Alojs

Žádný div, že jsou Přátelé pro leckoho srdeční záležitostí. Ani já nejsem výjimkou. Sledoval jsem je od první série, málokdy mi unikl nějaký díl (a když už ano, zatlačil jsem slzu nejedním kapesníkem) a stejně jako v případě Gilmorových děvčat – i tento seriál si mě natolik podmanil, že jsem si k jeho prostředí a jednotlivým postavám vybudoval velmi blízký vztah, neřkuli přímo sousedský. A opravdu. I když je to už dobrý rok, co jsem dokoukal desátou sérii (a možná dva roky – čas pádí, čas letí…), stále mám před očima všechny součástky „Jejich světa“. Jako bych stál přímo na place a sápal se po klice. Dveře se otevřou, málem zakopnu o kruhový stůl se čtyřmi židlemi, a jen co se jakžtakž stabilizuji, zrentgenuji zrakem důvěrně známou místnost. Jestli něco nechybí, je-li vše na svém místě. Nejprve se zaměřím na modrozelenou kuchyňskou linku, posléze na ledničku s magnety, na bílou sedačku a mé pozornosti neunikne ani nadstandardně prosklený balkón. Sednu si, zaflirtuju s nostalgií, následně rozrazí dveře Joey (jako by se nechumelilo), bez ostychu vypáčí lednici, nabere si plnou náruč jídla a pak zase zmizí v doupěti odnaproti. O chvíli později mě přejede prachovkou svědomitá a extrémně puntičkářská Monica. Usměji se, zvednu nohy a uvolním cestu vysavači. Sotva zapustím chodidla do měkké pohovky, nalepí se na mě Rachel. Nemíjí mě přísun novinek – ať už se jedná o nejnovější trendy v módě, nebo o pohledného kolegu z práce. Nemohu protestovat. Mezitím se však na place objevuje enormně opálený Ross v dámské halence a v kožených kalhotách. Všichni se zasmějeme a pohotový Chandler (tajně popotahující z cigarety za gaučem) hodí do placu několik trefných poznámek. Phoebe jej při tom doprovodí na kytaru, následně odzpívá novou písničku a všichni to tak nějak přežijeme, aniž bychom zřetelně krčili obličeje. ***** No řekněte sami... kdo by takovou exkurzi nepodstoupil?

Ne tak povedené jako Návraty, ne tak oscarové jako Gump, přesto velice obstojný Zemeckis, navíc s nabouchaným hereckým střelivem. Triky ujdou, černý humor by se dal přehazovat lopatou. Nezbývá mi nic jiného, než si pox-té postesknout. Roberte, vykašli se už na tu sterilní animaci. Lidi hrajou líp.

Očekávání byla veliká. Nejprve je srazil sám Reeves, když do lodě ani nenastoupil, posléze všichni ostatní, kteří (bohužel) zůstali. Náběh tu je, ale Jason Patrick je zkrátka suchar. Jeden z těch filmů, který nazachrání ani maximální demolice přístavního městečka (z lepenky a překližky). Dokument o natáčení je mnohem zajímavější. A soundtrack... ujde. Jednička je po všech stránkách lepší.