Eddard

V animé se vyznám pouze průměrně, ale tenhle kousek je pro mě jedno z nejkrásnějších a nejakčnějších - to správné slovo, které se sem nejvíc hodí je samozřejmě anglické do češtiny nepřeolžitelné COOL. D je neusále ledově klidný, nechá ostatní vykecat a pak je stylově sejme. Postavy nejsou černobílé, i "zlého" upíra pohání vznešený cit, souboje jsou precizně načasované (přicházejí vždy, když už si říkáte, že by nějaká ta akcička mohla přijít), úchvatné, atmosféra vykreslovaná nenápadnou ale výbornou hudbou... Nemůžu než doporučit, jde o skvost, který hravě strčí do kapsy Van Helsingy i Blady 100%

Z minisouboje dvou brilantních screwball komedií Caryho Granta z roku 1940 (tou druhou je Philadelpfia story) mi vychází Jeho dívka Pátek jako vítěz, i když je o poznání méně slavná. Postrádá sice nezapomenutelně opilého Jamese Stewarta, na druhou stranu má o dvě třídy rychlejší tempo, kdy opravdu nemáte čas si oddechnout a připravit se na další gag, hrnou se na vás ze všech stran. Grant tu není tak dokonale korektní, naopak, je okouzlující právě svou podlostí a vypočítavostí. "Hitlera dejte do vtipů... Jo,jo to o tom zvířátku dejte na titulní stranu, to lidi zajímá!" (ta druhá část citace není přesná, ale je v tomhle smyslu:-)

Krásná Gene Tierney, jako šmirgl drsný Dana Andrews (zvláštní jméno pro chlapa,co?:-), Clifton Webb jako arogantní intelektuál a Vincent Price v roli playboye a gigola... Nemůžu než v plném rozsahu podepsat Tetsuův komentář. Apel na dramaturgy České televize!

Můj nejoblíbenější film z dětství... Bratr ho kdysi donesl z videopůjčovny. Viděl jsem ho nejmíň pětkrát a vždycky mě dostane - výborný námět, vtipný scénář s rozumnou dávkou morálního ponaučení, krásná Andie, kvůli které byste se určitě rádi změnili taky, a samozřejmě Bill, který už to tehdy měl v sobě, jen si toho asi nikdo nevšiml tolik jako deset let poté, když mu Lost in Translation odstartovalo raketový comeback do hvězdných výšin, kam patří i s chlupama. K mým nejmilejším filmům toho bohužel většinou nemám mnoho co říct... 100%

Tunu cukru, medu a kýče povařte s paletou nekřiklavějších barev šíleného malíře na LSD, přidejte kolekci největších milostných šlágrů moderní populární hudby, dva herce, kteří pějí jak slavíci a mezi kterými to jiskří silou atomové elektrárny, neskutečně banální, telenovelový příběh, geniální choreografii a režii, všechno pomíchejte tempem epileptického šílence... s trochou štěstí byste měli dostat omáčku tak lahodnou a sladkou, že spolehlivě zalepí hubu i kovaným cynikům. Moulin Rouge... nedokážu si vysvětlit jak to mohl Baz natočit... Ale je to jedno... Becasue we CAN CAN CAN...zhlédnout výsledek! Kdo neviděl, opravdu nepochopí 100% (-mimochodem, vřele doporučuji dvoudiskovou edici na DVD, druhy disk obsahuje neuvěřitelné množství bonusů, pro obdivovatele tohohle filmu povinnost)

Osobně mám Svatý Grál o ždibec radši než Briana, i když uznávám, že Brian je komplexnější a jaksi vyzrálejší - už jenom tím, že se jedná o satyru... Svatý Grál bych za satyrický neoznačil, prostě jenom "pythonovsky" převypravuje artušovskou legendu. Ovšem jak!!! Kdybych sem přepsal celý scénář filmu, nebylo by to ani zdaleka dost... brilantním fórkům totiž dávají Pythoni svým podáním ještě nezapomenutelnější "balení"...povinnost pro všechny milovníky Pythonů, suchého britského humoru i komedie obecně. "Ni! Ni! NI!" 100%

Můj nejoblíbenější Gilliam a těsně po Mrtvém muži nejlepší Depp... Vizuální onanie, která překonává všechny dosavadní Gilliamovi excesy (i Brazill), nejvtipnější film, který jsem v životě viděl, smál jsem se jako blázen i při třetí projekci, což se mi nestalo u ničeho jiného-a jenom tak mimochodem, nejsem feťák,LSD jsem nikdy nezkusil, ale po tomhle filmu jsem na něj dostal chuť:-). Deppovi zcela rovnocenně (a to je sakra co říct) sekunduje Toro, malé vtipné štěky tu dostali třeba Tobey Maguire, Christina Ricci či Cameron Diaz (výtahová scéna patří k těm nejlepším)... "Feťák ví jak se vyrovnat s pohledem na svou mrtvou babičku plazící se k němu s nožem v zubech, ale nikdo by nedokázal vydržet tuhle podívanou...takhle by vypadala sobotní noc, kdyby náckové vyhráli válku" - atmosféra Las Vegas 100%

Arnieho Devátá s Ódou na blbost. "Zahrej to znovu Same."? Muhahááá, to má být legendární filmová hláška? Sežeňte si Komando a poznáte význam slova nezapomenutelný... "Doš-la ti pá-ra Be-ne-te!"; "Co jsi mu udělal? -Pustil jsem ho!"; "Zelený barety si dávám k snídani!" A to ani nechci začínat o Arnieho čelním útoku na po zuby ozbrojený dům-pevnost... něco takového se prostě opravdu nezapomíná. Nechtěná parodie, o to vtipnější...80%

Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100%

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100%