dzira

Novinář Saša se přiženil do dobře situované ale skrznaskrz maloměšťácké rodiny. Postupně si začíná uvědomovat, že nemá kontrolu nad svým životem. Ten totiž řídí v podstatě jeho tchán, který má díky své funkci spoustu známých a tím pádem značný vliv. Sašovi koupil auto, mladou rodinu finančně podporuje, zařídil jim bydlení ve své luxusní vile a neustále usměrňuje život mladých manželů. Tchán má rozhodující vliv na svou dceru, Sašovu manželku Nadu, která je zvyklá na to, že za ni její otec vyřeší každý problém. Také Sašovi systematicky vnucuje své názory a postoje.
Podobné situaci čelí Saša i ve své novinářské práci. Jeho šéf začíná stále častěji mluvit do Sašových reportáží a dává mu jasné pokyny, co může zveřejnit a co nikoliv.
Kam až situace zašla, si Saša uvědomí, když mu tchán domluví návštěvu u svého známého lékaře, aby jej vyšetřil kvůli záhadné vyrážce, o které věděl jen on a jeho žena. To je poslední kapka, která Sašu přiměje ke vzpouře.

Slobodan je slušný mladík z maloměšťácké bělehradské rodiny. Studuje medicínu, trochu hraje na kytaru a chodí s dívkou Mašou. Zdá se, že je Slobodanův život dopředu přesně nalajnován. Jednoho dne ale sveze švýcarskou turistku, která jej okouzlí svou bezprostředností. Pro dívku je zcela přirozené požádat mladého Slobodana, aby jí ukázal krásy Bělehradu, i to, že prohlídka města skončí v posteli jejího hotelového pokoje. Když se Maša dovtípí, že je jí Slobodan nevěrný, ztropí žárlivou scénu a Slobodana na rodinném pikniku u řeky praští veslem do hlavy. Po této ráně u něj dojde k radikální změně životních postojů. Zpřetrhá vazby s přítelkyní i s rodinou a hledá nový život. Učaruje mu bělehradská punková subkultura, ve které hledá to, co mu v životě navzdory jeho jménu (Slobodan = svobodný) nejvíc chybělo – svobodu. Seznamuje se s dalšími dívkami, odchází ze školy a s novým přítelem zakládá punkovou kapelu. Brojí proti zavedeným společenským normám a všeobecně uznávaným vzorcům chování, provokuje svým vystupováním i hudbou a písňovými texty. Osudným se mu stane píseň, ve které se otevřeně vysmívá homofobii…

Film se odehrává v Jugoslávii v sedmdesátých letech, v době plné společenských změn přinášejících mnohé nejistoty. Je pohledem na tehdejší život mladých lidí prožívajících krizi identity. Prostřednictvím drobných dějových fragmentů sleduje jeden mladý pár.  Přestože jsou hlavní hrdinové do sebe zamilovaní, nedokážou potlačit pocit úzkosti a strachu a jejich příběh spěje k tragickému vyústění.

Jugoslávie je v době druhé světové války rozdrobena do několika celků. Chorvatsko, ke kterému je připojena většina Bosny a Hercegoviny je fašistickým kvazistátem nezávislým jen podle názvu, ve skutečnosti podléhajícím Berlínu. Zbytek území je pod správou Německa, Itálie a jejich menších fašistických spojenců, kteří využívají situaci a obsazují jugoslávská území, na která si činili i před válkou nárok. Makedonii, kde se odehrává příběh filmu, tak okupují vedle německých vojsk také Bulhaři. Film vykresluje atmosféru a události let 1943 a 1944 v makedonském hlavním městě Skopji. Hlavním hrdinou příběhu je osmiletý Zoran a členové jeho rodiny. Jeho otec Dušan odešel k partyzánům a on zůstal s matkou Licou v domě u její sestry Lenče. V něm bydlí ještě strýc Gjorgije, který spolupracuje s odbojem, babička a stejně stará sestřenice.
Společně se Zoranem jsme svědky deportace jeho židovské kamarádky Renaty a celé její rodiny. Těsně před odchodem svěřuje rodina klíče od domu Lice s prosbou, aby jim dům ohlídala. Do domu se ale nastěhuje mladý německý důstojník, vzdělaný slušný intelektuál, který se do Licy záhy zamiluje a snaží se jí pomáhat. Přestože Lenče Licu ponouká, aby od Němce získala jídlo a finanční prostředky, ve chvíli, kdy je jasné, že již brzy dojde k osvobození Skopje, se od ní odvrací a začne dávat najevo, jak jí kvůli vztahu s německým důstojníkem pohrdá. Také malý Zoran začíná mít problémy mezi svými vrstevníky, kteří kopírují chování dospělých a najednou mají pocit, že mohou druhé soudit. Osvobození Skopje a návrat Dušana tak Zoran s Licou očekávají s nadějí i obavami.
Film je režijním debutem známého chorvatského herce Radeho Šerbedžiji (ztvárnil také roli strýce Gjorgije), který si ke spolupráci na režii přizval syna Danila. Scénář vychází ze známé divadelní hry srbského dramatika Dušana Jovanoviće.

