Subjektiv

Prvorepublikové komedie jsou pro mě povětšinou řemeslně zručná, byť dosti rutinérská díla, spoléhající na divákovy eskapistické touhy. Obraz, který malují, se mi nejeví o nic méně lživý, než Slovo ženu dělající. Podobně škádlivé dialogy (největší klad filmu), podobně pojaté vztahy pohlaví, stejné úsměvy, stejná dikce v replikách. Něconic, u něhož lze vypnout a co mi po letech začne splývat. Pravda, tentokrát doplněné o určité ideologické proklamace - ale někdy až zavánějící podvratností. Copak poznámka: "Za rok se vezmeme, naplánoval jsem to," nezavání vědomím mezí plánování? Hněv není na místě - dostáváte prakticky totéž, co před deseti, patnácti lety, jen s "obohacením" (mírným, v porovnání s jinými filmy doby) o pár režimu poplatných frází a změnou prostředí. A umístění Zacha na nástěnku, jak kritizuje jeden zdejší komentář? Nesmysl - copak jste v žádném americkém filmu neviděli "Employee of the month?" Silné **.

Ale no tak, no tak, vždyť tento film by šlo tak snadno aktualizovat... Zlá islamistická bojůvka unáší letoun svobodymilovných a mírumilovných západních občanů kamsi na blízký východ (třebas na hranice Sýrie a Iráku). Tam nutí unesené z propagandistických důvodů ke konverzi k islámu. Čas od času uřežou někomu hlavu (explicitně, dnešní divák je otrlejší) a citují drsné verše z Koránu. Unesení se mezi sebou ujišťují, že toto není pravá tvář islámu, neboť oni mudžahedíni bojují především se svými teoretickými souvěrci. Mezi džihádisty se nalezne jeden pochybovač, který se začíná odvracet od násilí. Ukáže se, že ideový vůdce v tajnosti provozuje sexuální orgie, jde mu hlavně o moc a nikdy by neoblékl sebevražednou vestu. Sem tam se zbije nějaká žena, páč jí sjela z ksichtu burka. Vlastně ne, přitluče se jí k lebce kladivem a hřebíky. Jelikož dnešní divák má radši cynismus než rozmáchlá gesta, nezpívají zajatci internacionálu, ale píseň "Tři čuníci jdou, v řadě za sebou..." Na konci jsou zlouni postříleni turecko-americkým komandem, přičemž hlavní záporák podle prchá. +++++ Už vidím, jak by se psalo, že konečně někdo ukázal těm slepcům, co jsou ti musulmani zač. Byla by to v lecčems podobná kravina jako Únos (a to zase Mekku moc v lásce nemám). Ale teď ke Kadárovi a Klosovi - ta ideová jednoznačnost, černobílost, schematičnost postav (ideologicky podmíněná) z něj vskutku činí nablblou záležitost - tak pitomou, že ocenit zvládnuté řemeslo, zvládnuté nad úroveň pouhého řemeslníka, prostě nedokáži. A to i když si musím říct, že po únose v roce 1972 se všichni unesení vrátili ze SRN domů, že narážka na McCarthysmus není mimo mísu a pár podobných drobností.

Pravdou je, že narozdíl od většiny budovatelských filmů se Vávrovi podařilo do filmu vecpat více tehdy žádoucích témat než ostatním, aniž by se mu děj Nástupu rozsypal pod rukama. Snad mu v tom pomohla i předloha. Navíc mu soudruzi zřejmě dali k dispozici to nejlepší. On jejich důvěru odměnil řadou velkolepě pojatých scén - a dobová kritika jej pochválila. To je ovšem chabou záplatou na schematicky pojaté antagonisty a především protagonisty. Těch šablon: odbojní, oportunističtí sudeťáci, hysterická naziwervolfka Magerová (ovšem její "Musíte, musíte, musíte" záchvat okouzluje), starý, ustrašený němčour, novopečený vykořisťovatel (ten se hned pozná podle radosti ze starého chlastu - jak buržoazní). Stupňuje se to s třídním i národním uvědoměním - kdo je rudý ten je dobrý, kdo je dobrý, ten je rudý nebo pomalu rudne. Jako vždy se všichni soudruzi projeví rázností, radostí ze života, ctí, odvahou, pílí, nadšením a bílými zuby. Že milují Sovětský svaz více než své ženy nemůže být pochyb - francouzák, který soudruh Bagár vlepí v závěru rudoarmějci má v sobě o tolik víc vášně než polibky, jimiž oblažuje svou Zdenu.

