Stegman

Pojetí tohoto dramatu bylo až nečekaně silné, zvlášť některé naturalistické scény. Celkový dojem z filmu mi ale přece jen zkazil donekonečna protahovaný závěr. Možná to tak bylo natočeno záměrně, aby i divák prožil muka (spojená s domácím násilím), která nekončí po pár vteřinách zatmívačkou, ale pokračují až do zemdlení. Anebo ne, možná jen tvůrci neznali míru. Vzhledem k přílišné doslovnosti některých dalších scén (kosmetika) bych si tipnul spíš to druhé. Za zhlédnutí to ale určitě stojí.

...neboli Polední výstřel z děla na baště sv. Tomáše __________ Ve verzi, kterou NFA digitálně zrestauroval a v roce 2022 zveřejnil na YouTube, je ten výstřel krásně vidět. __________ TECHNICKÉ POZNÁMKY:  V letech 1891-1919 se v Praze oznamovalo poledne výstřelem z děla na Mariánských hradbách, konkrétně z bašty č. XIX městského opevnění, tedy z bašty sv. Maří Magdalény, která je občas zaměňovaná za baštu sv. Tomáše. (Mimochodem, na baště sv. Maří Magdalény stojí od roku 1911 Kramářova vila, dnes sídlo českých premiérů.) Vojáci vystřelili z děla vždy hned poté, co dostali znamení praporkem z Astronomické věže Klementina. Podle tohoto mávnutí praporkem (příp. podle zmíněného výstřelu z děla) si Pražané seřizovali hodinky (a zvoníci rozeznívali kostelní zvony) od roku 1842 až do roku 1926/1928(?), kdy začal být přesný čas hlášen rozhlasem.

Takových procent (83 %) a takové zklamání. Informacemi je to přehuštěné, přesto nijak obohacující. Úvodní část o Československu je úplně zbytečná, Dubčeka se skoro netýká (doporučuju přeskočit rovnou na čas 29:55, na stavbu Berlínské zdi), ale ani zbylá hodina nedá člověku víc než jen obecný přehled o 60. letech: dozvíme se kteří mocipáni tu vládli, ale nic o tom jak se lišily jejich politické názory, nic o reformním křídle KSČ... a tak aby to mělo nějaký ten říz, tak tvůrci přidali trochu té mytizace: o Novotném se tu mluví jako o Dubčekově dávném sokovi (!) a původci česko-slovenských třenic, a přitom se úplně vynechává vliv Sovětského svazu, který zájmy jednotlivých národů ve své sféře vlivu potíral (brojil proti "buržoaznímu národovectví"). A už vůbec radši nemluvím o tom, jak tu nadsadili význam parlamentů, resp. národních rad. Korunu tomu všemu pak nasadí závěr: "V roce 1988 byl Dubček oceněn v Boloni... (střih) ...a krátce po zvolení do čela Federálního shromáždění zemřel při autonehodě." Koniec. Ani zmínka o sametové revoluci, o Dubčekových prezidentských ambicích... Škoda, doufal jsem ve víc, než jen v dojímavou připomínku toho, že Slováci měli populárního politika.

Jednotlivé povídky: 1 Rekord (DZ) ****, 2 Vražedný útok (ZF) ***, 3 Modrá chryzantéma (TT) ***

Nejlepší epizody (*****): 8 (Tým), 12 (Antropologie), 15 (Identifikační kresba), 16 (Paprsek), 18 (Poslední odvolání), 20 (Duplikát). ______ Kvalitativně vyrovnaný seriál, ostatně jen 2 epizody považuju za podprůměrné (**): 5 (Střela) a 21 (Padělek). Některým dílům nicméně ublížily špatné herecké výkony a dabing, některým zase "akčnost" či "dramatičnost" některých scén. Kdyby se jednou natočil výpravný remake, jsem přesvědčen, že by to byl celosvětový hit.

Zda měly noviny odložit zveřejnění zprávy, je stejně zásadní otázka, jako ta, zda měla vláda odložit zveřejnění analýzy války. Dokdy? Než to bude bezpředmětné? U takové imperiální války, jako byla vietnamská, je utajování dat před veřejností zcela neobhajitelné, ale co v případě jiných válek? Co kdyby šlo v té válce o přežití národa? Např. zimní válka mezi Finy a Sověty: bylo by v jejich situaci správné zveřejnit informace o ohromných ztrátách a podlomit tak morálku vlastních vojáků (a v důsledku tak značně uškodit obraně vlastní země)? Těžko na takové otázky odpovědět, ale dokud si je naše společnost klade, tak to s ní není zas tak špatné. :) Pro zájemce o témata tohoto druhu doporučuju ještě: 32 utajovaných stran, Pan Jones, Občan Snowden.

Dokument vyniká mnoha naprosto úžasnými záběry z obou stran barikády, o tom žádná. A kdyby tvůrci z toho natočeného materiálu sestříhali 60minutový film, dost možná bych dal i plný počet. 90 minut bylo ale přece jen už trochu únavných (aspoň tedy na mě).

Chápu všechno to zoufalství plynoucí z bídy a korupce křížené s neschopností populace aktivně konat (o vládě ani nemluvě). Je ale rozhodně škoda, že tu nezazněl názor i nějakého spokojeného občana (nebo aspoň optimisty, kdyby se nikdo spokojený nenašel. :)). Třeba jen jako takový bonbonek na závěr, pro srovnání.

Pokrytecko-vlezdoprdelská óda, která se ani nesnaží přiblížit v čem tkví ta výjimečnost portrétovaného: když se totiž dotyčný nedá pochopit, je "neproniknutelný"; když není vtipný, je jeho humor "svérázný". Hotovo 20.

3. díl se věnuje vážnějším tématům, především vyjednávání se Slováky o nové podobě federace, resp. ústavy. Přes relativní neúspěchy tohoto vyjednávání tu nezazní na Havlovu adresu téměř žádná kritika, což někdo může brát jako důkaz tendenčnosti dokumentu. To by ale byl chybný závěr: ČSFR byla parlamentní republika, nikoli prezidentská. Za (ne)úspěchy tohoto druhu tedy mohla především vláda. To, že se V. Havel ve věci federalizace angažoval, např. přinášel do parlamentu různé návrhy, apod., to všechno dělal jen na základě svého smyslu pro odpovědnost. Umím si představit, že dnes zní taková motivace spoustě lidem cize (až podezřele), ale právě proto jsem rád, že se dokumentaristi rozhodli na to zaměřit: na princip, který nepřináší automaticky slávu, ale pro politickou kulturu má nepopiratelný význam.