Vetřelec: Covenant

Ubírající směr týhle série se mi přestává líbit. Android David si hraje na Boha a stává se z něho největší zmrd ve vesmíru, mezitím co plně digitální (!) Alien hraje druhý housličky? To myslíš fakt vážně, Ridley? To si radši zopakuju letošní Life, poněvadž to je sice béčko, ale béčko, co si nehraje na něco, co ve skutečnosti neni. Ale pokud by tě náhodou zajímal můj názor (jako že asi néé), jakožto největšího hororovýho odborníka ve Střední Evropě a dost možná i na planetě (jako že asi jóo), chválim tě alespoň za to, žes nešetřil na tý luxusní brutalitě, jinak bych tě hodil ještě o třídu níž. (17.05.2017)

Po lehkonohém Marťanovi jsem měl za to, že pro Scotta je věk jenom číslem, které vznikne odečtením cifry z občanky od té na kalendáři, takže na senilitu bych to nesváděl. Spíše (a to je horší) na tvůrčí neukázněnost a zbytnělé ego, které se stalo nádorem jedinečného tvůrčího umu, který nerespektuje ani kánon, ani nenabízí nový přístup. Úvod je zmatený, postavy nemají zázemí, takže sledujeme skupinu opravdu, ale opravdu hloupých kreténů, a děj je při vší vůli velmi průhledný, přičemž to banální (krvavá fašírka) dostává přednost před tím opravdu zajímavým – a z hlediska vývoje série – důležitějším (stvoření). Scott chce ohromovat, ale postava Davida by mohla suplovat Krytona v Červeném trpaslíku, takže namísto zatajeného dechu cedíte skrze zuby smích a nadávky. Vizuální pestrost, Scottova dlouholetá devíza, která zachránila jeho nejeden film, absentuje též, přičemž to mnohdy vypadá jako dražší epizoda Hvězdné brány, kam vlastně svojí kvalitou patří i celý zbytek filmu. PS: Kurzelovo audio je temná nervózní fantazie, které ten film není hoden. (13.07.2017)

Ryzí průměr, který k vyššímu hodnocení přiměje snad jen nostalgie (můj případ). Postavy jsou mizerné, Scott nedokázal polidštit a přiblížit ani jednu jedinou a nejvíc lidsky a emočně se projeví snad jen suchý kalkulující robot. Divák k postavám do konce filmu (do jejich smrti) nepronikne, natož aby si k nim našel vztah. Celá posádka působí dojmem irelevantního stáda dobytka, který se stejně porazí, tak proč se zabývat takovou blbostí a alespoň náznakem ji představit. Člověk tedy nemá tušení, kdo právě zařval, protože hystericky řvané jméno slyší poprvé a držku od začátku filmu nezaznamenal. Následná vybíjená je pak díky tomu jen audiovizuálním gore zážitkem, rozhodně ne nic hlubšího, co by se dalo snad vzdáleně prožívat. Příběh, který posunul ještě průměrnější Prometheus se zde doslova zabil během deseti vteřin v jednom flashbacku, čímž dal Ridley jasně najevo, že nějakou důmyslnou zápletku a bližší pohled na Space Joyckeye má u prdele a bude uspokojen tradiční vyvražďovačkou jak přes kopírák. Divákovi tedy muselo postačit již dávno překonané krvavé líhnutí se vším všudy a až trapně recyklované souboje o to, kdo koho vypustí do vesmíru první. S nějakou kontinuitou a logikou žánru se zde taky nikdo neobtěžoval. Vetřelci se ve všech předešlých dílech líhli minimálně po desítkách hodinách, tady za pár minut, v dřívějších dílech rostli podobnou dobu, tady během pár vteřin od vylezení z hrudníku doslova před očima. Pokud k samotnému Vetřelci nemá už co říct ani tvůrce série Scott a předvede průměrnou prefabrikovanou šestku bez nápadu se "šokujícím" koncem, který se nedá neodhadnout půl hodiny dopředu, přenechal bych sérii Cameronovi, který dvojkou udělal filmový kult z jednoho nadprůměrného sci-fi, nebo to už definitivně zabalil. Alien už patrně vyčpěl a pomalu mu vysychá i ta kyselina, takže sice kousne a umí šplhat, ale to umí i opice. Na druhou stranu je tohle snad jediná vážná a krvavá sci-fi série pro dospělé, a to je nutno ocenit v dnešní době nekonečných dementních sci-fi dystopií pro děti. Potenciální pokračování by mohlo mít koule, chce to ale schopného scénáristu, ne řemeslného plagiáta již stokrát viděného. 65 % (28.05.2017)

Scott stojí na hranici mezi duchovním pokračováním Promethea a poctivým přírůstkem do vetřelčích setkání. O něco úspěšnější je v prvním případě, kdy u dialogu dvou androidů zapomínám dýchat, mozek frčí v přemýšlivé atmosféře na plné obrátky a někde vzadu mi tichý hlas našeptává, že právě za ony klidné pasáže bude tuhle kapitolu spousta lidí nenávidět. Krvavá setkání s legendami opředeným nepřítelem nemají trochu překvapivě tolik prostoru, kolik slibovala trailerová kampaň, čímž si vysvětluji nepochopitelné odchody diváků ze sálu ještě dlouho před pravým začátkem nekompromisního střetnutí. Protože celou mytologii xenomorfů dlouhodobě obdivuji a Promethea jsem si tehdy před pěti lety střihl s radostí hned dvakrát, zůstávám spokojen. Přesto mě mrzí, že k nejvyššímu hodnocení chybělo tak málo, jmenovitě pak trochu smolná nutnost dramatického oblouku, která musí Covenant zavřít v samostatné kapitole. Nechal bych dějové i náladové nůžky rozevřené klidně ještě víc, ty střihačovy bych pak odložil úplně, protože dvě hodiny jsou na dokonalé nasátí vážně málo. (18.05.2017)

Nejprve velké nadšení, ovšem pak nám ty barevné balónky cestou z poutě postupně popraskaly. Revoluce to nebyla, k průšvihu se blížíme i podruhé. Prometheus byl minimálně rozpačitý. Dějově předcházel původnímu Vetřelci, někdejší svět rozšiřoval a měl nám představit, odkud se neznámý mimozemský organismus vzal a jak vznikl. Potenciál k rozvíjení mytologie tady tudíž byl, jenže.. Další vetřelčí zastavení britské legendy potěší skvostnou výpravou, velmi dobrými triky i hudbou. Atmosféře strachu z prvního (bezmála čtyřicet let starého) dílu se ovšem ani nepřiblížíme. Poměrně dlouho sledujeme osudy asi tuctu členů posádky lodi Covenant, která převáží v umělém spánku jedince k osídlení a vybudování lidské kolonie. O postavy se nebojíme, jsou zoufale zaměnitelné a k některým si cestu vůbec nevytvoříme. Melou filozofické bláboly, dělají pitomé kroky, za které by scénáristé zasloužili přes prsty. Ridley Scott, který letos oslaví osmdesáté narozeniny, navíc trestuhodně zeslabil vliv titulního monstra a žádných dramatických her na schovávanou se nedočkáme. A o ty tady přece jde, ne? (11.06.2017)