insurgentes

Řehořek bez skrupulí vykradl Amores Perros: několik příběhů propojených autonehodou, snaha o navození stejně syrové atmosféry, stejná hudbička na stejném závěru, dokonce zrecykloval doslova některé situace a repliky (- No, Octavio, así no! - Entonces cómo?). Jenže se mu to moc nepovedlo, protože věci, které se řeší tady, nejsou tak uvěřitelné, přestože jsou obyčejnější a zdaleka ne tak absurdní, jako v původní předloze. Za to plagiátorství musím s hodnocením škrtit, i když bych jinak svému oblíbenému režisérovi rád nadsadil.

Ono asi ten život kosmonauta nebude v reálu až tak vzrušující, aby plebs za to solil v kině, tak bylo halt potřeba to trošku ozvláštnit nějakýma těma výbuchama letících trosek dva metry od účinkujících postav.

Přesně pro tenhle druh poetiky a vhledu mám rád Karla Kachyňu. Myslím, že pokud takovýto film dostane na csfd 69%, že to znamená, že přísloví o házení perel sviním má svou všeobecnou platnost. Ještě že mezi mými oblíbenci je průměr o něco málo vyšší.

Pan Brendan Cowell je představitel vymytého hovada s rudým alkáčským nosem a odulým ksichtem vylemtávače zteplalého piva v nádražní restauraci. Vypadá tak, tváří se tak, chová se tak, prostě zcela dokonale jím je. Ok. Jen nechápu, proč takového typa dali po bok Yvonne. Jaká asi lávstory z toho mohla vzniknout? I kdyby scénář nebyl idiotsky předvídatelný (podle mě ale publikum tohohle žánru by stejně jiný nepochopilo), tenhle hlavní hrdina prostě ubíjí jakoukoli sympatii v zárodku. Australani se asi posrali v kině.

Je to vo tom, jak se parta naprostej debilů předhání v tom, kdo se bude tvářit jak největší tvrďák, ale místo toho vypadaj jako kdyby všichni měli tejdenní zácpu. Film doporučuju hlavně všem příznivcům přírodní medicíny, protože tady se dozvěděj, jak za 45 minut spravit zlomeniny všech prstů na ruce tak, že člověk může jít normálně zase fightovat. Výborný.

Výborná parodie na malé české poměry.

Neuvěřitelná atmosféra tohohle filmu stojí na charizmatu Chazze Palminteriho a na - a to si nedělám srandu - cituplnosti všech hlavních postav.

Milý portrét pana ministra, kde se o něm dozvíme hlavně z vyprávění jeho hereckých kolegů a jeho ženy a na závěr je krátké interview s ním samotným v době, kdy už ho nemoc poznamenala opravdu hodně.

Různé rozhovory s různými lidmi, ponejvíce s Jonathanem Lynnem, který teda na mě dělá dojem dost velkého ťuňty, vůbec nechápu, jak takovejhle na poměry nasranej strejda moh napsat vůbec nějakej seriál, natož pak takhle geniální. Zajímavý byl pokus režie dát dohromady pár politických insiderů v čele s Gusem O´Donnelem, bývalým vládním tajemníkem (tedy opravdickým sirem Humphreym) - na něm je ale vidět, že seriál nekecal, je to totiž opravdická svině, nic nepřizná a všechno zapře. Dost milé překvapení pro mě bylo i vystoupení Dereka Fowldse, který zpovídá nějaký svůj protějšek z reálné politiky, ten chlápek má prostě charakter, který se v nové sérii z roku 2013 nepodařilo nahradit ani náhodou.

A já furt, koho mi připomíná Bobošíková... Pamelu!