Tom Hardy

Snaha o oživení fenoménu nešťastným způsobem. Že absentuje Jack nutně nevadí - jednou na to dojít muselo. Ale autoři nové série jakoby nechápali, proč se kdysi 24ka prosadila. Jack byl underdog, člověk s problematickou minulostí, který si musel svůj status božana teprve získat. Eric Carter je naproti tomu od začátku dokonalá figurka - v dobrém manželství, se správnými hodnotami, ihned sebejistý v boji, prostě profík na první dobrou. A k tomu se blbě hledá vztah (je to podobně nešťastné střídání jako třeba v případě utečenců v Uprchlíkovi - obyčejný doktor - a Šerifech - vytrénovaný člen speciálních jednotek). Když hlavní postava netáhne, celek logicky nefunguje. Samotný formát má pořád své kouzlo a scenáristé nepředvedli úplnou nulu, ale bez tahouna zkrátka není co stavět. Nemluvě o tom, že seriálu tak trochu vypálil rybník sám Kiefer Sutherland, jehož Designated Survivor mi zvraty a vývojem často připadal "dvacetčtyřkovější" než celé Legacy.

Kde začít. Prometheus byl ambiciózním pokusem přinést do série filozofický přesah a zašel tak daleko, až potlačil téměř všechny klíčové body původní série. Covenant chce být přístupnější a je svým stylem rozkročený někde mezi. Což je i není výhoda. Ano, Prometheus byl jinde, ale ve svém stylu konzistentní. Covenant naproti tomu těká a pravé hororové inferno, které patří mezi to nejintenzivnější v rámci série, se přepíná do částí, kdy postavy dumají nad smyslem bytí, zatímco do toho hrají na flétnu. Díky tomu jsem nyní, hodinu pro projekci, na vážkách, jak moc se mi vlastně Covenant líbil a kam bych ho kvalitativně mezi jednotlivé díly zařadil. Potvrdil jsem si každopádně to, že jako fanouška vesmírných hororů mě nejvíc baví, když se film přesune do chodeb vesmírných lodí a ubikací, kde mi přijde, že je Vetřelec nejvíc doma. Body navíc za to, že samotný zrod monstra (konečně dostaneme pořádnou odpověď) dává docela smysl, film má velmi slušné tempo a postavy se tentokrát (v rámci možností) chovají, když už ne logicky, alespoň lidsky. Nemluvě o na žánr dobrých hereckých výkonech. Těším se určitě na trojku, která by se, vzhledem k vývoji, opět mohla o něco víc přiblížit klasice z roku 1979. A jakkoli je v prequelech hodně dobrého, stejně se neumím zbavit pocitu, že pro vetřelčí sérii budou znamenat to samé, co epizody I-III pro Star Wars: půjde o zajímavou výplň, která přináší hodně podstatných informací a pamětihodných scén, ale vždy to bude tak trochu "nutné zlo", aby mohla série vydělat na prázdných místech. I když možná vyznívám hodně kriticky, je moje hodnocení někde na slušných 70%. Jsem upřímně zvědavý, jaký dojem na mě udělá druhá projekce.

Zábava především. Mít to o chlup lepší střih, méně šablonovitého záporáka a svižnější tempo v první polovině, klidně bych hodil plnou palbu. Takhle "jen" za 80 s tím, že jde o nejlepší díl od pětky. Zásluhu na tom má především akční finále, které tentokrát dokonale šlape, má tempo, nápady, vtip, zkrátka nic nechybí ani nepřebývá. A to nejlepší? Film se vůbec nebere vážně, chce hlavně potěšit fanoušky a nebojí se kvůli tomu sestřelit sebe sama (málokdy jsou tak vtipně využité kličky soap oper). Tvůrci mají obrovské peníze a hrají si ve stylu "dej tam tohle, a ještě tohle, a pro prdel i tohle". Když se k tomu připočte extrémně sympatické obsazení, kde postavy baví nezávisle na tom, za který tým kopou, je o hitu rozhodnuto. Zábavnější týmovka než Avengers a v akci bondovštější než samotný Bond. A takové malé osobní postesknutí - filmaři měli ideální příležitost navázat na legendární hudební balet Johna Woo z Tváří v tvář a nevyužili to. Škoda, velká škoda!

