Subjektiv

Jak píše Marius, jsem jedním z těch znalců (hrůza, teď jsem znalcem samozvancem), kteří skutečně měli problém s hlavním záporákem a závěrečnou velkou "pointou". Tímto na Maria vznáším dotaz, zda-li jméno záporáka naznačuje, že Mashimo s Kurodou chlastali od pátku do pondělí či od pondělí do pátku. Vlastně je to vcelku jedno, ale rozhodně alkohol jako omluvu neakceptuji. Aspoň ne do doby, než se to naučí i náš šéf :).

Máte-li rádi shounen žánr, např. Naruta, mohl by se vám Hunter x Hunter líbit. Ale nesuďte podle prvních dílů. U Huntera je totiž IMHO značná nevyrovnanost jednotlivých dílů, některé jsou vyloženě nablblé, jiné pro mě představují některé z vrcholů žánru. Taky hlavní hrdina s jeho naivním názorem, že hlavou zeď prorazíš mi úplně neučaroval. V jiném anime by ho záhy někdo podřízl, propíchl, rozstřílel či ubil a pak se vysmál jeho mrtvolce. Tady mu autoři zjevně přáli, i když do úst dostává. Tím ovšem nechci říci, že je Hunter prosluněný pozitivní seriál bez násilí. Naopak se tu vraždí a bojuje na život a na smrt dosti často. Co seriál v mých očích ztratil na hrdinovi hlavním, si pěkně vynahrazuje na vedlejších postavách. Kurapica a jeho příběh pomsty, či Killua a jeho asasinské dědictví mají své kouzlo. Nikdo z vás ať není překvapen tím, že seriál končí a příběh nikoli. Stačí si sehnat následná OVA a vše se dozvíte. Podotýkám, že právě pokračování tohoto seriálu v různých OVA je v rámci žánru velmi kvalitní. Lepší ***.

Cimrman byl pravý mistr slepých uliček, ale sledováním Kurumi ho mohu překonat! 4 díly, které se odehrávají hned po konci první série. Každý je malou epizodkou ze života Kurumi, Nakahita, Karinky a Saki. Komu se Kurumi líbila, ať si to užije, ostatním mohu říci:"Tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede."

Název pěkně koresponduje s mým hodnocením. Zero! Pro mě nejhorší Kurumi. Dokonce se tu rezignovalo na humor.

Komu se hnusila už první Kurumi, tady si dojem nespraví. V podstatě stejně, spíš více, banální zápletka, stejné hrdinky, ve stejných pozicích. Dokonce vztah jednotlivých hrdinek má stejný vývoj jako v první sérii.

Tenhle seriál má netradiční výtvarnou podobu. Ta se skutečně k hororu daného ražení hodí. Vše je temné, nepříjemné, tísnivé. První příběh se mi vážně líbil, i několik ostatních. Ovšem se závěrem jsem měl problém, asi jsem ho správně nepochopil, možná to ani nešlo. Každopádně se hodlám někdy v nespecifikované budoucnosti k tomuto seriálu vrátit s více roztočenými závity a pak, když ten konec přijmu, hodnocení se zvedne. Tak tentokrát jsem vám to asi moc neosvětlil.

Většinu řekl Marius, takže já jen nějaké drobnosti. Jedna z nejzajímavějších věcí na .hack//SIGN je jakási dvojí psychologie postav. Jednak je hráč samozřejmě sám sebou, ale zároveň přijímá roli postavy ve hře. To ze seriálu činí zajímavé dílko pro lidi věnující se RPG, rozhodně nejen těm počítačovým. Jen to musí být ti hráči, co se spíše těší z interakce postav než mlácení mečem a sesílání ohnivých koulí. Příkladem je třeba Kurim, kterého Marius označil jako hrdého. Souhlasím a dodávám, že jeho hrdost spočívá i v jeho přístupu k hraní. Chce hrát v souladu se svou postavou, nevybočovat z role a povahy, kterou si pro svou postavu zvolil. K hudbě dodám, že ne všichni budou souhlasit s tím, že nejlepší je skladba Mimiru, v OST je velmi pěkných skladeb hodně. Pokud jde o naše stručné popisy duší jednotlivých hráčů, tak jsme od sebe myslím s Mariem neopisovali, oni jsou vážně takoví a podobná slova napadnou i vás ostatní. Další příklad seriálu, kde vidím psychologii postav jako propracovanější oproti tolik ceněnému NGE. hack//SIGN stojí za zhlédnutí, IMHO narozdíl od .hack//Tasogare no udewa densetsu.

Tak tohle je víceméně stejné jako předchozí YKK, jen trochu jiné kapitoly z mangy, trochu jiné životní etudy. Mně to k radosti stačilo.

Nejsem homofobní, ale s žánry yaoi či shounen-ai mám problém. Proč je tam vždycky puberťáček s velkýma očima, který teprve nesměle objevuje svou homosexualitu? Proč ho citově rozervává vztah k tomu tajemnému vysokému cizinci, který je někdy tak milý a jindy mu tak ubližuje? Proč ten tajemný cizinec má ve své minulosti nějakou tragickou událost? Když k tomu přihodím pro mě banální a nezajímavý příběh j-popové kapely, která se snaží prosadit, humor, který mě nepobavil a postavy, jejichž osud mě nechal chladným, nemůžu jít nad dvě. Navíc, ač nějakou tu japonskou muziku můžu, j-pop z Gravitation k ní zrovna nepatří.

Tvůrce tohoto filmu nejdříve někdo ozářil a pak jim ušima vysálo mozek tornádo. Jinak to není možné.