Mr.Apache

V oblasti SF jde o jasnou perlu; tady není co řešit. Také z všeobecného hlediska jde jednoduše o snímek kvalitní - plně obstojí i v očích náročného diváka. V rámci filmografie Davida Cronenberga jde vyjímečně spíše o nekontroverzní, a asi nejméně "divné" dílo. Mezi plusy tohoto snímku (mínusy nemaje) by bylo neslušné nezmínit alespoň výkon charismatického Christophera Walkena v hlavní roli. A nakonec (pokud budeme srovnávat s jinými kingovskými adaptacemi) nezbývá než konstatovat, že i zde ční Dead Zone vysoko nad průměrem. Nevidím důvod, proč neudělit maximum.

Škvár, který mě naštěstí neodradil od toho abych si koupil Kingovu knihu. Ještě štěstí, že byla jedna z prvních, která u nás od něj vyšla. V pozdějších dobách bych si ji už asi nekoupil - tak špatný dojem ve mě ten film zanechal. Ale tehdy jsem díky dobrému dojmu z těch pár vyšlých kingovek ještě zariskoval. A nelituji dodnes. Že mám hodnotit film? Aha. Takže: Škvár. Těch pár povedených drobků, co tam zůstalo hlavně díky kvalitní předloze, nezachrání můj zoufalý pocit z této akční splácaniny. Zdá se, že Running Man na kvalitní filmovou verzi stále čeká. I když se obávám, že už je asi pozdě.

Stanley Kubrick nebyl žádným horrormanem, ale jako mnoho jiných ambiciozních umělců bral možnost, natočit si něco v tomhle žánru, jako výzvu. Inspirován úspěchem Carrie Briana De Palmy, vzal si na mušku další Kingovo dílo. Pečlivě studoval slavné horrorové snímky 70. let (zvláště Omen a The Exorcist) a snažil se nejsilnější ingredience, které v nich objevil, transformovat do svého filmu. Jeho cílem bylo natočit "nejlepší filmový horror všech dob", a nutno uznat, že výsledek se této definici hodně přibližuje. Tím, že se Stephen King od tohoto snímku distancoval, jen potvrdil, že filmovému umění zas tak moc nerozumí. Ale co. Ken Keasey také všude rozhlašoval, že Přelet od Formana je shit, a pak byl několikrát spatřen, jak se na něj v převlečení plíží do kina. :-) Ostatně, je celkem známo (a je to pochopitelné), že spisovatelé obecně trpí tím, jak si filmaři jimi stvořený svět přizpůsobují vlastnímu vidění. Dodatek 2018: V době psaní komentáře jsem vycházel z tehdy u nás oficiálně šířené teze o Kingově postoji. Objevovala se zvláště v souvislosti s novější adaptací Shiningu z roku 1997, na níž King spolupracoval. Ve skutečnosti však spisovatel nebyl ke Kubrickově verzi zdaleka tak kritický, jak se tvrdilo. V jeho teoretické práci Danse Macabre, věnované horrorovému žánru všeobecně, se můžeme dočíst, že byl k filmu naopak mnohem vstřícnější, než se tvrdilo. Zmíněný Kingův spis u nás poprvé vyšel až minulý rok, proto připisuji tuto poznámku alespoň nyní. ... Na druhou stranu je docela možné, že King v souvislosti s novější adaptací Shiningu svůj názor na Kubrickovu verzi poněkud vyostřil.

Tak ta ježibaba jako těžce rules, o tom žádná. Ještě trochu přitvrdit, a byl by z toho kult. Hlavně mezi horrormany.

Líbí se mi všechny čtyři pokoje, tenhle hotel beru jako celek. Jasně, některé jsou luxusnější, jiné míň, ale podobně řešené filmy mám prostě rád. Každá povídka má zajímavý nápad (ta poslední mi připomněla jednu od Roalda Dahla), a myslím, že být v kůži postavy Tima Rotha, a prožít si třeba jen ten první příběh, tak s tím lámu ledy na večírcích až do nejdelší smrti.

