tombac

Pověrčiví Singapuřané se zřejmě bojí duchů, jelikož obřady za mrtvé se to u nich jen hemží. A ve třicátý den lunárního sedmého měsíce se mají otevřít brány pekla... Všeho moc škodí. Tahle slova by si měli vzít na srdce tvůrci mého prvního zhlédnutého singapurského horroru (koprodukce Oka nestojí za řeč). Nepříjemných zvuků, lekaček a nadpřirozených momentů je do jedné části filmu nahuštěno tolik, až to má otupující efekt, přestože některé strašící chvilky se povedly. Zápletka nic extra. The Maid je silně inspirována Okem a jedním módním rozřešením (už je to únavné), tudíž poslední vysvětlující minuty jsou poněkud slabší a film rázem působí silně nevěrohodně. Ale na jedno podívání to není špatná duchařina. Několik sugestivních a na nervy brnkajících scén jí nelze upřít.

Lví podíl na tom, že je tento snímek v několika okamžicích tak úchvatný, má bezesporu upravená ústřední melodie z Bratrstva neohrožených. V těchto chvílích stoupá silný pocit z chlapské sounáležitosti a odhodlání pomoci kamarádovi a třebas za něho položit život, až vysoko nad hladinu, pod kterou se potápí v neoprénech a se šnorchlem adepti japonské Pobřežní hlídky. 50-ti denní výcvik je pod vedením nesmlouvavého instruktora tvrdý, navazují se přátelství, poznávají opravdové lásky, se vztyčenou hlavou přijímají tresty a nechybí ani podrobení se těžké životní zkoušce a křest neplánovaně ostrou akcí. Prostě typický výcvikový film, ve kterém chlapci rostou v muže. A opravdu výborný.

Spontánní, milé, nakažlivé, chytlavé... Těmito čtyřmi slovy bych mohl odbýt koment a stručně a bez okolků jími vyjádřit pocity, které ve mně při sledování báječného Shankmanova dílka rytmicky rezonovaly. A není snadnější věc, než oblíbit si tu sympatickou hereckou sebranku... Roztomile dětinská boubelka Tracy s jiskrou v oku tančí a mrská tučným zadkem s takovým nasazením, že se při pohledu na její taneční kreace všechny ty prvoplánové sexbomby vilně se kroutící s lasem v ruce nebo u barových tyčí mohou jít bodnout. Travolta pod nánosem metráku umělých dámských špeků není vůbec trapný a při scénách mezi ním a věrným věchýtkem manžílkem si nelze nevybavit Homolkovy... Ukázkově všehoschopnou megeru v podání Michelle Pfeiffer není třeba ani vyzdvihovat. Bezprostřední a jásavá atmosféra se vine celým filmem a nevadí, že chutná jako sladké lízátko, co má Tracyina koketní kamarádka věčně mezi rtíky. Má to přece grády, tak si pojďme pěkně zvesela zatrsat! 9/10

Víceméně souhlasím s kolegou Syslem. Tyhle sterilní jihokorejské duchařiny mě už přestávají bavit. Hezké obrázky, hromada keců kolem, slabý scénář a téměř neškodný vlasatý bubák (až na scénu, kdy vlasatice vyrostla a začala sebou trhat jako Sadako - žel jedinou), který by nebýt skřípavých zvuků mohl ledatak v zelí odhánět vrabčáky. Tady si už musí člověk rozpačitě klást otázku, proč ta dlouhovlasá ženština tak blbne, když to nakonec dopadne takhle... Korejská impotence pokračuje, jelikož za poslední rok a půl byli schopni vyplodit jen dva nadprůměrné horrory (Goemul mezi ně neřadím). V závětří však číhá několik slibných kousků, tak doufám, že nás čeká brzký konec jihokorejské horrorové mizérie.

