Subjektiv

Seriál o doručovatelce dopisů ze záhrobí Fumice má v sobě všechno, co takový seriál potřebuje. Sympatickou a zajímavou hlavní hrdinku, která umí ustoupit do pozadí, aby dala vyniknout epizodním postavám (přece jen, jde o epizodický seriál). Dále je tu mix zajímavých a aktuálních témat, která jsou zpracována bez přehnaného patosu, s lehce chladivým a přece stále cituplným odstupem. Seriál má bohužel i něco navíc, něco co nepotřebuje a co mu škodí. Mé osobě kupodivu příliš nevadila mluvící hůl Kanaka, jejíž výstupy mi připadají vhodně načasovány. IMHO odlehčují atmosféru v okamžiku, kdy atmosféra potřebuje odlehčit. Je otázka, zda způsob, jakým tak činí je ideální, ale úplně bych ho neztracoval. Pro Kanaku tedy pochopení chovám, pro Fumičiny rodiče již nikoliv, jejich povahy ostře kontrastují s jinak většinou docela dobře uvěřitelnými postavami a hlavně jsou k uzoufání afektované. A oni, společně s Fumičiným MPD, představují důvod, proč uděluji lepší **** namísto *****.

Děj - Lacrima - Za 15 let nečeká lidstvo žádná radostná budoucnost, jen ničení a zmar. Budoucí svět Lacrima musí čelit budoucímu světu Shangri-La. Lacrima svou válku o přežití pomalu prohrává, její poslední nadějí je vydat se do alternativních světů najít Dračí náhrdelník. Naleznou ho v současném Japonsku? Kde také jinde, že? Věc však nebude tak jednoduchá, Shangri-La si jistě nenechá Dračí náhrdelník ukrást před nosem a navíc se ve skupině bojovníků z budoucnosti šíří první neshody... Děj - současné Japonsko - Pár dětí se rozhodlo v noci navštívit hřbitov. Nechtějí uctít předky, ale pozorovat duchy. Bytosti, které naleznou, se sice od lidí v mnohém liší, ale duchové to nejsou. A něco po nich chtějí... Hodnocení děje - Většina děje se točí kolem přetahování se o Dračí náhrdelník. Přičemž se různě střídají navzájem bojující protivníci. Převlékání kabátů je tu častější než na naší politické scéně, přičemž jenom občas (na rozdíl od naší politické scény, ve které jde o koryta) připadá divákovi logické. To je jedna rovina příběhu. V rovině druhé jde o život obyčejných středoškoláků, kteří se musí srovnat s blížící se dospělostí, ne vždy veselou minulostí, krizemi v mezilidských vztazích, ať už s přáteli či rodiči. Tato druhá rovina příběhu trpí roztříštěností (žádný jednotící prvek) a nedostatkem času na nějaké hlubší prostudování postav. Jak již bylo řečeno, postavy se musí postavit čelem jak k budoucnosti, tak k minulosti (bůh Ianus :) ). Motiv cestování časem jim právě tohle umožňuje. Kvantová mechanika - Celé to cestování je nějakým způsobem zdůvodněno kvantovou mechanikou, ovšem zdůvodnění je to mělké a prachbídné. Jednodušší by bylo se prostě tvářit, že cestování časem možné je, že má určité jednoduché zákonitosti a že to komplikovanější neumí postavy, které o tom něco vědí, vysvětlit. V seriálu padají termíny, kterými kvantová mechanika operuje, ale jsou tam nasypány bez ladu a skladu a hlavně bez porozumění. Krom toho je ještě přisuzována mystická role pozorovateli. Motivace hlavního záporáka - Častým problémem anime je zdůvodnění chování hlavního záporáka. Téměř vždy nějakým způsobem zdůvodněno je, ale jen někdy do sebe vše zapadá a je uvěřitelné. Uvěřitelnost touhy po všeobecném ničení hlavního zlejška z Shangri-La je limitně nula. To bohužel značně ztrpčuje konec seriálu, kde se ono důležité proč zodpoví. Prosté ***.

