martasekk

Tak tohle já můžu. Z každého soudku něco, jemně a důmyslně popropojované příběhy. Kokuru považuji za jeden z nejoriginálnějších začátků českého filmu vůbec. Taxikář mi připomněl pinglíka ze Čtyř pokojů, setkání dvou manželských párů zase Boha masakru. U Holubové a Hrušínského jsem až na poslední scénu řvala smíchy. Psychiatr dodal povinnou dávku zvláštního šílenství, voják mysteriózno a vše bylo zastřešené smutnou událostí ze srpna 45. Takže neřeš, nepátrej – 5 hvězd!

Tak tohle byla pecka! Vůbec jsem nečekala, že se z jednoduché Sněhurky nakonec vyloupne velkofilm, v některých scénách ne nepodobný velkému Pánu prstenů; oni taky trpaslíci, jako by Gimlimu z oka vypadli a zdejší víly měly určitě za předlohu Gluma. Mrkající houbičky a motýlí jelen mi uchvátili stejně jako ta nejkrasnější příroda – příroda z Avatara. Svojí krásou mě dostaly obě hlavní herečky. Bella mě překvapila tím, že umí hrát – stejně jako mě nedávno dostal Edward. (Tihle dva se stoprocentně dostali z „upířího“ stínu a za to jsem velmi ráda. Možná bych se už mohla naučit jejich jména.) Královninu korunu nasadila celému filmu perfektní Theron jako ta mrazivě nejkrásnější a nejzlejší královna ever. Kam se hrabe Roberts! Nyní jsem ve stádiu, kdy si klip písně, který zní při závěrečných titulkých a který nás na film dostal, pouštím pětkrát denně :) Na celém filmu mi však něco chybělo. Až doma jsem přišla na to, co to bylo. Proto hvězdičku dolů dávám za absenci lovestory (a tajně doufám v pokračování). Na druhou stranu je to možná dobře a mnohé muže to jistě potěší stejně, jako toho mého.

Trailer sliboval víc, než samotný film mohl nabídnout. Lépe řečeno vyčerpal vše, co ve filmu stálo za to. Deppovo ráno, chlastání 230% alkoholu, diamantovou želvu a jako pecku na závěr „try to look normal“ jízdu v autě, u které jsem doslova řvala smíchy. Kromě tohoto a krásné Amber Heard, na kterou se nejde vynadívat, už mě nenapadá nic, proč bych se na něj měla ještě někdy podívat znovu. Celý film stojí na Deppovi, skvělí jsou i Ribisi a Rispoli, ale kam se poděl děj? Myslím, že jakés takés uspokojení příšlo s jedním z posledních titulků: „…toto je konec jednoho příběhu a začátek dalšího“, což mi příšlo trefné a až poté, co jsem si dohledala informace o Hunter S. Thompsonovi jsem pochopila důvod natočení Rumového deníku a ocenila ho. Možná by bylo lepší znát tohoto zajímavého muže předem.

Film jsem shlédla letos v pražském Oku v rámci Fresh Film Festu. Doteď ještě přesně nevím, co si mám myslet. Po první půlhodině jsem přemýšlela nad tím, čemu se lidé v sále smějí a na jakou blbost jsem se to dostala. Po hodině už jsem rezignovala, smála se taky a přesunula jsem se ke klasice, co tím chtěl básník říci. V momentě kdy poměrně nezajímavý hlavní hrdina (Kde je konec pěkným skejťákům?) odjíždí na vyhořelé rampě po řece pryč, jsem byla ráda, že je tomu konec. No. Hlavní message mám – není tak lehké být skejťákem, jak se může na první pohled zdát. Musíš být nejlepší, být zaregistrován některou z velkých společností, dodržovat dresscode a hlavně – udržet se v čele co nejdéle, protože pak si o tebe nikdo ani skejta neopře. Ale způsob, jakým to bylo zpracováno, na mě prostě nefungoval. Dle mého nejspíš zafunguje pouze na správně vyhulenou hlavu někoho, kdo v tomto světě žije, což osazenstvo sálu splňovalo. Jediné, co mě bavilo celý film byla výborná postava „sokolníka“. Za toho je ta druhá hvězda.