Jezinka.Jezinka

Bodejť by tu bitvu neprohrál, když celou noc prokecal, místo aby se vyspal.

Jednoduchá, předvídatelna a místy trochu za vlasy přitažená pohádka, která je přes vytknuté nedostatky neskutečně milá.  Nemám potřebu hledat hnidy na něčem, co účinně zabrnkalo na struny dětské nostalgie.

Lepší v obsazení i hereckými výkony, ale pokud bych pohádkám dávala odpad, tenhle děs ho má. Takhle Strašidla posílám za Slíbenou princeznou. Dialog při oznámení znásilnění nebyl vtipný ani trošku.

Nikdo nemůže chtít a očekávat, že pohádky viděné v kině budu hodnotit jen podle jejich mnou subjektivně vnímanych kvalit, bez náhledu na zaujetí dětí (přesněji mých dětí, cizí jsou mi i s tím, co považují za názor, naprosto ukradené). Druhá bambitka sází na oblibu hrdinů z prvniho dílu, což vychází. Klus je sice v reálném světě ve vleku své ženy za podivného divomuže, ale tady je v roli lehce nekompetentního krále (co se přirozeně vyvinul z nekompetentního prince), který je, kdyby nic jiného, pozorný partner a otec (vlivem životních okolností pod vlivem jeho ženy tuhle žitou realitu přenesl i na filmový pás) ve své roli sympatický a uvěřitelný. Jeho královna je krásná ženská, sympaticka a milá, jejich dcera roztomilá holčička, u níž tu naši uhranulo, že se princezna jmenuje jako ona. Královna sousední země je sympatická, ovšem proč tvůrci kladou rovnítko mezi nezkušený a nesoudný nešikovný trouba,  úplně nechápu. Ano, generační rozdíl budoucích partnerů není do pohádky ideální, ale ve skutečném životě se tak děje, navíc ve skutečnosti to nakonec taky občas klapne tak, že dětem, vrstevníkům nevěsty, nový vztah otce nevadí. Písnička o píchnuti vosou byla pekelná, ostatní si vůbec nevybavuji, takže asi byly snesitelné. Podtrženo sečteno, není to zdaleka dokonalé, ale nedokážu nevidět pozitiva pohádky, která mou dceru vydržela bavit celou dobu stopáže a syna skoro půlku.

"Tupá interpretace" v komentáři kolegy Hunta naprosto vystihuje dojem z téhle ... ehm ... šou dva tři. Nechápu, že tohle trio vyprodalo Lucernu. Intonovat umí a zpívají čistě, ovšem intonovat umí kdejaké dítě v mateřské škole a jedinečností hlasu každého jednoho ze zúčastněných ústředních zpěváků předčí můj aku šroubovák. Tihle sladcí hoši, z nichž ani jeden není královna, natož duhová víla (stín katedrál možná ano) byli jen nerušivá zvuková kulisa k pečení cukroví, což je podle mě trochu málo.

Strašně bych chtěla jen chválit, chválit, chválit, ale ono to nejde, když tam byl tak výrazný zápor pro celé pojetí a myšlenku, že mi to jinak mnoho dílčích pozitiv i celkově dobré vyznění zvládlo ochutit asi tak, jako kdyby ve třetině porce skvělého oběda byl mezi koření zakomponován pelyněk. Celková myšlenka stárnoucího prince, který vyrostl v bezpečném stínu matčiných nabíraných sukní, byla bez debat skvělá. Vtip spočívající ve věku prince a jeho akademickém vnímání světa skrze ploty královských zahrad pojme i dítě. Při probuzení prince v lese ho citlivé dítě začne litovat, kdežto cynický rodič si říká: "Kam jsi dal mozek, jaká je asi dojezdová vzdálenost místa Tvého momentálního výskytu od zámku, když ses bez nějakých dozvuků působícího omamného prostředku probudil v lese? Riskoval by někdo z Tvého okolí třeba to, že se neprobudíš?" Pak přijde několik pouček od Hudrovala z Dětěnic a hospoda, kde krásná Běta diváka irituje svou mluvou, než si divák uvědomí (či je upozorněn), kdo je sponzorem a proč dívka jinak milá v rámci obsluhy mluví jako Stoupa. Bože, ale že to působí křečovitě. Tady také začíná to, co mi pilo krev. Ty dvě čarodějnice. Jak jsou jejich dialogy (ať jedna k druhé či okolí) vtipné, tak jejich projev je upištěně ušišlaně troškovitější, než byly projevy všech upištěných ušišlaných postav v Troškových pohádkách dohromady. Jinak přesah jejich vedlejšího příběhu je opět skvělý (Budař tu vybudoval skutečně skvělou zápletku, která by dobře fungovala i více rozvinutá) a, budu se opakovat, jde o něco, co pochopí i dítě (tedy naše bezmála šestiletá dcera, čtyřletý synek zhruba ve chvíli zmizení čarodějnic z děje ztratil soustředění). Další zápletka, která s sebou nese humorné i vážné momenty je viselec ve skříni. Pan Javorský je úžasný i v rámci poměrně malého prostoru, který dostal, ten ovšem využil každou sekundou jeho trvání (nakolik se prostor člení na sekundy). Orámování děje rakvářem, který se stane, podle očekávání, podstatnou komponentou děje samotného je také skvělé a setkání se Smrtí a uložení úkolů je opět něco, co zapůsobí na děti i dospělé (i to čtyřleté torpédo se zklidnilo a souboj sledovalo se zaujetím a se zjevným strachem o pana rytíře). Být ty čarodějky méně pitvořivé, jdu s hodnocením na maximum. Že každá z nich film stála jednu hvězdu je výpovědí o tom, jak moc mě ty ušišlané zrůdy sraly.