Kratičké anime o jistém panici Kubotovi, který začne chodit s jistou Fujisaki, která to kdysi táhla se známým Kuboty, Kazuyou. Anime, které sice nikoho nemůže nijak urazit, je velmi reálné, má uvěřitelné postavy, ale téměř nic zajímavého se v něm nestane a ani formou neoslní. **.

Tvůrcové seriálu Akagi si zjevně libují v hrdinech pro anime netradičních. Po chladnokrevném geniálním hazardním hráči Akagim přichází flákač a vandal Kaiji. Chlast, hazard a kradení emblémů z aut jsou mu jedinou zábavou a smyslem života. Do práce nechodí a nemá rád lidi. Lidé zase nemají rádi jeho. Těch pár kamarádů, co má, jsou stejní šmejdi jako on. Teď po jednom z kamarádu, za kterého se zaručil, musí splatit závratný dluh. Věřitel mu nabídne alternativu. Pokud si povede dobře v noci hazardních her pořádané asi za měsíc na jisté lodi, dluh mu bude odpuštěn a navíc si možná Kaiji přijde na pěknou sumičku. Kaiji po lehkém psychologickém nátlaku souhlasí. Za měsíc se však ukáže, že hra má zvláštní pravidla. Každý do začátku dostane sumu dle svého uvážení od 1 000 000 do 10 000 000 jenů. Suma se úročí 1,5% každých deset minut. Kdo bude schopen ji do konce plavby splatit, je vítěz. A jaká hra se bude hrát? Zvláštní varianta kamene, nůžek a papíru. Psychologie hry - Ani v Kaijim, ani v Akagim nepotkáme do detailu propracované postavy. Ani jeden ze seriálů po nich ostatně netouží. Vše se poměřuje hrou, psychologie postav vychází z herních situací, strategií apod. Jak bude zajímavé dění v seriálu závisí na tom, co nabízí hra, která se zrovna hraje. Karetní kámen, nůžky, papír s hvězdičkami toho nabízí překvapivě hodně a díky tomu jsou díly, ve kterých se hraje, napínavé a zábavné. Např. v díle druhém se potkáme se zajímavě modifikovaným vězňovým dilematem. Hry a díly další mi už tolik neimponovaly. Autoři se snažili je vylepšit zatuchlými záporáky, nesmyslným násilím a fyzickým utrpením (podobně postupovali i v Akagim). Hry další bohužel nedávaly hráčům takovou volnost jednání, jako hra první. Akagi vs. Kaiji - Ze srovnání obou seriálů mi jako o malinko lepší vychází Kaiji. Prvním důvodem je fakt, že hry, které se zde hrají, jsou západnímu diváku srozumitelnější než mahjong a zároveň se mění, což omezuje stereotyp. Další omezení stereotypu - Kaiji narozdíl od Akagiho leckdy i prohrává. Kolikrát vymyslí strategii, která vypadá neprůstřelně, ale zásah jiného hráče ji rozbije napadrť. Na druhou stranu Kaiji projde v průběhu hraní těžko uvěřitelnou proměnou z flákače a hajzlíka v cílevědomého dobráka. V obou seriálech se ke konci objevují těžko uvěřitelní zvrácení záporáci, jejichž šílenství je s ohledem na jejich postavení ve společnosti absurdní a naprosto neuvěřitelné, pro mě až otravné. Posedlost násilím a snaha vidět v lidech to nejhorší, stejně jako sofismatické proslovy záporáků shledávám spolu s rostoucí repetitivností dílů v druhé polovině seriálu největšími zápory jak u Akagiho, tak u Kaijiho. Lepší ***.