Na začátku je z vězení propuštěn vězeň jménem Labrador. V životě má dva hlavní cíle – jíst (o jeho apetit se stará zadrhávající rozvozce jídla, který jej najde kdykoliv a kdekoliv) a zabít inspektora Mačeka, který jej dostal do vězení a navíc se nechal svést jeho ženou. Maček a jeho pomocník Rajko jsou dva horliví policisté, kteří nejdříve střílí a teprve pak zjišťují na koho. Jsou na stopě pašeráků zakázaných tablet Betanginu, ale od vyšetřování je zdržuje spousta podivných okolností - Mačeka kupříkladu pronásleduje velký zajíc, policistům někdo zapaluje ruce nebo musí řešit mrtvolu s uhryznutými varlaty nalezenou poblíž farmy chovatele řidičů kamionů. Mimo jiné…

Archeolog se vrací ze Španělska, kde pracoval na vykopávkách, domů do Splitu. Nedlouho po návratu spáchá ve svém malém domku na autobusovém nádraží uprostřed betonové moderní části Splitu sebevraždu. Jeho přítel soudce najde audiokazetu s archeologovými mluvenými poznámkami. Při jejích poslechu se snaží pochopit důvody, které vedly jeho přítele k sebevraždě.

Na začátku filmu ukradne skupina potulných cikánů jednomu sedlákovi tele. Ten si to ale nenechá líbit a tele s nasazením života získá zpět. To ještě netuší, že se malý býček brzy stane tím nejdůležitějším v jeho životě. Když vypukne válka a na sedlákovu vesnici zaútočí kvůli údajné spolupráci s partyzány německé trestné komando, zachrání se pouze on se svým teletem. Po celou dobu války se protlouká, jak může, a stará se o býčka, který je posledním pojítkem s jeho minulým normálním životem. Několikrát jej uchrání před Němci i před četniky. Když válka skončí, seberou mu jej vítězní partyzáni. Je jasné, že jim ho nemůže nechat a rozhodne se ho osvobodit…

Veštica (Čarodějnice) je jugoslávské televizní drama z roku 1986. Jedná se o adaptaci stejnojmenné povídky Antona Pavloviče Čechova. Děj filmu se odehrává jedné bouřlivé noci v domku kostelníka Savelije, který hlídá poutní kostel stojící kdesi v divočině. Postarší nevzhledný Savelije v něm žije s mladou krásnou ženou Raisou. Venku zuří sněhová bouře, v domku ale hoří kamna a je tam teplo. Mezi hlavními protagonisty panuje citelné napětí. Žárlivý Savelije viní Raisu z čarodějnictví. Je přesvědčený o tom, že jsou to její čáry, které způsobí bouři, kdykoliv k nim zabloudí nějaký pocestný. Stejně tak je tomu i této noci. Jak čas ubíhá, je stále nervóznější a neustále poslouchá, jestli neuslyší zvonce koňského spřežení. Když se ve dveřích objeví mladý pošťák, který ve vánici ztratil cestu a chce se u nich ohřát, je si Savelije jistý, že má za ženu čarodějnici…

Je možné přetrhnout nit násilí a utrpení, která se vine napříč generacemi jedné rodiny? Bebina matka je slabá osobnost s chatrným zdravím a své děti nedokáže ochránit před násilnickým otcem. Její bratr se díky absenci pozitivních vzorů pomalu vydává na cestu zločinu. Na prahu dospělosti si Beba najde kluka, který vyrůstal v dětském domově. Po krátké známosti s ním otěhotní a vezme si jej. Záhy se ukáže, že se povahově příliš neliší od jejího otce, který je toho času po spáchání otřesného činu ve vězení. Má Bebina malá dcera šanci vystoupit z tohoto nešťastného kruhu a žít normální život?

