JoranProvenzano

Alfrédu Radokovi dělal asistenta Miloš Forman. Dokonce samostatně režíroval jednu davovou scénu.

Příběh filmu je inspirován osobními zkušenostmi Ivety Grófové z práce v textilní výrobně v Aši.

Aby se dosáhlo co největší syrovosti a působivosti, byli do filmu obsazeni neherci a využilo se autentických záběrů.

Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film.

Film byl prvním slovenským v historii, který soutěžil o Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší krátký animovaný film.

Film získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu animovaného filmu ve Stuttgartu.

Film získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Tampere.

Film byl nominován na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší krátký animovaný film.

Film byl nominován na studentského Oscara americké Akademie filmového umění a věd.

Hned dvě promítání filmu v londýnské čtvrti Soho narušily výpadky elektrického proudu, proto jeho producent Bil Bungay přivedl do kina sto mužů a žen a nechal v něm provést vymýtání ďábla (exorcismus), a to způsobem, kdy věřící pronášeli předepsané slovní obraty. Uvedl k tomu: "Jednou věcí je, že první výpadek proudu jsme přičítali pouze nešťastné shodě náhod, ale když se vám stane to samé v jiném sále o 20 minut později a na místě je cítit přítomnost zla, způsobí to neklid." Zaměstnanec kina Paul Speed však tvrdil, že v této čtvrti nejsou podobné výpadky v chladnějším období ničím výjimečným.

Jan Švankmajer podle názvu filmu pojmenoval svou výstavu, která měla podtitul „Mezi filmem a volnou tvorbou“ a konala se od 26. října roku 2012 do 03. únoru roku 2013 v Domě U Zvonu v Praze. Kromě autorových výtvarných děl či loutek se na ní objevily také fotografie z natáčení jeho filmů.

Dle vyjádření Quentina Tarantina jde o první film neoficiální trilogie, jejíž součástí je i film Nespoutaný Django (2012) a dosud nevytvořený film. Všechny prý mají mnoho společného.

Dle vyjádření Quentina Tarantina jde o druhý film neoficiální trilogie, jejíž součástí jsou i filmy Hanebný pancharti (2009) a Tenkrát v Hollywoodu (2019). Všechny spojuje svébytná revize historických událostí.

Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa.

Natáčení pořadu probíhalo v barrandovských studiích, protože studia České televize na Kavčích horách neodpovídala rozměrům nárokovaným vlastníkem licence, kterým byla BBC.

Ve dvanácté epizodě páté série seriálu („Field of Queens“) si majitele restaurace a svůdníka Mila zahrál Andy Garcia.

Fjodora Bondarčuka (Uvarov) navrhl do jeho role čtrnáctiletý syn scenáristy Josefa Urbana, a to po zhlédnutí filmu 9. rota (2005), načež mu Josef Urban řekl: "To si myslíš, že mu zavolám a on přijede?. Po vcelku složitém jednání Bondarčuk opravdu nabídku přijal.

Film byl původně plánován jako dokumentární, všechny hlavní postavy existovaly, nicméně ve filmu mají kromě Uvarova (Fjodor Bondarčuk) změněná jména.

Na Novém Zélandu byly vydány pamětní mince s podobiznami postav z filmu. Sloužily i jako zákonná platidla, přičemž nejdražší mince z čistého zlata o hmotnosti 28,3 g měla nominální hodnotu 10 novozélandských dolarů, ale prodávala se za 3 695 novozélandských dolarů Nejlevnější mince s nominální hodnotou jednoho novozélandského dolaru se prodávala za 29,90 novozélandských dolarů.

Natáčení filmu - spolu se snímky Šmakova dračí poušť (2013) a Bitva pěti armád (2014) - bylo pro Nový Zéland tak obrovskou investicí (jejíž výše se odhaduje na přibližně 1 000 000 000 amerických dolarů), že dokonce hýbala s kurzem místní měny. Očekávaný nárůst příjmů z turistiky se tehdy pohyboval ve výši přibližně 400 000 000 amerických dolarů ročně.