Píše se 24. století, svět je stále rozdělen a stále v něm zuří války. Tripolární svět se soustřeďuje kolem hlavních mocností: World Economic Union (Amerika a spol.), Advanced European Union (Evropa) a Human Reformation League (asijské Rusko, Čína, Indie, Indonésie...). Každý stát vybudoval svůj vlastní "nebeský žebřík", pilíř do nebes, který slouží jako výtah do vesmíru a zároveň je výhradním "elektrickým kabelem" z orbitálních elektráren. Tento svět se ale brzy změní. Již brzy za pomoci mechů Gundamů udeří organizace označující sebe sama jako Celestial Being (Nebeský tvor) a předvede úžasnou demostraci vojenské síly. Její televizní poselství světu, pronesené zakladatelem organizace, vědcem Aeolia Schoenbergem, zní: "Přináším zprávu všem lidem narozeným a vychovaným na Zemi. Jsme Celestial Being. Jsme soukromá vojenská organizace vybavená mechanickými zbraněmi, Gundamy. Cílem Celestial Being je eliminace všech konfliktů na celém světě. Nejednáme pro svůj vlastní prospěch. Povstali jsme pro velký cíl, ukončit všechny války. Oznamujeme nyní všemu lidstvu - ať se spory týkají území, náboženství, energie či čehokoliv jiného, každému aktu války se postavíme silou. Každá země, organizace či společnost, která bude podporovat válku, bude cílem našeho zásahu..." Dokáže Celestal Being ustavit jakýsi PAX GUNDAMICA nebo dojde na slova jedné postavy z prvního dílu: "Silou zastavit války? Celestial Being, sama vaše existence je jeden velký rozpor"? Téma - Samo téma jistě není špatné a pro člověka, kterého zajímá politika a historie může být značně lákavé. Na druhou stranu je to téma, které je zřejmě nesmírně těžké uchopit v celé jeho komplexnosti tak, aby dílo nepřišlo o svou přesvědčivost. Nemůžeme očekávat, že by státníci 24. století byli naivní hlupáci, vzteklouni, jednoduché osobnosti, naopak od nich lze čekat lstivost, úskoky, promyšlené plány... Z toho plynou značné nároky na scénář. Nejsem přesvědčen, že v tomto ohledu se Gundam 00 povedl úplně ideálně, na druhou stranu pořád dopadl docela dobře. Důraz se klade na... - Důraz se klade spíše na boje mechů, než na pletichaření. Klade se spíše na bojovníky, než na politiky. Osobně si myslím, že je to škoda, vždyť právě to je věc, která seriál mohla učinit výjimečným počinem. Snad je to tím, že od Gundamu se prostě očekávají... Gundamy - a jejich souboje samozřejmě. Politiky si přesto užijeme, a to zvláště zpočátku, kdy hlavní protivníky Gundamů tvoří RealPolitik oportunističtí pragmatici. Ke konci však sílí význam šílených idealistů, přičemž jejich ideály se nezdají být hodné následování. Morální otázky začínají být díky nim ke konci výrazně jednodušší než byly zpočátku, je až příliš zřetelné, na čí straně je pravda. Co skutečná historie? - Byl kdy v reálu dosažen mír vojenskými prostředky? Ale jistě, jedna strana prohraje a druhá má, co chtěla. Nejtrvalejší je takový mír při vyhlazení jedné strany. To však není to, co chtějí Celestial Being a ani to nezní jako ideál hodný naplnění. Mnozí také soudí, že hrozba eliminace obou stran při jaderném konfliktu SSSR a USA, zabránila vzniku otevřené války mezi nimi... Ani to však není ideálem Dundam Meisterů... Jakou možnost nám předkládá Gundam 00? SPOILER - Překvapivě ne až tak naivní, jak jsem před začátkem sledování čekal. Tvůrci rozhodně nevidí v lidech bytosti, kteří s radostí hodí flintu do žita, protože válčení se najednou zdá marné. Naopak, začnou vyrábět lepší flinty. Nedůvěřují, obávají se, snaží se nové situace zneužít, bojují nečestně... Co tak raději Legend of Galactic Heroes? - Přes mnohá pozitiva Gundama, bych válkychtivým otaku nabídl spíše LoGH. Nemají sice tak nosný nápad, technicky dnes působí poněkud zastarale a mají i jiné chybičky, ale v životních osudech i psychologii postav Gundam jasně