Příběh vojáků jedné srbské dělostřelecké baterie se odehrává zejména na počátku 1. světové války. Srbská armáda po napadení země Rakousko-Uherskem urychleně mobilizuje a povolává na obranu vlasti jak záložníky – sedláky, rolníky, otce od rodin, kteří již prošli balkánskými válkami, tak mladé brance, pro které bude nadcházející válka první (a pro mnohé zároveň poslední) válečnou zkušeností.
Vypravěčem příběhu je Stevan, mladý absolvent biologie, který se jako jeden z mála vojáků této jednotky dožil konce války. Svými vzpomínkami zhmotňuje obraz každodenního života vojáka srbské královské armády, jež nečekaně dlouho úspěšně čelila rakousko-uherské přesile.

Po 13 letech ve vězení se čtyřicetiletý Đuka Begovič vrací do své rodné vesnice ve Slavonii. Slíbí matce, že začne nový a čestný život. Není to pro něj vůbec jednoduché, protože jej pronásledují démoni minulosti a on musí bojovat s touhou vrátit se ke svému dřívějšímu bohémskému životu. Všechno kolem něj mu připomíná minulost a tragický osud jeho rodiny. Ta patřila na počátku 20. století mezi nejbohatší sedlácké rodiny v kraji, nedokázala se ale přizpůsobit novým poměrům, které přinesl nástup tvrdého kapitalismu. Velký vliv na úpadek rodiny i na utváření osobnosti mladého Đuky měl jeho otec Šima, který holdoval neřestem všeho druhu. Vzpomínky na otce se Đukovi vracejí jako noční můra. Aby se stal lepším člověkem, upne se na svou dceru Smilju a vrhá se do tvrdé práce. Moc dlouho mu to ale nevydrží a brzy se vydává po stopách svého otce…

Televizní drama, které natočil v roce 1981 podle scénáře Iva Stivičiće (proslavil se jako scénárista desítky dramat odehrávajících se během 2. světové války) režisér Petar Šarčević, nás zavádí do Slavonie roku 1941. Po napadení a rychlé porážce Jugoslávie vojsky Osy putuje krajinou skupinka vojáků královské jugoslávské armády. Až na jednoho dobrovolníka se jedná o starší záložníky, kteří byli povoláni do zbraně na obranu své vlasti. Jedna linie filmu sleduje zásadní dilema těchto ztracených vojáků, kteří řeší, zda mají dál nést těžké zbraně a munici a hledat nějakou vojenskou jednotku, ke které by se přidali, nebo se mají zbraní zbavit a jít domů. V paralelní linii nás film zavádí mezi chorvatské nacionalisty a chorvatské Němce žijící ve Slavonii, kteří se připravují na příchod německých vojsk a na převzetí moci. Setkání těchto dvou skupin musí nutně skončit tragicky.

Staří manželé se vrací domů na vesnickou samotu a snaží se obnovit svůj válkou poničený dům. Film sleduje jejich život v průběhu jednoho roku. Na první pohled se zdá, že spolu žijí jen ze setrvačnosti. Jejich komunikace se omezuje víceméně na manželovy příkazy, které manželka útrpně vykonává. Pokud spolu mluví, tak zpravidla o všedních, banálních věcech. Když žena onemocní a přestává být postupně schopna běžných rutinních činností, vyrovnává se s tím její muž dosti těžce. Nechce si připustit manželčin zhoršující se stav a chová se k ní hrubě. Její nemohoucnost jej vyvádí z míry a vytáčí jej tím víc, čím víc si uvědomuje, že ani on již není schopen všechno zvládat tak snadno, jako dřív. Ve chvíli, kdy se manželčin stav zhorší natolik, že už se neobejde bez jeho pomoci, uvědomí si, co pro něj jeho žena znamená…

Moc v zemi převzala po válce komunistická strana, což se projevilo i v těch nejzapadlejších vesnicích. Koncem čtyřicátých let došlo ke kolektivizaci jugoslávského venkova a do čela družstev se postavily kádry dosazené komunisty. Většinou nahradily původní samosprávu. To je i případ vesnice z filmu Otec a syn. Bývalý starosta se odmítá podřídit diktátu strany a na pozemku, který patřil po generace jeho rodině, se rozhodne vybudovat cisternu. Do práce nutí i svého dospělého syna. Tomu se příliš nechce, ale bojí se autoritativnímu otci vzepřít. Toho využije předseda družstva, kterému je bývalý starosta trnem v oku, a přesvědčí jej, aby se přidal na jejich stranu. Po pár letech se ale od důsledné kolektivizace venkova upouští a po roztržce Stalina s Titem dochází k výrazným kádrovým změnám. Předseda družstva je zatčen a syn se po smrti svého otce vydá po jeho stopách...

