Paldini

Vůbec jsem nečekal, jak mě dokáže vystrašit na první pohled obyčejný plátěný pytel, který se začne hýbat. Slabším jedincům doporučuji vynechat posledních 30 minut filmu a brát to tak, že viděli takový trošku podivný romantický film.

Tak konečně jsem objevil největšího filmového záporáka všech dob, který je mazanější než celá Dannyho jedenáctka, umí lépe manipulovat s lidmi než Kaiser Soze a v neposlední řadě používá vymakanější převleky a masky než samotný Fantomas. Ano přátelé, je to pan Tučňák.

Sam Raimi asi musel vidět zemanovský díl studna, protože ty hrátky se sekerou někde vidět musel. ne. Ale je zajímavé, jak Raimi dokázal později vykrádat sám sebe. Viz amputace ruky, sestupování do sklepa aj.

Ač je tento horror naprosto nestrašidelný, je natolik originální a zvláštní, že dávám tolik hvězdiček, kolik dávám. A vypadá to, že jsem jeden z mála, který se u tohoto horroru ani chvíli nenudil.

První čtvrthodina je naprosto dokonalá. Díky naprosto nervní hudbě jsem se bál i scény, kdy první z obětí byla v místnosti, kde se jen otevřelo okno. Potom se velice dlouho neděje v tomto filmu vůbec nic a vypadá to celé jako hodně barevná venezuelská telenovela, ale Argento si jen chystá pole pro dokonalou a co víc na italské horrory srozumitelnou pointu celého vizuálně skvělého filmu. A jedna scéna, sice nudná, mě moc hodně potěšila, a to je dvou minutová přítomnost mladičkého Udo Kiera.

Tohle je asi opravdu nejbrutálnější film, co jsem zatím zhlédl. Sadomasochistický 'usměvavý' démonický Yakuza čistič Kakihara převezme po svém zmizelém bossovi gang. Ale v momentě, když začne objevovat na prvočinitele rozřezané kámoše yakuzáky poprvé v životě pocítí strach a zároveň výzvu. Jediné, co Kakihara ví a tuší je, že se objevil někdo ještě více brutálnější než je on a ten někdo má jméno Ichi. Opravdu ani Kakiharu a ani Ichiho bych potkat nechtěl. Kakiharovy metody dlouhého utrpení obětí jsou opravdu, ještě to musím zopakovat, to nejbrutálnější, co jsem ve filmu zatím viděl, i když Ichi je sice jen řezník, ale jeho pohled, když pozoruje oběti, které postupně vykrvácí, je možná ještě hrozivější než Kakiharův úsměv. Jdu se kouknout na Miikeho Oodishon.

Takoví normální trochu hodně krvaví Pokémoni. Nic víc nic míň.

Where Is My Mind

Na nějakých netových stránkách jsem kdysi dávno našel shrnuty děje známých filmů do dvou, tří vět a velmi dobře jsem se u pročítání těchto 'scénářů' bavil. Ale žádný z těch tenkrát takhle popsaných filmů si takové shození vlastně nezasloužil. Škoda, že autor těch stránek nemohl v té době vidět Troju. Jeho srdce by určitě zaplesalo, protože scénář by se dal shrnout slovy - Přijeli bojovali a umřel jeden z hrdinů, a pak všichni truchlili a zase bojovali a umřel jeden z hrdinů a všichni truchlili a bojovali a umřel jeden z hrdinů a všichni truchlili... a do toho nám hrála 'prima smuteční muzika'.

Lidi, já se Vám divím. Zvyšovat hodnocení téhle sračky jen proto, že tam hraje Karel Roden. Kde jste dali oči?