Tulák Macoun

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

Nenechte se zmást plakátem k filmu, kde je na fotografii prvorepubliková hvězda Zita Kabátová - ta tam totiž hraje všehovšudy asi tak jednu minutu - a to lehkou přístavní děvu. Ani další slavné jméno Nataši Gollové nenasytí vaše choutky, ta je tam možná o pár minut déle, ale určitě to není film, který by ji v kariéře posunul kupředu. A Zorka Janů (sestra slavnější Lídy Baarové) tam má asi desetisekundovou scénu s jedinou větou (věčná škoda, půvabná žena to byla). Všech 73 minut se totiž točí kolem Otomara Korbeláře v roli tuláka Macouna, kterou herecky zvládl dobře, ovšem tematicky mě film už moc nezaujal. Určitě si Česi potřebovali nabudit své zničené sebevědomí (září 1939!), ovšem dnes už to působí hodně zastarale. (15.11.2013)

Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce. (11.12.2019)

Námět, povalující se již několik let v pracovně filmového producenta Jana Reitera, patrně nikdy nepatřil k významným trhákům, o čemž nejspíše pochybovali i další zúčastnění. Jeho autor, profesor Otto Minařík, jej přihlásil do soutěže, vyhlášené Filmovým studiem již v roce 1935, a možná ani nepředpokládal, že jej nakonec odpovědné orgány vyhodnotí coby jedno z nejlepších literárních děl, vhodných k filmovému přepracování. Ovšem o čtyři roky později, již v období protektorátního temna, se situace změnila a prostřednictvím Ladislava Broma, upomínajícího si náhle na odložený scénář, se na filmovém plátně s neobyčejnou razancí a spontánností rozezněly první struny vlastenecké rezistence. Cenzura, zaskočena nečekaným a do jisté míry nic netušícím obsahem, ve svém zuřivém pátrání opomenula zachytit jak tóny Škroupovy hymny, důvěrně známé snad každému z přítomných diváků, tak nemnohé symboly národní hrdosti, symbolizované pouhým záběrem na českou krajinu. Korbelářova mimořádná herecká kreace, oceněná ještě téhož roku prestižní svatováclavskou cenou, poskytla výjimečný prostor k portretizování člověka, rvoucího se s nepřízni osudu se stejnou vytrvalostí, jako tehdy český národ s nacistickým ďáblem. Dnes se asi jen stěží dokáže divák překlenout přes poněkud pateticky znějící dialogy a statické záběry, svou historickou úlohu ale Macoun splnil takřka bezezbytku a svým způsobem zavdal příčinu k blízkému semknutí českého národa v nejtěžších chvílích jeho existence. (03.10.2008)

Ubohý Macoun. Trpěl jsem celým filmem spolu s ním. Leč, tenhle ubožák nebyl drcen ani tak kapitalistickou společností, spíše slabounkým, patetickým scénářem a příšernými dialogy, které musel deklarovat. A pan režisér svým (ne) režírováním to pěkně zazdil. Pozn. Žádné, sebehroznější období národa neospravedlňuje fakt, aby se o něm natáčeli špatné filmy. V rámci žánru za 2. (10.06.2018)