přehrává. Rozhodně se v LoGH nevyskytují takové rádobyzajímavé postavy jako dva mladší pošahanci Trinity. Naopak je tam spousta Akerů či Smirnovů... Když už je řeč o postavách... Je fajn, že i postavy stojící na "špatné" straně barikády nejsou povětšinou žádné zrůdy, ale normální lidé s mnoha kladnými vlastnostmi a naopak "správná" strana je z lidí s nejedním škraloupem. Na druhou stranu stranu, to samo o sobě ještě nedělá plnokrevnou propracovanou, uvěřitelnou a zároveň zajímavou postavu. Pár sympaťáků jsem si ovšem v Gundamu našel: Smirnova, Peelis, Akera, Manekin. Vlastně jde nejčastěji o službě oddané vojáky. Snad proto, že se snadněji píší. Hysteričtí a afektovaní panáci však vysáli mě do běla.Verdikt - Gundam 00 je nyní terpve v půlce a já se určitě podívám, co přinese další série. Představuje IMHO dobrou volbu pro milovníky mechů, kteří nechtějí sledovat boj proti nějakému nepochopitelnému mimozemskému nepříteli a zároveň si chtějí užít trochu politikaření. Slabší ****. Série druhá - To, čeho jsem si na Gundamu 00 v první sérii cenil, to co jsem v posledních větách chválil, to rozhodli se stvůrci zprznit, přestavět a do značné míry zničit. Na počátku série druhé, dozvídáme se, že změna, kterou svět prodělal, nedovedla jej k nejsvětlejším zítřkům, ale do nové fáze, ve které o nespravedlivé války zase nebude nouze. Celestial Being se cítí povinováni zásahem. Budiž - ono nedosažení lepšího příští seriál předkládá vcelku uvěřitelně. Horší to však je s představou o lepším přespříští. SPOILER - S ním jsou zataženy do světa Gundamu v podstatě New Age mystické prvky - vstup člověka do nové úrovně bytí. - KONEC SPOILERU. Real politik postupně mizí a na její místo nastupuje boj lásky proti megalomanství. Aby si divák patřičně emoční sval, je mu předhozena řada hysterických osobních osudových konfrontací. V mechu či jinak si to proti sobě rozdají exmilí Louise Halevy a Saji Crossroad, otec Sergej Smirnov proti synu Andreji Smirnovovi, exinnovator Tieria Erde proti innovator Regene Regettě(ovi?), Mr. Bushido proti Setsunovi, supervoják Soma Peries versus supervoják Aleluja Haptism, Sumeragi Lee Noriega proti plukovnici Kathy Mannequin... Množství těchto "duelů" je nesnesitelné, neúnosné, jejich provedení trapné, hysterické, přehnané... Nebýt několika dobrých bojových akcí, zvláštěpak těch, ve kterých hraje roli zbraň zvaná Memento Mori, bylo by to velmi zlé. Pro druhou sérii **.

"Hamáčik, počúvajtě, tuna v naší galaxii bude zase volajaký průser, mňa se dnes v noci snívalo o presidentovi," pravil smutně major Terazky. "Ale soudruhu majore, snad nebude tak zle. Podle legendy nás zachrání co?" "Hovno," tipoval Franta Voňavka, ale mýlil se. "Podle legendy nás zachrání legendární Etoile," dokončil nadporučík Hamáček. "Nuž Hamáčik, čo bolo to bolo, terazky som majorom. Svolajte všetky súdružky baby zo socialistického vesmíra, budu zemegulu ryť rypákmi ako črvené myši. To by bolo, abychom z nich Etoile nevycvičili!" prohlásil o poznání spokojenější Terazky. "Jistě soudruhu majore, nechceme přece, aby naše galaxie skončila kde?" "V prdeli," hádal Voňavka a tentokrát nebyl daleko od pravdy. "Nechceme přece, aby naše socialistická galaxie skončila v imperialistickém chřtánu," volal a již zajištoval přísun kvalitních soudružek. "Jedu, jedu, jedu, neflákám se padám..." řval na buzerplace na soudružky kandidátky agilní svobodník Halík: "Já sem tahal gumy v Michelince a protáhnu i vás!"