Tulák Macoun

Nenechte se zmást plakátem k filmu, kde je na fotografii prvorepubliková hvězda Zita Kabátová - ta tam totiž hraje všehovšudy asi tak jednu minutu - a to lehkou přístavní děvu. Ani další slavné jméno Nataši Gollové nenasytí vaše choutky, ta je tam možná o pár minut déle, ale určitě to není film, který by ji v kariéře posunul kupředu. A Zorka Janů (sestra slavnější Lídy Baarové) tam má asi desetisekundovou scénu s jedinou větou (věčná škoda, půvabná žena to byla). Všech 73 minut se totiž točí kolem Otomara Korbeláře v roli tuláka Macouna, kterou herecky zvládl dobře, ovšem tematicky mě film už moc nezaujal. Určitě si Česi potřebovali nabudit své zničené sebevědomí (září 1939!), ovšem dnes už to působí hodně zastarale. (15.11.2013)

V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." (14.04.2008)

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

Macoun je příběh opravdového člověka. Člověka, který chtěl svůj život prožít jako poctivý chlap a vlivem okolností se dostal na šikmou plochu. Za krádež peněz na operaci své ženy šel do basy a ztratil vše. Ženu, existenci a potažmo i dceru, která byla umístěna do sirotčince. Odešel do ciziny a začal znova. Našel ztracenou rovnováhu, ale stále ho to táhlo domů. Při návratu v hudbě zní husitské motivy, magie nově vzniklé republiky, stráně, zurčící potůčky, dojatý Macoun má slzy na krajíčku. A tak na tom asi byli i čeští diváci tehdy v kinech, jelikož se jim náckové právě ubytovávali v republice. Macoun se vrátil domů, dcera ho nepoznala a on došel na konec své cesty. Zemřel ale doma a zemřel svobodný. Co víc si může vlastně chlap přát? 70% (21.07.2012)

Ubohý Macoun. Trpěl jsem celým filmem spolu s ním. Leč, tenhle ubožák nebyl drcen ani tak kapitalistickou společností, spíše slabounkým, patetickým scénářem a příšernými dialogy, které musel deklarovat. A pan režisér svým (ne) režírováním to pěkně zazdil. Pozn. Žádné, sebehroznější období národa neospravedlňuje fakt, aby se o něm natáčeli špatné filmy. V rámci žánru za 2. (10.06.2018)