Když tak jdete do kina, čekáte, že to nějak protrpíte a doufáte, že dětem se to snad bude aspoň trochu líbit a zjistíte, že děti (poprvé obě a celou stopáž filmu) jsou nadšené, vy se nad jednoduchými fórky, které nepomrkávají na dospělé přesahem, ale jsou opravdu prvoplánově jednoduché pro děti, skutečně upřímně dětsky bavíte a v klidu, pohodě a harmonii odcházíte z kina celá rodina. A jsme u toho, film je počin s poměrně jednoduchým příběhem, jsou tam jednoduché až primitivní vtípky (doslova o hovně, nechť cenzura promine) a holčičky tak dostanou princeznu, jednorožce, všechny děti roztomilé lasičky, chlapci prince silného jak býk a stejně tak i chytrého, rodiče spokojené děti a o tom to je. V nějaké recenzi jsem četla výhrady vůči tomu, jak ve filmu nejsou žádné přesahy pro dospělého diváka. Co na to říct u dětského filmu zaměřeného na diváka v kategorii těch nejmladších? Ten zatracenej Bergman či Kurosawa těch jednoduchých vtípků pro děti do svých filmů taky dávali zatraceně málo. Možná by to v nabubřelé dospělé sofistikovanosti občas chtělo nahlédnout na věci pohledem cílové skupiny a nerýpat se v hovně (byť duhovém jednorožčím), že je dílo málo sofistikované a málovrstevné. Je to film pro děti, ne listové těsto. Kolik vrstev byste tam tak chtěli? I když ano, účes hlavní hrdinky se za tu hodinu a půl mohl trochu zlepšit, to iritovalo i mě. Zas ta písnička mě vyloženě těšila a pokud tohle vyjde na DVD, tak i když vím, že znovu to takový úspěch mít nebude, pořídím to k domácí projekci.

Evidentně nejsem cílovka a ti žlutí cosi mě vlastně a priori tak nějak popuzují. Jistě by se našel idioblb moralista, který by po tomto sdělení začal pindat, že proč se na to tedy dívám a hodnotím. Inu, člověk dělá některé věci, protože k tomu má své důvody. Mým dvěma důvodům se to docela líbilo, takže je moje hodnocení lehce nad průměrem, ale i tak z celkového zážitku dne - ten bramborový salát před filmem byl lepší než ten flim.

Včely jsou pro svět důležité. Je velmi dobré vědět, že si to někdo uvědomil a tuto pravdu sdělil dětem.  Naše děti to vědí, protože mají tatínka včelaře a ke včelám s ním samy statečně chodí. Je fajn, že mají šanci zjistit to i ty, co znají med jen z obchoďáku. Pravdou ale je, že včely by, pokud by jim lidé přestali med brát, nepřestaly pracovat, jen by žily z výsledků své práce a nebylo by je třeba přikrmovat.

Musej se na to koukat jako na drama s historickými motivy, pane vachmajstr, jinak jim z těch nepřesností a blbostí praskne hlava. Ale hráli tam pěkně, to zas jó, to se jim muší nechat, jak tam křičáli a umírali a tak. Halt proč kluka tatík neměl rád, že jo. Kdyby bejval měl ... Ale per aspera ad astra.