... Tak takhle to bohužel v Angelique nebylo, spíš nějak takhle... Ptačí královna si jedné noci uvědomila, že nad galaxií visí Damoklův meč. Svolala proto svých děvet chlapáků strážců a tuto neradostnou novinu jim sdělila. "Ach! Och! Uch! Ech! Ich! Ách! Óch! Éch! Ych!" odpověděli předpisově, sborově a v dokonalé sérii. "Neva, chlapáci moji, svezeme sem stovku borek, to by byla fakt smůla, kdyby se žádná nezvládla proměnit v ten legendární elektronický záchod, co zachraňuje galaxie," prohlásila pletouc si slova E-Toilet a Étoile. A již je to tu, stovka jatečních slepic se blíží v kosmickém klipperu, královna to zatím sleduje na monitoru. A ne, skutečně nejde o aluzi na Weissův Dům o tisíci patrech. Kura nejvypelichanější je v rámci nejstupidnějších filmových klišé divákem okamžitě identifikována jako vyvolená. Samozřejmě je jasné, že ono "vypelichání" je jen zdánlivé a ošklivé káčátko je vlastně překrásná labuť. Děvet samců hladce oholí své tváře, podpaždí a hrudě a vrhnou se vstříc harémové selekci, při které zrudne nejedno dívčí líčko a aktivují se jistě i jiné orgány. Omega samec omlouvá svou neúčast nezájmem. Lenoší v sadu a pojídá jablko, které nešťastně upustí na slečnin křebínek (to mají hrabaví ptáci na hlavě, víme?). Fräulein narozdíl od Newtona neobjeví přitažlivost gravitační, ale přitažlivost pohlavní. Divák ví, že v prvním díle je na milostné hrátky ještě brzy, není tedy překvapen, když slečna se zajíkáním uteče, nyní již v labutící se podobě. Záhy se dozvíme, že to ona zachrání tu galaxii, což jsme věděli už dávno. A taky, že se jmenuje Ange. Jak taky jinak, rodiče jistě v porodnici hned viděli, že tahle dámička se stane andělem. I v dalších dílech se setkáme s pěstěnými (kleštěnými?) mladíky, kvetoucími zahradami, překrásnými zámky, luxusním nábytkem, drahou garderóbou a vybraným chováním. Cukrkandl v porovnání s tímhle výkalem chutná jako pelyněk. Koncentrovaná blbost všech kolumbijských či venezuelských telenovel bledne před tímto výplodem.

Mladičká Yako vede soukromou detektivní agenturu. Přesněji řečeno, vede ji jen na oko, skutečný ředitel je obyvatel světa démonů Neuro. Ten se svými nadpřirozenými schopnostmi rozlouskne každý oříšek ze sadu zločinů. A rozlousknutý oříšek pak samozřejmě sní. Doslova. Další zaměstnanci jsou bývalý mafián Godai a neposedný cop Akane. Yuki a Neuro pak v řešení případů soutěží s poměrně schopným detektivem od policie Sasazukem... Majin tantei nepatří k povedeným detektivním seriálům. Podíváme-li se na desatero pátera Knoxe, které by měla dobrá detektivka víceméně dodržovat,zjistíme, že leckteré je v tomto případě porušeno. Předně nemáme k dispozici všechny indicie, které má detektiv. Zločiny jsou páchány pomocí nadpřirozených sil nebo komplikovaných zařízení, které by v reálu nemusely fungovat atd. atd. atd. Vlastní nápad s čarovným detektivem mi nepřijde úplně šťastný. Mám za to, že diváci detektivek mají raději vítězí-li detektiv pomocí důvtipu, nikoli pomocí čár a már. Ne že by Neuro dedukci nepoužíval, ale jeho úvahy trvají jen chvilku. Po odhalení pachatele se tento promění ve svou démonickou formu, během které vysvětluje svůj motiv, po kterém kupodivu Neuro příliš nepátrá. Onen motiv je snad ve všech případech dosti ubohý a hloupý. Všichni pachatelé jsou v jádru šílenci, což diváku záhy začne připadat stereotypní. Dalším problémem je, že 20 minut je na dobrý a promyšlený zločin a vyšetřování málo, zločinci, zločiny, indicie, podezřelí, všechno je děsně povrchní. Ech, co to žvaním, nikoli podezřelí, ale podezřelý. Ano, je obvykle jen jeden a logicky je totožný s pachatelem. Pokud jich je víc, oněch 20 minut je neumožní přesvědčivě vykreslit. Divák navíc pachatele hned uhodne, a to i bez nutnosti cokoliv dedukovat. Autory však dvacetiminutové omezení neomlouvá, není přeci problém jeden případ natáhnout do více dílů. To se občas stane i u Neura, ovšem výsledek není valný. Např. v případě "Denjin HAL" je pachatl téměř od počátku známý a zbylé díly se zaměřují jen na boj proti němu. Pokud někdo přesto touží po detektivním anime, ať raději šáhne třebas po Tantei Gakuen Q. Lepší **.

