Hall900

85 minut.. Wow. Tleskám. Tohle vidět určitě na co největším plátně, ideálně v Cannes. Vizuál je absolutně podmanivý a pokud vás v mládí rajcovaly klipy Daft Punk k desce Discovery budete nadšeně hýkat. Vlastně i pokud jste žraly klasiky jako Brazil nebo Blade Runnera a maminka vám k usínání předčítala Neuroromancera . Mimochodem přirovnání k Brazilu je vlastně docela zajímavé, protože myšlenka Brazilu byla, že díky nástupu pokroku a hypernormalizace už nemáme na výběr kým být a nemáme kam utéct.  Co ale když jste o pár set let později menšinová entita utlačovaná obyvateli starého světa?  Mrk mrk Evropo. Není na čase zabalit digitální cloud a zmizet? "Musíš mít víru." řekl robot a mě se u toho zatajil větráček. Viděno ve Francouzštině.

That man is Ezekiel Sims, he was in the Amazon with my mom when she was researching spiders right before she died...

Stejně jako Under The Skin prvoplánově chladné  a artově se tvářící dílo.  Spojení s tématem holocaustu je nicméně minimálně diskutabilní.  Román Martina Amise pojednává o fiktivní verzi Rudolfa Hösse jménem Paul Doll a má zápletku.  Glazerův film má tedy jakéhosi  Hösse na třetí a cokoli dalšího radši vůbec ne. A já se ptám proč? Řekne vám tahle exhibice něco víc o holocaustu než knihy, tuny dalších médii včetně dochovaných audionahrávek pamětníků, návštěvy samotných muzeí,  nebo je spíš smutným zrcadlem civilizace která volí radši formu před obsahem? Höss rozhodně nebyl obyčejný úředník a tím jak se skoro až nevědomky (ale ve skutečnosti zcela vědomě, což je vlastně docela dost debilní) film pokouší vypustit jeho agresivní myšlenky a osobnost , mne skoro až bytostně uráží.  Ne nemyslím že by opravdu řešil jenom včely i když ty měl možná rád. Nicméně pokud vás Glazerův hřejivý filmařský přístup nadchnul. doporučuji zmíněné Under The Skin.  A ideálně v závěsu.