Nějakým satanovým kouzlem (málem jsem řekl zázrakem), mi při této autenticky rozjuchané oslavě uvědomělé lidové a zároveň naplánované tvořivosti, občas cukaly koutky - opravdu mi hrozilo strhnutí tou radostí a nadšením, ne ke komunismu či svazáctví, ale k nadšení a životu samotnému. Zítra se bude tančit všude je v tomto smyslu skutečně jakási vymývárna mozků. +++++ Z toho entuziasmu mě ovšem nepěkně vytrhovaly nablblé momenty svazáků, kteří se po ideovém prozření milují opravdověji, kteří po stejném prozření mají zářivější úsměv a větší radost ze života, závistivý buržoustský synek a projevy svazácké důvěry a víry ve stranu, blízkou víře náboženské. Kouhout v úvodu DVD tvrdil, a já mu věřím, že jde o věrné vylíčení smýšlení a nálady tehdejší mládeže. +++++ Jedna scéna ale vypovídá o hrozivějším aspektu ideologie. Když záludný Ruda oznamí svou touhu vystoupit z kroužku, je mu to zakázáno, aby mohl být se vší slávou vyloučen. Trochu mi to připomíná příhodu (reálnou?), na kterou jsem narazil v nějakém Hayekovi... Agitátor na schůzi místního výboru KSSS vypráví o budoucích radostech socialismu: "Všichni budou chodit do školy, všichni budou užívat výhod bezplatného zdravotnitcví, všichni budou cestovat hromadnou dopravou, všichni budou mít práci, kombajny budou samy sklízet, každý v létě pojede k moři, i v lednu budou všichni jíst jahody!" Načež je přerušen: "Promiňte, předsedo, já jahody nerad, hrozně se po nich nadýmám," na což předseda praví: "Soudruhu, až bude nastolen komunismus, tak jahody jíst budete!"

Špionážní film je k propagandistickým účelům téma vhodné - zlý agent v něm působí věrohodně, kdo jiný by tam měl být. Špionážní film je k propagandistickým účelům téma nevhodné - každý hned vidí, že jde o propagandu. Takových filmů vznikalo, vzniká a bude vznikat na všech možných stranách všech možných barikád mraky. Tento vyniká poměrně pestře sestaveným osazenstvem kupé, jež mezi sebou poměrně dynamicky i sympaticky, byť lehce "figurkářsky" interaguje, žel jen s malým dopadem na špionážní dění. Celkem sympatickou žánrovku s velmi rozumnou délkou navíc hyzdí několik dějových logických děr a "pahýlů", tedy postav a scéneček, jež nijak nepřispívají k zápletce (dobová kritika zmiňuje např. strojvůdce s topičem). ++++++ Ideologicky film tvůrci spíše umravnili - objevují se v něm sice zlí agenti, ale sakra, vždyť žánr prostě s hodnými agenty zahraniční mocnosti nepočítá. Je v něm dehonestující poznámka o tzv. čihošťském zázraku, ale jen se mihne. Hovoří se o socialistických výdobytcích, ale co už.... Veškerá skutečná propaganda se scvrkává na pověst o hodných kontráších a esenbácích, kteří zodpovědně bdí nad naší bezpečností. Dnes je film ideologicky pro diváka, který se nevyhnul povinné školní docházce zcela bezzubý. Možná byl i tenkrát. Silné **.

