tombac

Plíživý japonský horror z rodu Infection. Víme, že se děje něco tajemného, ale podstata a příčina onoho jevu nám zůstává stejně jako hlavním postavám většinou skryta. Jen vidíme důsledky a jejich pravděpodobného původce. Mizuchi dovede napínat a zneklidňovat, jenže bez adekvátního vyvrcholení, což společně s předchozími atributy posiluje po zhlédnutí pocit, že jsme viděli docela atmosférické cosi o něčem (o vodě pro mrtvé, dejme tomu), ale ve skutečnosti o ničem. Průměr.

Thajci do The Sisters nepokrytě zkopčili pár prvků ze série Ju-on, že už v nich chybí snad jen to obligátní krkání. Příkladně pracují s hudbou a zvuky, ale co je jím to platné, když zeleným filtrem prohnaná vražednice patří mezi podprůměrnou dlouhovlasou squadru. Její synáček je ve filmu doslova jen jako kosmetický přívěsek. Na kýžený shock efekt může duchařských horrorů aspoň trochu znalý divák rovnou zapomenout. Zato v nudě se bude rochnit víc, než by chtěl.

Bupphu Rahtree předchází výborná pověst. A rozhodně nelže. Film, jenž vyděsí, dojme a zároveň potrhá bránice, je unikum... Pokoj č. 609 si zabral duch. Panteon legračních postaviček z místního činžáku se může těšit na pěkné tóčo. Rázovitá správcová, dvojice drbajicích matrón, glosující mentálně postižený (kde jsme to jen viděli?)... připrdění šamani a knězi vs. naštvaný duch. A začíná soutěž, kdo se vyděsí a zaječí si nejvíc... Všechen ten mumraj podkresluje jednou nádherná a druhdy dusná hudba, kterou skvěle doplňuje až brutální zvukový podmaz bouchající při povedených lekačkách. Horrorového fajnšmekra potěší pár odkazů na horrorové klasiky. A nejvíc potěší fakt, že ten žánrový guláš pohromadě skvěle funguje.

Zee-oui se inspiruje skutečnými událostmi, kdy v Thajsku došlo ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století k sérii vražd malých dětí s kanibalistickými motivy. První záběry dávají najevo, že film v souladu se svým reálným předobrazem nebude pro útlocitné povahy. Ale až na pár drsnějších scén není Zee-oui žádný drasťák. Přeměna životem zkoušeného člověka ve zrůdu není jednoznačná a je i poměrně zajímavá, jenže co je to filmu platné, když obsahuje několik rušivých elementů. Když vynecháme na takový vážnější typ snímku příliš krátkou stopáž, bude nás bít do očí pár náhod a nelogičností. Předně fakt, že přestože vrah řádí v několika thajských provinciích, téměř pokaždé se nachází nablízku jedna stěžejní osoba. Nejsem seznámen se skutečným případem, ale určitá situace silně popírá předchozí vrahovu opatrnost a má efekt pěsti v oku. Více než skromné kanibalistické hody poutají na snímku obrazy ze života čínských přistěhovalců v Thajsku.

Tři sexy agentky v těsných latexových oblečcích jsou ve filmu bezesporu velkým marketingovým lákadlem. Cool Dimension ale neměla k dispozici finanční prostředky Charlieho andílků, je totiž primárně určena na video, což je na snímku a jeho spíše komorní zápletce vidět. Akce je oděna do decentního hávu, snad jen na konci to dvě krasavice spolu s choreografem trochu rozbalí.

Sledování tohoto milého snímku bylo podporováno vydatnou konzumací soju, tak mých pět hvězdiček nelze brát vážně :-) Zamilovat se do lhářky první kategorie? To je snad ta nejsnadnější věc na světě, když má tvář a charisma Kim Ha-neul... Soju mělo mohutné účinky, tudíž jsem i u banálních komediálních situací řval smíchy a u romantických se mi po tváři koulely slzy jak hráchy :-) Objektivně vzato, Too Beautiful to Lie by si zasloužila čtyři hvězdy, ale za Kim Ha-neul, pro kterou mám mimochodem velkou slabost, papričkový festival (miluju papričky :-)) a hutnou porci pohody, rád jednu hvězdičku přidám. Však po sérii depresívních snímku mi typická jihokorejská romantická komedie přišla velmi k duhu.

Několik mladých lidí se sejde ve starém dřevěném domě a v noci si vypráví tři duchařské příběhy, které se úzce dotýkají thajských pověstí a mytologie. Nejlepší je druhý, v němž pohledný mladík uvízne v tenatech vášnivého a krásného ženského ducha z banánovníku. Tento krátký příběh si svou osudovou atmosférou a náladou nezadá s jiným thajským filmem podle legendy, poetickým Nang-nakem. Okolní náplň filmu už je konvenční a nijak nevybočující z thajského horrorového standardu.

Thajci zabrousili do horrorového subžánru slasher a výsledek je poněkud rozporuplný... Plný autobus rozjívených studentů projíždí rozlehlými lesy. Výlet, který se nehezky zvrtne... Nejdříve se zdá, že by Scared mohlo být hodně svěží teenagerovskou vyvražďovačkou. Atraktivní prostředí a tajuplné ztvárnění rituálního místa dělají své. Ale když jsou studenti uprostřed lesů nuceni bojovat o svůj život, zvrhne se Scared postupně v rutinní slasher s přehlídkou hezkých thajských slečen, větší dávkou gore a naprosto nemožným finále. A to měl zpočátku tak pěkně našlápnuto... Škoda. 5/10

Ghost Game je díky diváckým reakcím považována za kontroverzní film. Středobod thajského horroru spočívá v reality show, které se účastní 11 mladých lidí a soutěží o poměrně vysokou odměnu na kambodžském území, kde Rudí Khmérové brutálně povraždili asi 10 tisíc lidí. Kdo ustojí konfrontaci s duchy, vydrží ve válečném muzeu nejdéle a shrábne 500 miliónů bahtů? Nechápu, proč má Ghost Game na IMDb tak nízký rating. Jako na duchařině na ní nemám moc co kritizovat. Řemeslně je odvedena hodně slušně, dobře se v ní pracuje s napětím, nepostrádá i pár povedených shock momentů... Snad jen duchové nejsou moc strašidelní, ale myslím, že síla Ghost Game je někde jinde. Pomalé propátrávání temných chodeb, šachet a místností za chabé záře baterky prosakuje atmosférou a udržovala mě v příjemném napětí. Film se odehrává povětšinou v noci, takže o ně není nouze. Po zhlédnutí se přidávám k minoritní skupině diváků, které se film líbil.

A House of Mad Souls směle aspiruje na uspávačku roku, u které je navíc všude mylně uváděn žánr. Melancholické drama citelně natočené za levný peníz, až to na sto honů zavání TV produkcí, podbarvené tesklivou hudbou (neodbytně se vkrádá srovnání s telenovelou) a vyplněné otravně se opakujícími flashbacky, vůbec nelze považovat za horror. "Horrorovým" vrcholem filmu jsou totiž scény, v nichž duch shodí papíry nebo vypne rádio. A to jaksi pro navození strachu nestačí... Zdlouhavý a nudný snímek krapet fušuje do rajónu melodramatickému japonskému Makotu a ne klasickým duchařinám. Never more.