Základní nápad se mi hodně líbí - ostatně taky sedím po každé noční v hospodě. Dalo se to udělat různě. Tvůrcům však evidentně šlo spíš o inteligentní zábavu, než o velké umění. Mohl to být klidně průser, ale není. I když je to o generaci, která je úplně někde jinde než jsem já, neuráželo mě to. Tahle parta se mi jeví přece jen mnohem sympatičtější a víc ze života, než hrůzní, načinčaní, a hlavně prudce nesnesitelní "Přátelé". (Fuj.) Navíc ty noční šichty a následné ranní odreagování v restauračním zařízení - to nás od začátku spojovalo. Tomu jsem rozuměl. Jasně, má to i nějaká ta slabší místa, kdy se našinec obvykle kroutí, ale nakonec vše zachránila scéna s autorádiem, které nejde vypnout ani přeladit. Pohled na trance & dance mládež, kterak hodiny trpí při pop rockových baladách osmdesátých let (např. Heart) byl jednoduše k nezaplacení. A to už je druhý neotřelý nápad tohoto snímku, vzniklého v dobách, které si s originalitou a neotřelostí zrovna netykají. Proto neváhám jít o hvězdičku výš, než by mi asi měla diktovat objektivita.

Nejsem nadšeným oslavovatelem animovaných filmů - celá tahle vlna mě nechává vcelku chladným, občas jenom prudí, a máloco z ní v mém případě padlo na úrodnou půdu. Ale tohle je pěkná dětská fantasy. Vstupování do jiných světů mě vždycky bralo, podobná dobrodružství mám rád. Být tam trochu víc bojových scén, jenom trochu víc přitlačit na pilu - neváhám dát čtyři hvězdičky. Jsou tu jasně pootevřená vrátka pro druhé pokračování, a já si umím představit, že by mohlo být hodně dobré. Jenže, držme se při zemi. Jestli nějaká dvojka bude, pak bude nejspíš stát za starou belu. Ale kdyby měl náhodou tenhle Arthur úspěch, pokračování by dělal zase Besson, a trochu víc se odvázal... Ne, tak to v téhle branži obvykle nechodí.

V 70. a 80. letech se u nás hodně chodilo na Pierra Richarda. Člověk si tady připadal jako blázen, a tenhle každým coulem sympatický kudrnáč mu dodával uklidňující pocit, že i v daleké Francii je na tom někdo podobně. A k tomu ještě dokázal člověka slušně rozesmát, což se cení vždycky. Z jednoho i druhého důvodu vidím proto tyhle filmy jako nadčasové. Pamětník je zároveň taky rád lehce nadhodnotí, a to bez přílišných výčitek svědomí - nostalgie mu už takto velí. Otec a otec možná není úplně nejlepším filmem Velkého blondýna, ale já ho mám nejradši. Vzpomínka na skvělý rok 1986 (osmnáct je vám holt jen jednou), na návštěvu krnovského kina s přáteli (dávno zmizelými v propasti času), a konečně na samotný film (myslím, že je fakt dobrý) - to všechno dělá svoje. [Dokonce si dodnes pamatuju na předfilm: Byl o Haileyově kometě. Zpívali tam něco jako "blíží se kometa, bude konec světa". Moc pěkné představení to bylo léta onoho, jen co je pravda.]

Velice erotické.

Stejně je to trochu zvláštní, přiznat si natvrdo, že celý žánr moderních zombie filmů (Romerovým Night Of The Living Dead počínaje) je vlastně odvozen od slavného sci-fi románu Johna Wyndhama Den trifidů. Ve 28 dnech poté najdeme zjevnou citaci prakticky celé první kapitoly této knihy. A tím odkazy zdaleka nekončí. Troufám si říct, že upozornění na fakt, že Wyndhamův postkatastrofický majstrštyk inicioval vznik celého subžánru filmového horroru, bylo jedním z hlavních cílů, které si tímto snímkem Danny Boyle určil.