Čtyřicetiletý Peter (Peter Musevski) je mechanik. Nedlouho poté, co Slovinsko vstoupí do Evropské unie, továrna, ve které pracoval, zkrachuje. Petrovi i většině jeho přátel se změní život. Když pro něj na úřadu práce není ani po několika měsících žádná práce, začíná se to pozvolna projevovat i na vztahu s jeho ženou Verou (Nataša Barbara Gračner). Peter byl do té doby hlavním živitelem a hlavou rodiny. To, že je nyní odkázán na podporu své ženy, které se naopak začalo dařit budovat kariéru úřednice, má na jeho sebevědomí devastující účinek. Veru začne podezřívat z nevěry a je stále podrážděnější. Jako nezaměstnaný má spoustu času na spřádání nejrůznějších teorií a obvinění. Poslední zbytky jeho životního elánu se vytratí ve chvíli, kdy zjistí, že si manželka opravdu našla někoho jiného. Okamžitě ji požádá o rozvod a ona, k jeho velkému překvapení, bez váhání souhlasí.

Damjan Kozole natočil v roce 2005, rok po vstupu Slovinska do Evropské unie, vysoce aktuální snímek. Ve Slovinsku, jež se vydalo cestou samostatnosti a ekonomické transformace, se s hlavním hrdinou Peterem určitě mohlo ztotožnit mnoho propuštěných dělníků i vysokoškolsky vzdělaných techniků z krachujících strojírenských podniků, které měly velkou tradici ještě z dob Jugoslávie, kde byly vlajkovými loděmi státního průmyslu. Drtivá většina Slovinců si přála jak rozpad Jugoslávie, tak příklon k západu a vstup do Evropské unie. Když se ale ukázalo, že spousta strojírenských podniků není po uzavření jugoslávských trhů konkurenceschopných a je nucena vyhlásit bankrot nebo výrazně zekonomizovat svou výrobu a tím pádem propustit spoustu zaměstnanců, zažili mnozí z nich rozčarování. A veliká část mužské populace se musela, podobně jako Peter ve filmu, vypořádat se situací, že se jejich žena stane hlavním živitelem rodiny. Na Balkáně, kam Slovinsko geograficky patří, jsou v tomto směru zakořeněné úplně jiné vzorce chování, které se mění jen pozvolna. Aby výše zveřejněný obsah u diváka nevytvořil dojem, že jej čeká ryze depresivní a bezvýchodný film, dodejme, že sám režisér charakterizuje film jako tragikomedii, ve které je smutek protkaný humorem a životní optimismus poráží pesimismus a beznaděj.

Manželé Hana (Polona Juh) a Samo (Jernej Sugman) jsou ještě docela mladí, i když střední věk se neúprosně blíží. Mají krásnou dceru, velký dům a dobrou práci. Dosáhli všeho, o čem snili. Možná příliš rychle a příliš snadno, protože do jejich vztahu vstupuje nepřítel jménem rutina. Oba jí čelí po svém a jejich způsoby nejsou slučitelné. Hana stále častěji utíká do svých snů a představ. Ty se zhmotňují jak v úpravách interiéru domu a její řemeslné tvorbě, tak v příbězích, které každý večer vypráví své dceři před spaním. V těchto pohádkách se prolíná její fantazie se skutečnými událostmi ze života, které však komentuje a upravuje, aby dopadly tak, jak by si ve skutečnosti přála. Samo oproti tomu naváže vztah se svou spolupracovnicí z firmy, která je naneštěstí také rodinnou přítelkyní. Když na nevěru Hana přijde, nedovede si za žádných okolností představit pokračování společného života se Samem, navzdory tomu, že spolu mají dceru, která je oba miluje, a Samo svého pochybení hluboce lituje. Hana utíká ke své matce, a když náhodou potká přítele ze studentských let, rozhodne se s ním vyspat. Sama neví, zda je pro ni hlavní motivací pomsta manželovi nebo jestli hledá trvalé řešení své situace. Možná od každého trochu, a proto je výsledek rozpačitý. Staronová známost do jejího života nepřináší radost, kterou od ní očekávala, a není východiskem z krize...

Režisér Metod Pevec prozrazuje, že inspirací k natočení filmu byla věta napsaná kdysi kýmsi na jednu zeď v Lublani: „Co očekáváš od sexu po svatbě?" Doplňuje, že mnohem závažnější a k zodpovězení náročnější by byla otázka: „Co můžeš po svatbě očekávat od lásky?"