Mladičká Rahzel nečekaně a nevytouženě vyrazila do světa. Osud jí do cesty přihrál Alzeida, rudookého bělovlasého muže, který nejde daleko pro jízlivost a ani násilí mu zřejmě není cizí. S čarodějkou Rahzel a dalším kámem Baroqueheatem tvoří velmi nesourodou trojici. A potřebují se nějak živit... Společně během cest zažívají různé příhody. Škoda, že žádná z nich není doopravdy zajímavá. Oni vlastně ani Rahzel, Alzeid a Heat nejsou zajímaví. Občas se snaží být vtipní, vždy však marně. Příběhy se nás zase snaží dojmout, také marně. Snad je to proto, že v nich vystupují vedlejší postavy, které také nejsou zajímavé. NIcméně všechny postavy, jak hlavní, tak vedlejší, byly zjevně vytvářeny s tím, že zajímavé budou. Bohužel se postavy slepily z kusů, které nedrží pohromadě. Alzeid začíná jako mix cladnokrevného bezohledného vandráka a lupiče, aby za pár dílů projevoval soucit a určitou moudrost. Rahzel umí kouzlit, má temnou a smutnou minulost, ale co chvíli se chová jako trapná, pitomá, afektovaná nána. Heat nemá skoro žádnou povahu a minulost. Postavy také vůbec po ničem netouží (pokud ano, tak pro to nic nedělají), nikam nesměřují a nijak podstatně se nevyvíjejí. Co s tím vším nezajímavým? Nejspíše udělit zcela nezajímavou silnou *.

Hayate nemá zrovna zodpovědné rodiče, otec je nezaměstnaný, protože se mu žádné povolání nezdá dost naplňující a maminka investuje všechny peníze jen do svých snů. Když Hayateho zadluží 150 miliony yenů, nezbývá, než se po oněch pěnězích poohlédnout. Po několika peripetiích Hayate zakotví jako sluha mladičké dámy Nagi... Hayate není zrovna dokonalý komediální seriál. Ne že bych se při jeho sledování vůbec nezasmál, to bych Hayatemu křivdil, nicméně frekvence smíchu byla o mnoho nižší oproti frekvenci pokusu o vtip. Na náladě mi nepřidával ani otravný hlas vypravěče, který komentoval každou hovadinu. Po desátém díle mi došla trpělivost, koukl jsem se ještě na díl 51., 52. a dost. Velmi slabé *** a to jsem možná shovívavý.

Mimořádně hloupá harémovka v hlavní roli se slouhou, jenž je obklopen vyzývavě oblečenými roštěnkami. Fanservis může někomu seriál ozdobit, někomu zkazit, ale jen málokdo ho asi přijme jako hlavní prvek. Tím málokým jsou autoři této pitomosti. Snad jsem ještě nezažil slušný seriál, jenž by měl ve svém názvu něco jako "goshujin-sama" či "oujo-sama". Ba vlastně ani seriál, ve kterém by v jedné z hlavních rolí byl sluha či služka, čestnou výjimku tvoří pouze Eikoku Koi Monogatari Emma. Z They are my noble masters jsem zvládl jen prvních sedm dílů plus díl poslední. I tak se považuji za vytrvalce. Téměř odpad.