tombac

Překvapivě koukatelný oddechový hybrid, pro mě atraktivní výraznou korejskou účastí. V poslední třetině atakuje kombinací Geoffreye Rushe, solidního záporáka, hezkých obrázků a efektní akce 4 hvězdy. Škoda užití přemíry lacině vypadajícího CGI a faktu, že Jang Dong-gun není v úloze mlčenlivého swordsmana tak výrazný jako v některých svých starších korejských rolích... 6-7/10

Málokterý korejský film má tak dynamickou kameru. Skvěle vypadající a svižně odsýpající podívaná, která by byla ještě lepší, kdyby i kontaktní souboje byly stejně ladné jako vizuál. V rámci akční komedie i tak naprostá spokojenost.

Povětšinou útrpná podívaná, která žánrově osciluje mezi mrazivým horrorovým thrillerem a nezařaditelnou bizarní ptákovinou. Bohužel to druhé silně převažuje. Jakoby se tvůrci podívali na Stalo se od Shyamalana a řekli si, že natočí podobnou chujovinu s promrhaným potenciálem... Z herců stojí za zmínku jen nepřirozeně vychrtlý Kang Dong-won v záporné roli, ostatní jsou vesměs jen otravná stafáž.

Hvězdná hongkongská herecká sestava, slibné téma, slušná výprava, a ve finále z toho vyleze podivný patetický šaolinsko-válečný hybrid s iritující hudbou, který svou splácaností trumfne i nedávné Chen Zhena a True Legend, přičemž má ještě z těch tří nejhorší bojové scény. Ach jo. A Andy Lau není v hlavní roli právě přesvědčivý. 5/10

Možná v korejském měřítku odvážný počin, leč to nezastře fakt, že v dramatickém rámci šlo na filmu ještě zapracovat. Faktory, kvůli nimž jedné z hrdinek hrábne, tu jsou jasně identifikovatelné, ale některé hraniční situace (včetně následného dopadu) by snesly větší důraz a vyhrocenost - postavy jakoby se při (po) nich chovaly laxně. Některými adorovaná exploatace tu není nikterak šokující, ani atmosféra v jejím průběhu nijak zvlášť nehoustne. Osobní vzpoura Bok-nam hnaná do extrému tak nezanechá dojem, jaký by mohla. 6-7/10

V podstatě menší road movie v červeném Jeepu po thajských chrámech doplněný krotkou spirituální duchařinou s pár fajn lekačkami a flashbacky, bez kterých se málokterý příslušník tohoto asijského horrorového subžánru obejde, a ozvláštněný atraktivní odbarvenou Thajkou. Spíše mysteriózně relaxačního vyznění díky použité příjemné hudbě a množství denních průjezdů prosluněnou thajskou krajinou. Letmá vzpomínka na doby, kdy byly asijské duchařiny v plné síle. 7/10

Když si korejský fotbalový trenér v politicky nestabilním a ne právě bohatém Východním Timoru otevře krámek s fotbalovým sortimentem a nazuje část místních kluků z ulice do kopaček s úmyslem, že z nich vytvoří fotbalový tým, všemožné komplikace na sebe nenechají dlouho čekat... Bude to chtít pořádnou porci vůle, odhodlání... a štěstí. Navzdory pár zákrutám má na sobě film navlečený typický mustr (nejen) korejských sportovních dramat. Do obvyklé finální skrumáže zpomalených záběrů, vypjatých emocí a dramatických a dojemných okamžiků zesilovaných stejně laděnou hudbou, film doběhne až na pár natahovaných slzopudných chvilek prakticky bez zaškobrtnutí, v čemž mu výrazně pomáhají na korejský kousek exotické indonéské prostředí a malí snědí herečtí protagonisté. Kvalitně zpracovaný a sympatický sportovní biják. Tleskám.

Rozjíždí se pozvolna, ale ve druhé polovině se film stane přesně tím strhujícím korejským akčním dramatem, jaké mi tu dlouho chybělo. Plus nejlepší práce s nožem od Friedkinova Štvance.

Po jedničce, nablblé slasherové patlanici, se dalo očekávat zlepšení. Žel dvojka, ačkoliv více tlačí na melodramatickou linii, není o moc lepší. Jde v podstatě nemlich o to samé v podobném provedení. Nejdříve se to tváří jako duchařina, aby to posléze nahnalo bandu středoškoláků do uzavřené budovy pod ruce nadrženého vrahouna. Žádné napětí, atmosféra, postavy, kterým by šlo fandit, ani alespoň nápadité mordy. Slabé a zbytečné pokračování.

Kvalitní rodinný doják o vztahu dcery a starostlivé matky v typicky trademarkovém korejském balení, včetně spousty slz a hezkého melancholického soundtracku. Stokrát provařená, ale osvědčená melodramatická receptura na mě stále funguje. 7-8/10