Eddard

Vizuálně lahodný film, který je spíše než fiktivním příběhem o vzniku jednoho obrazu, na film zachyceným portrétem mladé, oduševnělé protestantky a světa, ve kterém žila. Krása a umění, peníze a moc, hrdost a stud - to je jen pár z témat, nad kterými se můžete během pomalu plynoucího vyprávění a dlouhých, pečlivě komponovaných záběrů zamýšlet. Velice otevřený konec vás k tomu rozhodně bude inspirovat po projekci. 80% P.S.: Kratičká scéna, ve které si Scarlett Johansson sundá šátek a (poprvé a naposled) rozpustí své dlouhé rusé vlasy je rozhodně jedna z nejsmyslnějších, kterou jsem kdy na plátně viděl.

Mijazakiho nejfeminističtější pohádka. V celém celovečerním snímku vystupují pouhé dvě důležitější mužské postavy (tři, počítáme-li kocoura Jijiho), hlavní roli zde však hrají ženy. Přátelská, mateřská pekařka, úspěšná, sofistikovaná designérka, moudrá a hodná babička a především pak nezávislá mladá umělkyně - to všechno jsou pro malou Kiki vzory, bez kterých se během dospívání neobejdou ani čarodějky. Kiki sice není tak originální a plná nápadů jako Cesta do Fantasie a její animace je o poznání klasičtější, než vizuálně strhující Zámek v oblacích; ale svými krystalicky čistými postavami a hlavně vzorným, didaktickým zpracováním si místo po boku těchto šperků zaslouží. 90%

Odkaz Tolstého je tak ohromný a závažný (mj. zcela zásadně ovlivnil Gándího a skrz něj M.L. Kinga), že není divu, že ho úplně nepochopili ani jeho nejbližší. Alespoň podle tohoto dojemného a podle všeho historicky nadstandardně věrného snímku. Ten není ani tak o Tolstém samotném, ale pozoruje spíš způsob, jakým byly myšlenky tohoto mudrce vnímány jeho romantickou, paranoidní manželkou Sophií; jeho nejbližším politickým druhem, Chertkovem a mezi těmito dvěmi znesvářenými mlýnskými kameny zmítaným asistentem, Valentinem Bulgakovem, který vychází z příběhu jako ten, který odkaz ruského klasika pochopil nejpřesněji. Kromě lahůdkových výkonů čtyř hlavních představitelů (Plummer, Mirren, McAvoy, Giamatti) je pro mě největším kladem filmu Hoffmanův autorský (režie a scénář) přístup k tématu, kdy se snaží dívat se na spor o Tolstého odkaz objektivně a obě strany (tj. šlechtickou rodinu v čele s manželkou a Tolstoyisty v čele s Chertkovem) představuje v odstínech šedi. Neomylným (téměř) zde zůstává pouze umírající a životem vyčerpaný Tolstoy, který se z tohoto světa probudil tím, že poznal pravdu skrze lásku. 80%

Zatraceně nepříjemný dokument, který pravděpodobně většina diváků velice rychle vytěsní z paměti, s tím, že se nejspíš beztak jedná o další pseudokonspiraci. Kéž by. Co se týče formy a zpracování, nejde o nic výjimečného, zásadní a extrémně zajímavý je však samotný obsah, který si naši pozornost opravdu zaslouží. Proto hodnotím pěti hvězdami a tuším, že podobně uvažovali i američtí akademici, když snímek pozlatili Oscarem. Fuck you, Big Brother. 90%

I´m a sucker for funny honey. Magický poetismus destilovaný ze všeho pozitivně francouzského do archetypální pohádky pro dospělé. Kultovní status Amélie (a jejího soundtracku) je podle mě zasloužený. 90%

Nejbídnější hosting Oscarů v živé paměti zásluhou Neila Patricka - wait for it - Harrise, který je možná slušný tanečník a moderátor, ale rozhodně mizerný bavič; několik pěkných proslovů (za všechny ty J. K. Simmonse a A. G. Innáritu); jedna skvostná píseň v podaní Legenda a Commona (Glory); ceny po zásluze rozdělené mezi vítězného Birdmana, Grandhotel a Whiplash. Zamrzí absence důstojnějšího ocenění Linklaterova Boyhoodu, který urval pouze sošku pro P. Arquette, potěšilo politicky odvážné ocenění kontroverzního dokumentu Citizenfour. Oproti jako vždy zábavnějším a ostřejším Glóbům tříhodinová nuda a šeď s několika pěknými momenty.

Pomalé tempo filmu, a dlouhé meditativní záběry na horská panorama, podbarvené Bachovými motivy, umožňuje divákovi dumat nad poselstvím a symbolikou filmu během samotné projekce, aniž by mu bralo možnost se naplno ponořit do dramatu samotných postav. Symbolika laviny je klíčová - jeden zdánlivě drobný prohřešek spouští postupně se nabalující vlnu vypjatých dialogů, které postupně odkrývají daleko hlouběji prorostlé kořeny skutečných problémů (nejen) obyvatelů hotelového pokoje s číslem 413 (4-1=3). Evropský filmový art is not dead. 80%

Lesk a prestiž Wachowski Starship po tomhle filmu bohužel padá k šedi hollywoodského středoproudu. Nechtělo se mi věřit, že scénář filmu mají na svědomí autoři Matrixu - pod honosně drahou (a místy skutečně úchvatnou) digitální formou se totiž krčí obsah uplácaný ze snůšky narativních klišé, vlažně načrtnutých postav, bolestně předvídatelných zvratů a pár řádně zkyslých vtípků. Přidejte si k tomu velice neinspirativní casting ústřední dvojice Kunis-Tatum a zbyde vám věru pramálo důvodů, proč byste si zrovna tuhle akci měli vybrat k návštěvě kina. 50%

Archetypálně velice podobné Formanovu Amádeovi, jen v modernějším, jazzovém kabátku. Což je samozřejmě kompliment. Téma výjimečného talentu, který se tvrdě střetává s průměrností reality, a s ním spjaté arogance jeho nositele, sžíravá ctižádost, která v člověku dusí všechny jeho ostatní hodnoty a potřeby (v konečném důsledku snad i lásku)... Člověk obdivně žasne, o čem všem se dá pojednat ve filmu o bubeníkovi :) Miles Teller zvládl hlavní roli úchvatně, tělem i duší, přesto si po roce budete asi pamatovat spíš postavu tyranického mentora Fletchera v podání J. K. Simmonse, který tady předvádí "svůj rejstřík" tak, že vám z toho upadává čelist. A samozřejmě - velký respekt autoru tohohle úchvatného Malého Velkého filmu, Damienu Chazellemu. Whiplash! 90%

Po čtvrtém dílu jsem se s tímhle seriálem, jehož zpracování jsem, jakožto velký fanoušek originálního komiksu vyhlížel s nemalým očekávání, musel rozloučit. Samotný John Constantine je v podání Matta Ryana sice charismatický a patřičně černo-suše vtipný, prakticky všechno ostatní, počínaje průměrným psaním a konče na dnešní poměry chudou produkcí, mi ale přišlo nedotažené. Neživotné postavy, laciné triky a uspávající příběhy jednotlivých epizod... Není divu, že tenhle projekt NBC předčasně típla a neplánuje natáčení druhé řady. 50%