S bojovým uměním to není ve Třech Kimech nijak žhavé, poněvadž jen jeden ze tří učitelů (taekwondo, kendo, kung-fu) prokazatalně něco dovede. Některé souboje vypadají, jako kdyby si dva televizním akčnákem rozhicovaní kluci zkoušeli odkoukané údery. Zbytek mlátících scén též moc nenadchne. Ale od této jihokorejské komedie netřeba čekat nějakou extra choreografii, její těžiště leží v situační komice. Tady se vede Kimům o poznání lépe, přestože Shin Hyeon-jun svou mluvou a křeněním dělá občas dojem, že je něco mezi Mr. Beanem a imbecilem. Holčina, do které se vypečená trojka zakouká, nepatří zrovna mezi krasavice a ve filmu je jen do počtu. Three Kims bych nenazval bezvadnou komedií, ale celkem svěží, pohodovou a pěkně stylizovanou ano. Bezvadnou mám naopak náladu, takže jihokorejští "bojovníci" ode mě mají benevelontní 4 hvězdy. 7/10

Fuj, tak po tomhle horroru ke kadeřníkovi jen tak nevkročím! :) Jak je zjevné z posteru, v Ekusute se to bude vlasy jen hemžit. Ba, Ekusute rovnou aspiruje na prvenství v Guinnessově knize rekordů za množství vlasů v jednom filmu. Kam se na ně hrabe Kayako s oběšeneckou scénou z Ju-On: The Grudge 2... Sion Sono má na svědomí originální kultovku Suicide Circle, kterou je těžké zaškatulkovat. Ani Ekusute není typický vlasaticový horror, jakkoliv by tomu předchozí věty nasvědčovaly. Určitě patří mezi kvalitní lehčí bizarnosti. Zabijácké - někdy jako břitva ostré - vlasy jen tak v nějakém horroru nenajdeme.

V první povídce horrorového triptychu přeskakujeme mezi dvěmi odlišnými dobami a luštíme záhadu starožitného bubnu. Tragický příběh jako vystřižený z thajských pověstí a krásná hudba evokují poetický Nang-nak. Ani nevadí, že povídka moc nevystraší. 7/10_ Povídka druhá - nejslabší- se dotýká klasické látky vedlejších účinků "dokonalého" přípravku. Jen tu dáma nechce mládnout, ani krásnět. Přítomna je tu bizarní osudová atmosféra. Ale mám pocit, že nejmenovaná epizoda Tales from the Crypt byla strašidelnější a zábavnější. 5/10_ A to nejlepší na konec. Na segmentu o vyšetřování jedné sebevraždy je nejvíc znatelné, že na jedné ze dvou režisérských seslí seděl Oxide Pang. Pěkná kamera, dynamická hudba, napětí od začátku do konce... Spolu s nejednoznačným závěrem a velmi dobrým thajským Emilio Estevezem tvoří nejšťavnatější kousek triptychu. 9/10_ Takže zprůměrováno: 7/10. Ručička váhy na čtyři hvězdy u mě převážila díky výtečné hudbě a napínavé poslední epizodě.

Roztomilá Aoi Miyazaki v psycho horroru o démonické dívce Tomie, jež si dokáže ovinout kolem prstu kohokoliv, a pak mu pomoct přivodit záhubu a ďábelsky se u toho chichotat? Proč ne, však tenhle díl rozvětvené série není stejně jako ostatní žádný drasťák. Ale podobně jako o kousíček lepší Re-birth několikrát dokáže napínat a navodit menší mrazení. Plíživá atmosféra a záběry na někdy sladký, jindy zlý a potměšilý obličej hlavní postavy, pro kterou smrt neznamená konečnou, dokáží své. 7/10

Potřetí, trochu jinak, a znovu parádně. Celou trilogii jsem si pustil chronologicky za sebou a třetí díl mě nadchl téměř stejně jako předchozí. Trojka obsahuje o trochu méně humoru, nejvíce se v ní střílí a má západní look, ale o pořádnou porci kaskadérských výkonů, povedených bitek a Jackieho haštěření s krásnou Maggie Cheung v ní nepřijdeme. Výtečná Michelle Yeoh a čínské reálie jsou třešničkou na velmi chutném akčním dortu. 9/10

V divokém Goodman Townu se místní výstřední kápo chce do čtyř dnů stůj co stůj oženit. Jeho nastávající pobíhá někde venku mezi thajskými domorodci, kteří jsou ohaklí na způsob mixu Indiánů a Mexičanů, takže bossovi hoši a čtyřka najatých vrahounů můžou tasit kvéry, dotyčnou lovit a sem tam někoho oddělat. Samozřejmě jim v cestě stojí pistolník bez bázně a hany... Thajská akční bláznivina je celkem ucházející parodií na westerny. Byla by lepší nebýt příliš zkratkovitého střihu a občasného dějového chaosu. Některé postavy během přestřelek jen popobíhají, laxně pálí a vůbec se nekryjí. Ale vizuál to má pěkný, obsahuje sympaticky ujeté postavičky a nedívá se na to vůbec špatně. 7/10