tombac

V tiskových materiálech Febia je film uveden jako "poctivá komerce z Asie". Pokud by takováto komerce častěji navštěvovala naše kina, dostávali by mě z nich leda párem volů. Při sledování Tian xia wu zei jsem si nemohl nevzpomenout na moje oblíbené Killeodeului suda. Zabijáky gentlemany sice vystřídali slušnáčtí zloději obou pohlaví, ale vytříbený styl, lehkost a elegance, to je čínskému snímku také vlastní. Když se k tomu přidají vizuální vychytávky (zlodějská akce, souboj na ostří ad.), sympatičtí herci, podmanivá hudba a záběry přírodních scenérií, není v mém případě o maximálním hodnocení pochyb.

Velice silný, syrový, skutečnost nepřikrašlující, takřka dokumentární formou pojatý pohled na každodenní život těžce tělesně postiženého člověka, zprostředkovávající divákovi až nepříjemně nablízko jeho překonávání handicapu, prožívání a pocity štěstí, zamilovanosti, frustrace, nenávisti, vykořeněnosti... Formální stránka se podobá Tsukamotovu Tetsuu. Černobílý obraz, místy zběsilý střih, chaotické švenkování kamery, detailní záběry na obličeje herců, hlasité zvukové ruchy... Toto podání je dokonale vtahující. Když se film přenese do kruté, až drastické roviny (několik diváků v kině to nevydrželo a odešlo), stane se strhující výpovědí o zničující zoufalosti hlavního hrdiny a jeho nezastavitelnému odcizení od světa těch "normálních". Ještě tak hodinu po neskutečném konci filmu jsem byl jako v mrákotách...

Ani ve snu by mě nenapadlo, že z 11 filmů na Febiu mne nejvíce dostane snivý, křehký, lehce úchylný příběh o vzpomínkách na životní lásku, vitální dívku, probleskující během pitvání jejího těla. Navzdory tomu, že jsem se těšil na další Tsukamotovu šílenost typu Tetsua. Zřejmě bych snímku dal čtverku jako moje spanilá společnost v kině, ale díky tomu divácky exotickému zážitku (obsahově, vizuálně, pocitově) a výtečné hudbě, jež v mých uších rezonuje ještě nyní, si prostě nemohu pomoct a jednu hvězdici přidám. 9/10

Nemastné neslané skorodrama o jedné neobvyklé trojce, párku homosexuálů a unavené ženě, která si usmyslí, že ti dva dostanou na triko početí jejího toužebně očekávaného dítěte. Zní to zajímavě, z této látky šlo vytřískat hromadu humorných situací, jenže chyba lávky, trojice jen toká a nic z toho. Do ztracena vyšumí také návštěva rodičů v bytě gayů a jednostranné námluvy jednoho z nich a naivní dívenky. Nezáživný film, na který si po zhlédnutí už ani nevzpomenete.

Jeden z nejatmosféričtějších a nejoriginálnějších horrorů posledních let? To tedy určitě... Člověk, namlsaný z duchařské série Ju-On, by tomu i věřil. Vzhledem k finančním prostředkům vloženým do filmu a krátké době natáčení možná nešlo čekat od režiséra zázraky, ale vzpomeňme na podařený první televizní Ju-On... Shimizu se mu bohužel moc nepřiblížil, Marebito nevyděsí, maximálně tak zaujme, ale tento dojem časem vyprchá a dostaví se nuda. Formální stránka není nejlepší, zrnivé záběry z kamer (kde všude je ten chlap proboha má?!) počnou s ubíhajícím dějem otravovat. Po čtyřech běhající potvory se dějem jen mihnou a kameramanův domácí mazlíček, chlemtající s oblibou lidskou krev, se ukáže býti jen slabou náplastí. Kultovní režisér Tsukamoto působí v hlavní roli nepřesvědčivě. A film nedotaženě.

Na korejské zpracování originálního japonského Ringu jsem byl tuze zvědav. Spolu s japonským Rasen mi doposud chyběl k doplnění dlouhovlaso-studňácké skládačky. A jak se nám korejská Sadako předvedla? V tom je právě kámen úrazu, ona asi zhnila ve studni natolik, že se nezmohla k nějaké pořádné aktivitě, natož ještě děsuplné. Finální scéna, vyvalení se z obrazovky, za ty necelé 2 hodiny nebetyčné nudy a řídké atmosféry nestojí. Videozáznam, v původní i americké verzi silně znepokojivý, tu vypadá jako blbý vtip. Film v mých očích nezachrání ani moje oblíbená herečka Eun-kyung Shin, ani fakt, že v menší míře čerpal ze Suzukiho knihy (viz třeba motocyklista a dobrovolné znásilnění). Vzhledem k ucházejícímu formálnímu zpracování 4/10.

Mno, společenskou satirou bych Qiuqiu ni, biaoyang wo (Dej mi uznání) nenazýval, na to je čínský snímek málo humorný, hodně upovídaný, trpící zdlouhavými, na vážnou strunu hrajícími segmenty děje. Herec v roli prostomyslného a tvrdošíjného Janga je typově přesný, avšak nejvíce mě zaujal jeho dlouhovousý dědeček, figurující ve dvou milých scénách. A hudební složka si uznání jistě také zaslouží :-)

Beat Takeshi v Chi to hone opravdu strhává veškerou pozornost na sebe, jeho herecký výkon lze bez nadsázky označit za fantastický. Díky neskonalému charismatu a dokonale přesvědčivému vtělení do role necitlivého násilníka a hrubiána, jenž pravidelně znásilňuje vlastní ženu a surovým jednáním s jemu odporujícími lidmi zastrašuje své okolí, odsuzuje ostatní herce téměř ke statování. Když jedna z postav o něm mluví jako o "zrůdě", trefnější výraz snad ani použít nemůže. Za fakt, že se mi v hlavě nakonec rozleželo původně zamýšlené maximální hodnocení tohoto jímavého dramatu, nese odpovědnost jeho chladné, neemotivní vyznění. 9/10

Poklidný komorní příběh z japonského venkova, kde nezdárný syn postupně nachází cestu ke svému tradicionalistickému otci, výbornému fotografovi, během únavného putování po horských vesničkách, jež je vyváženo odměnou v lidské vzájemnosti, úctě a oboustranné radosti z aktu fotografování, majícího pro mnohé venkovské, moderní civilizací nedotčené, lidičky až posvátný význam, a to za doprovodu nevtíravé a příjemné hudby a prokládané záběry fascinující japonské přírody. 7/10

Lehce perverzní a tuze humorný náhled do jednoho neobvyklého manželství. Výstřední pán domu se zaobírá psaním románů se sadomaso tématikou a často nenapíše ani čárku bez toho, aby měl před očima provazy svázanou nahou krasavici, s kterou si hraje buď on nebo jeho asistent. Manželka mu to zdánlivě toleruje, ale když je nablízku svalnatý učitel angličtiny a asistent je také fešák, je povolena uzda chtíči... Podle tohoto zkratkovitého uvedení do děje to vypadá na krmi pro úchyláky a nadržence, leč nenechte se mýlit, v snímku je vulgární jen mluva a to jen trošičku (komu ujel vlak se sexuální naukou, naučí se zde novým výrazům) :-) Scény, v nichž figurují nahá těla, nesklouzávají do explicitnosti. Futei no kisetsu je převážně lechtivou, místy roztomilou komedií. Až uvidíte toho roztržitého chlapíka, s jakým zápalem a za jakých okolností dává dohromady své "veledílo", uvěříte :-)