sedmé řadě "konkurenci". Rozhodně jedna z nejzábavnějších epizod seriálu, navíc kořeněná spoustou povedených hlášek. "Don't call me Kato, bitch!" "Then don't call me bitch, Kato!"

(27.10.1993) Kevin Dillon, pro mě osobně jeden z nejvýraznějších mladých herců přelomu 80. a 90. let, tady naprosto vládne. Jeho postava mi připomněla roli, v níž jsem ho kdysi viděl poprvé - toho frajírka z Čety. Kevin pak ještě zazářil v jednom z nejlepších horrorů 80. let (The Blob) a zahrál si jednoho z The Doors, aby se následně tak nějak tiše vytratil z diváckého povědomí. Dnes je mnohem známější jeho starší brácha Matt. House of Horror mám hodně rád a zařadil bych ho (společně s Television Terror, Mournin' Mess a The New Arrival) k nejstrašidelnějším epizodám celého seriálu. Bob Gale, spoluscénárista Návratů do budoucnosti a režisér nevšedního road movie Interstate 60, odvedl pro pátou řadu TFTC timhle dílem více než dobrou práci. Úplný konec to možná v očích některých pokazí, ale jsou to holt Talesy, a talesovitější závěr už to snad ani mít nemohlo.

Druhý remake tohoto revivalu, NIGHT OF THE MEEK, je tradičně slabší než jeho předloha, která přes určité kouzlo taky nepatří zrovna k The Best of Serlingovy Twilight Zone. BUT CAN SHE TYPE neurazí ani nenadchne (pokus o TZ pro ženy?) a THE STAR dle předlohy A.C. Clarka zaujme alespoň úćastí veterána Fritze Weavera z vynikajících epizod The Obsolete Man a Third from the Sun z původní Zóny.

HER PILGRIM SOUL je docela zajímavý SF kousek v bradburyovském duchu, ale tuhle epizodu si pro sebe stejně uloupí vtipná miniatura I OF NEWTON o souboji ďábla s univerzitním profesorem. Poznámka: Sledujte ďáblovo tričko. ;-)