Pustina si na začátku trochu uškodí tím, že rozehraje detektivní notu a pak přebere otěže sociální drama s "čekáním na Godota" (tedy než konečně scenáristé opustí to falešné směrování na příliš očividného pachatele a dají prostor skutečnému pátrání). Opravdu šlapat pro mě seriál začal někdy okolo pátého dílu, kdy najede pořádné tempo a až do konce nesleví. Ocenit je třeba přímo dokonalý casting s řadou neokoukaných tváří, excelentní práci se zvukem a výborně vybrané lokace. Mínus za některé nadbytečné linky, které seriál zbytečně natahují (například celá pasáž s prostitutkami a jejich pasáky tam vůbec být nemusela a na výsledku by to nic nezměnilo). I přes určité výtky spokojenost. Pustina je silnou ukázkou toho, že u nás může vzniknout světově vypadající minisérie, která by si bez problémů měla najít cestu i na jiné trhy. Příště by to možná jen chtělo něco vyloženě vlastního. Pustina je navzdory svým kvalitám pořád "jen" rip-offem svých zahraničních vzorů.

Těšil jsem se na pořádný béčkovo-hororový výplach (s občasným pomrknutím, když to spíchli kluci od Deadpoola), výsledek je ale poměrně standardní žánrovka bez osobitějšího podpisu. Co dělá, to dělá víceméně dobře, jenže vždycky opisuje, takže úvodní nepřerušovaná jízda dech nevyrazí, protože jsme jí měli (a epičtější) už v Gravitaci a totéž platí pro naháněčky s Calvinem. Sunshine se mohl opřít o vypiplaný audiovizuál, Horizont události měl charismatické kulisy a odvahu jít v nechutnostech za "příjemnou mez", první Vetřelec se chytře držel ve stínu. Život nezakrývá, že všechny jmenované filmy zná, ale nepřinese nic vlastního (snad vyjma správně cynického konce, který jakoby vypadl z nějaké epizody Krajních mezí). Nemluvě o nevyužitém potenciálu, pokud jde o Calvina. Z poloprůhledné mořské hvězdice vážně moc respektu nesálá. Škoda, že se to celé bere tak vážně. Kdyby se tvůrci nebáli větších absurdit a hnusáren, mohla by vzniknout novodobá klasika. Takhle je to jen fajn žánrovka, která svou existenci obhájí hlavně tím, že podobných filmů vzniká zoufale málo.

Konec na můj vkus trochu vyšuměl, ale zdrcený hrdina v podání Caseyho Afflecka excelentní. Na jedné straně mě mrzí, že jsme si Michelle Williams neužili ve filmu víc, ale o to silnější byla katarze po dlouhém tichu (v tu chvíli se snad ani nejde emocionálně nezapojit). Šedá realita bez slunce, která vypráví "tady a teď". Nic nového, ale zatraceně dobře natočené.

Nejslabší z oscarových adeptů na nejlepší film. Hravost a iluze vydřená bez toho, aby vytvořený svět v rámci vlastních pravidel dával smysl. Mám z toho pocit, že vypustit hudební čísla, drželo by to pohromadě lépe, což je u muzikálu dost fuck up (ale zase by tím nevynikla vpravdě fantastická kamera). Pro výborné herce a odvahu uhnout na konci od běžného konceptu to přesto v hodnocení vytlačím nad průměr, přestože jsem xkrát během projekce váhal, že to nedokoukám.

Dotažený Interstellar. Od Solarisu jsem neviděl tak skvělé a silné dilema ve sci-fi díle (na téma "jak moc jsme ochotni žít v iluzi před bolestivým probuzením"). Oscaři neoscaři, pro mě jsou Příchozí jednoznačně nejlepším filmem roku 2016.

Poslední a nejlepší. Víc netřeba říkat. Mazejte do kina, ať si uděláte za touhle sérii poslední křížek (!).

Potvrzení toho, že krvavý akční film je plnohodnotné umění, které patří do galerie. Oproti jedničce už chybí prvek překvapení, finále ale potěšilo důslednou osudovostí, která konečně naplno přijímá pravidla hongkongské akční školy (jaká škoda, že na iDnesu to neocení, protože Spáčilka tradičně vzala kramle cca 15 minut před koncem ). Jestli je dvojka lepší než jednička, to v tuhle chvíli úplně posoudit nedokážu. Ale navazuje výborně. Scénu v metru tesat do kamene.