raroh

Atmosféra konce 80. let téměř dokonalá (v prostředí různých typů restauračních podniků byli autoři dost jako doma, asi), i ti tvrdší policajti byli dost přesvědčiví (i když jejich reálnost je dost sporná, nicméně fungovali).

Jaroslav Kvapil patří do proudu literární moderny 90. let 19. století, je logické, že tématikou a zpracováním se bude nacházet v impresionistickém a symbolistním směru, se všemi idejemi a názory, které tito rozhněvaní mužové v různé intenzitě křičeli do světa. Tato filmová adaptace ukazuje, že Krška se Stříbrným větrem nebyl rozhodně první, kdo literaturu tohoto směřování dokázal adaptatovat (s vědomím toho, že Šrámek je o malinko dále než autoři Šaldovy a Macharovy generace a že Adolf Horálek je poněkud dřevěný). Jarmila Novotná coby Carmen je fantastická. Víchova kamera dokonalá a vitalismus vesnického prostředí hezky naturalizující.

Rozpad klasických hodnot s nadějí v duchu zásad antické tragédie a literárního romantismu.

Tupá vlastenecko-politická alegorie.

Drsné naturalisticko-avantgardní (včetně scén mučení) drama z dob, kdy Japonci již operovali v Mandžusku.

Svěrákovský filtr poničil veškerou hravost předlohy ve filmu, který nemá žádný švih.

Hororové pojetí námětu.

Živé kotě řádí v bytě za přispění loutkového klubíčka v doprovodu poezie Jiřího Suchého.

Nemyslím si, že by námět nebyl nezajímavý (stejně tak jsem měl stále pocit, že hlavní hrdinka byla židovka), nicméně Krejčík film natočil dost studeně.

Britský marxistický Miláček.