jane1106

Humorná, jen místy trochu těžkopádná satira špatných (chtělo by se napsat českých, ale modely jako vdova Máchalová, lidská lakota, marnivost, atd., atd. se najdou zkrátka všude) lidských vlastností, kde každý hříšník je po zásluze uchvácen peklem. Scénář není zrovna kdovíjak nápaditý, ale o "kultovnost" se zde starají zejména hlášky a herecké výkony "záporáků" (Kretschmerová, Nárožný, Preiss). Kladné postavy jsou paradoxně docela nudné, bez šťávy a nápadu a vůbec nejméně sympatická mi přišla Jana Dítětová v roli Petrovy babičky. Karel Heřmánek jako hlavní pekelník se také víceméně omezuje na kulení očí a práskání bičem a démonické noblese třeba takového pana Ráže v Hrátkách nedosahuje ani omylem. Jinak jsem se ale bavila a "Čerty" řadím mezi nejlepší "novodobější" pohádky (přiznám se, že ty současné absolutně ignoruji).

Místy trochu přitažená za vlasy, nicméně opravdu vtipná komedie (dračí muž v supermarketuxD, nadšený ploditel Tom Arnold v porodnici, dr. Kosevich a jeho metody) o strastech a slastech partnerského života zpestřeného neplánovanou graviditou. Hugh Grant tady válí, myslím, že se jedná snad o jeden z jeho vůbec nejlepších výkonů a popravdě jsem netušila, že tenhle bledý Brit s (tehdy ještě) úděsným účesem má nějaký bavičský talent.

Méně půvabně roztomilé, méně romantické, dospělejší a zemitější než starší klasika jménem Funny Girl. Vizuální vytříbenost nechybí ani zde, scéna opět hýři barvami a kamera je opravdu skvostná (už jen když Fanny sedí v šatně u stolku a kamera se vznáší kdesi nad zrcadlem). Barbra se předvádí ve vrcholné fyzické i herecké formě (jako zkušená sebevědomá showmanka mi přišla snad ještě lepší než v předchozím filmu) a s živočišným Jimmym Caanem, který je z úplně jiného těsta než uhlazený elegán Nicky Arnstein Omara Sharifa to prostořeké hrdince pekelně ladí. Důstojné, vysoce profesionální, jen snad nějaká jiskra a zapamatovatelnější skladby tomu schází. Ale pokud se někdy dostanu k soundtracku, třeba změním názor.

Výrazná secesní stylizace, travesti make-up, dvě zcela protikladné sestry. Iva Janžurová exceluje zejména ve "zlé" poloze a pro mě byl opravdu příjemný zážitek vidět ji jinak než v rolích potřeštěných tetek. Sama nevím, co mi vlastně scházelo, možná ještě hororovější atmosféra. Být to více in natura, pravděpodobně bych dala plný počet.

Při zběžném ohledání bezvýrazný průměr, na můj vkus ale tak kýčovitě sestříhaný, navíc k žánru s nepochopitelně dokumentárně roztřesenou kamerou a úplně trapným závěrečným polibkem, že nemůžu hodnotit výš.

Přiznám se, že jsem to sledovala hodně liknavě. Přesto mi přijde, že filmu scházel jakýkoli romantický náboj a ze začátku je to vyloženě nuda. Fungování časových rovin jsem ne zcela pochopila a Keanu Reeves je mezi scénami střídavě více a méně odulý v obličeji. Nemastné, neslané.

Děsná záležitost, jíž podkopává hlavně Slavínského tragická režie, scénář a zbytečně natažená stopáž. Kdyby příběh končil rozlukou Partyka s Pavlou a ženitbou s Jožkou, pořád by to byla telenovela, leč v rámci únosnosti. Jenže právě v onom bodě se film přehoupne do ještě podstatně horšího epilogu, kde už jde veškerá logika, rozum i vkus úplně do kytek. Plus si zaslouží zobrazení Partykových a Jáchymových gay tendencí, což je samozřejmě ale dáno dnešním chápáním a jde jen o výsledek špatných dialogů. Otomara Korbeláře jsem měla zapsaného jako charakterního charismatického herce a doufám, že si dojem opět brzy napravím.

Povídkový film s plejádou báječných hereček, bohužel tolik umělecky tvářící se a otevřený nejrůznějším interpretacím, že mě paradoxně vůbec neláká se osudy hrdinek v mysli jakkoli dále zabývat. Kde je psáno, že všechny ženy jsou tak vnitřně komplikované? Nemůže mezi nimi být alespoň jedna "normální a "nudná"? Aź někdo natočí zajímavý film o průměrné ženě v domácnosti, jejíž partnerka neumírá, jež zrovna nejde na potrat, není slepá, nevyšetřuje vraždy, atd., atd., tak se podívám podstatně raději. Co se týče vizuálu, používání jakéhosi filtru nebo masky jsem nepochopila.

Další schématická klasika á la Sister Act 2 a mnoho jiných, jejíž utopické vyznění na oko "komplikuje" pouze (a)sociální tematika. Na problémová děcka (kde ne všichni vypadají jako z obálky časopisu) se ale přece jen dívá o něco lépe než na uhlazené skromné princezny snící o vysoké/pohádkovém princi/dosaďte si, co chcete. Antonio má tanec v krvi a role mu vyloženě sluší. Líbivka, která neurazí.

Zpočátku jsem byla z Fričovy konverzační taškařice, kde se drby šíří rychlostí blesku a nabývají těch nejabsurdnějších rozměrů, maximálně nadšená. Vzhledem k přepálené stopáži se později začnou Bláhovy výmysly a následná nedorozumění zajídat, i tak ale patří Roztomilý člověk k tomu nejzábavnějšímu z dané éry.