Laerry

S každou sérií lepší a lepší. S propracovanější (vlastní!) mytologií a propojenější dějovou linkou. Ta tam jsou časy, kdy epizodní díly vykrádaly zaprášené klasické hororové příběhy. Hoši si jdou vlastní pekelnou cestou, která je zatraceně zábavná. I když někteří nadávají na protahování (pátá řada nabízela skvělé ukončení seriálu na svém vrcholu), já jsem v koutku duše ráda, že bratři Winchesterovi tu budou i sedmou sezónu, jelikož by se mi s nima jen těžko loučilo. Navíc podobný seriál na tak slibné úrovni tu není a přijít o něj by byl veliká škoda. Shrnuto: Horor+černý humor+komedie/parodie+slash horor... a hlavně homoerotický subtext!! :-D Slash is great!

Duchaplná sci-fi; seriál pro náročnější, nekonzumní publikum - to mainstreemové nemá moc šancí proniknout pod povrch psychologie postav a ať se radši o to ani nesnaží - a jde si sledovat nějaký ten bezduchý blockbuster u kterého může nechat mozek hezky ve stavu offline. Já jsem za tenhle typ seriálu vděčná, takže tvrdnutí před tv obrazovkou není jen ztrátou času, ale přináší i vnitřní obohacení.

Přesně takhle si představuji postapokalyptickou budoucnost. Chaos, špína, bída... a jako jediná obrana proti tomu všemu je všudypřítomný černý humor. Sci-fi moc nemusím, kvůli tomu, jak se vždycky snaží brát smrtelně vážně a důležitě, i když se na scéně odehrávají kraviny nejtěžšího kalibru (nemluvě o trapných kostýmech a rekvizitách) - ale DA je oproti tomu civilní a místy i komorní příběh o přežívání lidského druhu - mezi který se přimíchají geneticky upravení jedinci a snaží se zapadnout... Oni za svůj "mutantní stav" nemůžou, přesto je lidi odsuzují a nenávidí - a TOHLE není sci-fi, ale bohužel každodenní realita. Zvláštní věc je, že i přes své nesporné kvality, má seriál poměrně nízké hodnocení - a přitom jeho tvůrcem je "veleslavený" James Cameron.

Čestný příklad toho, že sit-comi můžou být stále vtipné a bez křečovitého humoru (který zastupuje onen proklatý umělý smích). Sice už to není, to co bývalo, ale láska k tomuto seriálu (ne, nebudu ho označovat za sit-com, to je spíš urážka) přetrvá ještě hodně dlouho. Všechny postavy miluji a nezprotiví se mi ani na dvacáté shlédnutí. Což se o moc seriálech říct nedá.

Dospělejší, temnější a akčnější spin-off kultovní Buffy, který se v historii seriálové tvorby rozhodně neztratí. Inteligentní seriál, který není jen nesmyslnou výplní volného času, ale naopak vyvolává spousty otázek k zamyšlení, v jakém že světě to vlastně žijeme. Fantasy háv je totiž jen záminkou pro rozplétání vztahových linek, na kterých je dokonale ilustrována dekadence nejednoho lidského charakteru. Jednoduše zábavná studie pro psychology-začátečníky. Kdejaký dnešní seriál by se mohl od Ats (a Btvs) hodně učit.

V roce 1992 vznikl naprosto otřesný film Buffy, zabíječka upírů (jejíž český překlad je paradoxně mnohem výstižnější originálu, ale nezní tak "poeticky", jako pozdější termín "přemožitelka" v názvu seriálu) s Kristy Swanson v hlavní roli. Scénář napsal Joss Whedon - ale z něj byl nakonec zrealizován jen název, vše ostatní se nese v duchu béčka toho nejtěžšího kalibru, který do té doby standardně zahlcoval videopůjčovny. Whedon se i přes první hořký zážitek se světem komerce nevzdal, založil si vlastní produkční společnost Mutant Enemy a protlačil svoji vizi o feministickém eposu do nově vzniklého studia WB (která se později ztransformovala ve stanici CW), který dal Jossovi druhou šanci na důstojnější pojetí příběhu o hrdince, bojující proti silám temnoty. A tak se v roce 1997 zrodil seriál, který se zpočátku tvářil jako další laciná sebeparodická podívaná pro náctileté... Jenže i přes mizerný rozpočet se už v první sérii daly rozpoznat inovativní postupy, které Whedon později dovedl k dokonalosti - jeho oblíbené míchání protichůdných žánrů - a tak vytvořil do té doby příliš neznámý mix hororu a komedie, smíchaný se symbolizmem, romantikou, ale i sociálním dramatem. Nejsou to ale vizuální triky a ani fantasijní příběh, propracovaný do hluboké mytologie, co dělají Buffy výjimečnou - je to prostá lingvistika - většina děje je založena na promyšlených dialozích, ve kterých se často objevují novotvary, které samovolně začaly obohacovat anglický jazyk do takové míry, že se začal rozebírat na místech nejpovolanějších: na univerzitách a ve výzkumných ústavech. Druhou průkopnickou cestou bylo vyobrazení ženských hrdinek. Není zde téměř žádná ženská postava, která by nebyla emancipovaná a nedokázala by se sama o sebe postarat. Klišé je bořeno hned v úvodní sekvenci pilotního dílu - vylidněnou školou se plíží milenecká dvojice a vystrašeně se bojí neznámých zvuků - čekáte, že na ně za nejbližším rohem vybafne upír, aneb stereotyp béčkových hororů - jenže neuběhne ani minuta, kdy je vám jasně demonstrováno, že vše není takové, jak se může zdát. A tak se z křehké blondýnky, jejíž charakter by běžně byl předurčen k bolestivému konci, se znenadání promění v samotného predátora a nic netušícího mladíka (diváka) sejme ze zálohy. A tak tomu je nejen u Buffy, ale u většiny žen a dívek vystupujících v seriálu, jenž působí křehkým dojmem, ve skutečnosti pod skořápkou skrývají pěknou dávku síly a moci. Aneb zapomeňte na chrabré zachránce a dívky v nesnázích, v BTVS holky dokáží nepřátelům nakopat zadek samy.