Tulák Macoun

Tulák Macoun sice patří mezi mé základní černobílé prazážitky, zároveň mezi nejvýraznějších role Otomara Korbeláře, ale bohužel také neskutečně tlačí na pilu. Ztráta manželky při prvním porodu, ztráta místa, soud, následný pobyt ve vězení a ponechání dcery v sirotčinci jsou události tak prchlivé, že až ztrácí na významu. Mnohem pevnější osu tvoří zrcadlo konce lidské tragédie, která začíná přesně tam, kde svůj epilog našel Murnau ve své Poslední štaci. A principem všeho je hraniční kámen s nápisem Země česká. Připojí-li se pak ještě neskutečně patetické výkony Gollové a Kabátové, je už jen velice snadné film ocejchovat shrnutím Státního filmu z roku 1952: Film "Tulák Macoun" byl natočen v roce 1939, v době okupace. Patří k několika málo českým filmům z oněch časů, které nepostrádají určitých kladů. Dnes nás nezaujme smířlivecké vyústění příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, ale i po třinácti letech k nám film mluví blízkou řečí tam, kde vypráví o krásách naší země a o lásce k vlasti. (13.08.2010)

Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce. (11.12.2019)

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." (14.04.2008)

Tuláka Macouna viděla moje bábinka v premiéře. Ještě 50 let po ní mi vyprávěla, jak silně na ni tento film zapůsobil a že ho musím v rámci filmů pro pamětníky určitě vidět. A já ho viděl a musel jsem uznat, že tento film vybočuje z řady v tom pozitivním slova smyslu. Nejen kvůli vynikajícímu Otomaru Korbelářovi, ale i kvůli mojí bábince musím dát 4*. (25.08.2010)