Soudruzi socdemáci nemohli se shodnouti, zda-li srdce soudruha bije nalevo nebo ještě více nalevo. Spor vyústí v generální stávku a vyhlášení republiky rad. Ta sice záhy zaniká, ale "Noví bojovníci" se již začínají družit v čerstvě vzniklé, tj. od sociální demokracie odtržené Komunistické strany Československa. Tolik v kostce téma filmu. Snad jsem ten popis ideologicky, krom velmi mírné ironie, nezatížil. +++++ Film však těžko chápat jako podrobnou rekonstrukci významné historické události (snad i antikomunista význam vzniku KSČ musí uznat), mnohem více vypovídá o době svého vzniku - ospravedlňuje, proč některé věci nejdou jinak. Jsou v něm dva druhy postav: proletáři a ti ostatní. Ti ostatní tyjí z práce dělného lidu, snaží se jej ohlupovat a ovládat, zneužít jej ekonomicky (panstvo), politicky (oportunističtí socdemáci) i sexuálně. Ve chvílích, kdy se jim zdá situace unikat z rukou ustrašeně kníkají. Pohled mají pouze úlisný, pohrdavý či bojácný. Nic nechápou a strnule zůstávají na pozici třídy historií odsouzenou k zániku. +++++ To proletáři jsou jiní. Jejich nadšení je od počátku revoluční, pohled jim plá, hlasitě se smějí, zubí se (Bek to má jako trademark), mluví rázně a jasně. Jsou spravedliví, poctiví, pracovití, odvážní a srdeční. Především však prodělávají vývoj - vývoj k třídní uvědomělosti. Není to změna povahy, ta již chyb nemá - jde o poznání, že dělníci a rolníci se mohou ve snaze o nastolení spravedlivé společnosti, prosazení zájmů pracující třídy, spolehnout pouze sami na sebe (a Sovětský svaz). Že se nezbytně musí zorganizovat v Komunistickou stranu a odebrat moc dosavadní vrchnosti. Že po dobrém to nepůjde - revoluce je nezbytná. +++++ Tak zpětně film legitimizuje události čtyřicátého osmého roku. Činí tak divácky ne zcela přívětivě - těžko věřit, že by někoho mohlo bavit scény života dělníků-soudruhů, které slouží především k líčení bodrosti a opravdovosti lidu. Jenomže ta opravdovost zaniká ve fanatickém nadšení rozzářených rudých tvářiček (a srdcí), kterému se v umírněné formě poddává jen Fabiánová a tak jen jí aspoň trochy té skutečnosti zůstavá. Rudá záře je, naštěstí, obrazem jak z jiného světa. Hrozné jsou konečně i obrazy z toho našeho.

Kratičký film s jednoduchou zápletkou a až na vzácné výjimky i jednoduchými, schematickými postavami, což mu mimochodem vytýkala už dobová kritika. V modelové vesnici všichni radostně budují družstvo a mají mezi sebou ty nejlepší vztahy. Všichni až na rodinu místního kulaka, jemuž vadí ztráta majetku, postavení a moci. Spolu se svým odbojným synem doufá v pomoc USA a návrat starých časů. Proti pracujícímu lidu, jenž má úsměv od ucha k uchu však nemá šanci, zvláštěpak když i jeho dcera začíná chápat, na čí komunistické straně stojí pravda. +++++ Filmík je to přímočarý, z propagandistického hlediska bezzubý nejspíše už v dobách svého vzniku. Zápletku má banální, ale filmy z druhé strany barikády na tom nejsou lépe. Medřická ve své roli v mezích daných možností podává poměrně slušný výkon a rozohňovat se nad tou hrůzou je zbytečné. Připitoměle usměvaví vesničané a dementní bratr kulackého synka jsou na hraně karikatury... No a co? Zdá se mi, že spousta komentátorů chce tu spíše než o filmu hovořit o sobě: "Já teda s komoušema, já bych teda nikdy to... Dyť sou úplně blbí." Proto nejsou ochotni filmu přiznat ani řemeslné kvality. Hloupost - v tomhle není nijak extrémně podprůměrný.... Silná *.