Tjaša a Lena se neznají, ale shodou okolností obě ve stejný čas přesvědčí své partnery Uroše a Leona, aby se přihlásili do kurzu tanga. Jejich mužům se samozřejmě vůbec nechce, ale nakonec souhlasí, aby měli doma klid. Vztahy mezi partnery v obou párech jsou dobré, ale zejména ženám se začíná zdát, že se pomalinku propadají do stereotypu. Kurz tanga se jim zdá jako zajímavý nápad, který naruší jejich každodenní rutinu. A to se skutečně stane, i když trochu jinak, než si představovaly. V první lekci se od učitele tance dozví, že profesionální tanečníci tanga často mění partnery kvůli tomu, aby měl tanec potřebné napětí. Hned na začátku proto promíchá všechny páry, které společně přišly, a tak se seznámí Tjaša s Leonem a Lena s Urošem. Tango, které učitel popisuje jako chůzi v objetí, může nakonec za to, že se oba páry rozhodnou strávit spolu Silvestr v horské chatě. Vášeň, která se zrodila při tanci s cizím partnerem, zde může propuknout naplno. Ráno však přináší vystřízlivění a návrat do reality.

Valent Butorac je dělník ve slévárně. Jeho výplata sotva stačí na uživení rodiny a zaplacení nájmu. Pracuje v noční směně a domů ze slévárny chodí vždy stejnou cestou – přes tržnici a kolem hospody Cvjetna dolina, která je doupětem překupníků, prostitutek a hazardu. Jedné noci uslyší z tržnice výstřely. Když doběhne na místo činu, najde dva mrtvé, pistoli a tašku plnou peněz. Neodolá pokušení a tašku s pistolí si vezme. Cestou domů jej ale uvidí místní řezník, který ví, co je v tašce...

Manželství mladého páru Dunji a Zvonka prošlo v nedávné minulosti krizí. Zvonko propadl hazardu a řešení svých problémů hledal v alkoholu. Dunja ztratila práci a finanční situace rodiny je zoufalá. Pak ale dostal Zvonko v zaměstnání nečekaně dekret k novému bytu na rozestaveném záhřebském sídlišti. Od té chvíle se jim zdá, že jsou z nejhoršího venku. Přestože přidělení bytu proběhlo za poněkud podezřelých okolností a zcela mimo pořadník, nezamýšlí se na tím a považují to za šanci na nový začátek. Do budoucnosti hledí s notnou dávkou optimismu, ale jen do chvíle, než se začnou dít divné věci. Záhy zjistí, že má do bytu přístup i někdo jiný, a ve schránce nachází pravidelně obálky s poměrně velkými obnosy peněz od neznámého dárce. Pátrají po tom, kdo jim peníze posílá, a dohadují se, co s penězi udělat. Obávají se chvíle, kdy se někdo o peníze přihlásí a bude po nich něco chtít. Je jim jasné, že vše souvisí s bytem, ke kterému tak nečekaně přišli. V noci je budí otáčení klíče v zámku a oni postupně propadají panice. Nově nabytá idyla se mění ve vzájemnou nedůvěru, nevraživost a obviňování a z vytouženého bytu se stává noční můra...

Dva přátelé Pavle Trusić a Aleksa Veljačić jsou důstojníky Jugoslávské lidové armády (JNA). Před válkou milovali jednu ženu. Ta se nakonec rozhodla pro Pavla a usadila se s ním ve Vukovaru, zatímco Aleksa odešel do Bělehradu, kde budoval svou vojenskou kariéru. Po osmi letech se přátelé znova setkávají. Píše se rok 1991 a právě probíhá krvavá bitva o Vukovar. Aleksa sem přijíždí jako vojenský soudce a má za úkol soudit dezertéry z JNA. Od Pavla se dozvídá, že jejich společná láska Naděžda zemřela a Pavle zůstal sám s devítiletou dcerou Lilou. Nedlouho poté, co Aleksa splní své soudcovské poslání ve Vukovaru a vrátí se do Bělehradu, dezertuje Pavle z armády a přijíždí i s Lilou za ním. Aleksa postupně nabývá přesvědčení, že je holčička jeho. Utvrzuje jej v tom Pavlovo chování k dceři, které ani zdaleka nepřipomíná chování milujícího otce. Když Lila vážně onemocní a Pavle za ní odmítá přijet do nemocnice, začíná Aleksa přemýšlet o tom, jestli přítele neudat.