Vydavatel zmršil tento film tak důkladně, že to nutně poznamenalo můj divácký zážitek. Ze 124 minut zkrátil film na pouhých 92. Aby to nebylo málo , dal mi na výběr mezi strašlivým anglickým dabingem a děsivým českým dabingem. Před strachem jsem si vybral děs. Bohužel, herectví je v této tragédii antických, reps. operních rozměrů (dokonce se chvílemi odehrávající v antických kulisách při znějící operní árii - ona exaltovanost dění je uvědomělá, záměrná i přiznaná) dosti podstatnou součástí diváckého zážitku, neboť velké množství scén spíše slouží k charakterizaci postav, než aby pomáhaly divákovi konstruovat fabuli. +++++ Krom strašlivé kvality DVD mi film znepřístupňuje obtížné porozumění postavám - jsem přeci jen poněkud chladnější osobou než tito vášní zmítaní lidé. Přesto na příkladu Spaloneho vidím, že Lina Wertmüller své protagonisty představuje detailně a promyšleně. Spalone je člověkem, jemuž velmi záleží na tom, aby se sám před sebou a do jisté míry i před ostatními cítil jako opravdový muž. Není zřejmé, zda-li v něm tuto potřebu zažehl cit pro Concettu (což si myslím spíše) nebo je v něm přítomna již dlouho. Ukazuje se v jeho zvyšování sázek v pokeru, hovoru s matkou, jíž hrozí prodáním sadů, obraně Concetty i - SPOILER - jeho násilném pokusu o zjednání spravedlnosti a tragické smrti - KONEC SPOILERU. Nick může působit na řadu lidí podobně, ale je tu jeden podstatný rozdíl. Nick si obvykle své jednání promýšlí, "konstruuje" si situaci podle svých potřeb - proto má vždy "eso v rukávu" a nestřílí před svědky - ještě je na to hrdý. I o Concettě bych něco zvládl napsat (zahořklá, dusící vášeň jako Etna - nikdy dojde k erupci a kdy jen zlobně "kouří"), ale přiznávám, že ji chápu nejméně - Concetta je ženská hraná ženskou, již vede ženská podle scénáře, který napsala ženská (ta samá, shodou okolností), tak se nedivte. +++++ Precizní je mizanscéna, poctivý střih, herci... s ohledem na DVD těžko říci, ale zřejmě velmi dobří, kamera často vzdalující Concettu tak, až se samotinká, osamělá ztrácí v sicilské krajině, nese význam a rozhodně nedělá ostudu pánu za ní, jenž točil např. nejslavnější westerny Sergia Leoneho (poznáte jej např. v zabírání tváří). Já však až takovou vášeň nedokážu následovat tam, kam vede. Objektivně - Lina Wertmüller je pro mě potenciálně zajímavým tvůrcem, Subjektivně - tentokrát jen za slabé ***.

Předcházející čtyřdílná minisérie se mi jeví podstatně zdařilejší. Díky roztahanosti přes 57 dílů se sice zvýšil počet sympaticky zvrhlých nápadů a drobností, jež lze v Lexxově univerzu potkat, ovšem jejich frekvence se snížila. Čas si čím dál tím více rezervují stereotypní projevy posádky, např. básnění 790, nadrženost Stanleyova i Zev. Potenciálně zábavné přeprogramování 790 - SPOILER - na lásku ke Kaiovi se ukazuje jako poněkud nešťastný krok, protože neustálé zachraňování dvou dlaších členů posádky před intrikami 790 patří ke slabším scénám. KONEC SPOILERU. +++++ Když už jsem seriál v předposlední sérii na planetách Fire a Water měl chuť odepsat, překvapil mě příjemně sérií poslední - takového papeže a amerického prezidenta jste ještě neviděli :)

Nádherný bastard, který dovoluje divákovi dík přiznanému a levnému (ale nápaditému) CGI (ala Red Dwarf), ošumtělým rekvizitám a nadsázce vnímat všechnu krutost zdejšího universa "jenom jako" a tak se smát těm jinak mrazivým nápadům se soudcovskými automaty, proteinovou bankou, vybuchujícím planetám, přepisování lidské povahy atd. A propos, nápady se v Lexxovi vůbec nešetří, tolik zvrhlých detailů vysypaných do jediné minisérie svědčí o geekovském tvůrčím výbuchu. +++++ Jaký svět, takové postavy - protagonisté i antagonisté. Nejdůležitější je samozřejmě posádka Lexxe, lodi ničící planety s obrovským apetitem. Kapitán je posera, slizoun a nadrženec, kterému se sex vyhýbá tím účinněji, čím víc po něm touží. Mrtvému asasínovi Kaiovi chybí radost ze života a emoce, k tomu neustále informuje své okolí o tom, co mrtví nedělají. Je však ultimátním bojovníkem a ochráncem posádky včetně slabého, ba slabošského kapitána. Hlava robota 790 je sice imobilní, její znalosti a schopnosti práce s technikou jsou však pro fungování posádky nezbytné. Stanley nemá odvahu a tak nechce bojovat za dobrou věc, což je jediná motivace Kaiova, 790 pohrdá Stanleyem. Je tu ale ještě jeden člen posádky. Trestankyně Zev za trest proměněná v otrokyni lásky funguje jako chytré scénáristické pojítko celé posádky. Miluje Kaie a touží jej přivést zpět k životu a pomoci mu v jeho prorokovaném poslání, vzrušuje kapitána Stanleyho, je milována 790, čímž oba do značné míry ovládá. Posledním klíčem je, že všichni potřebují Stanleyho, neboť jen jeho poslouchá loď Lexx. Vlastně docela nenápadně chytrý koncept. A kopec zvrhlé zábavy.