dzira

Sedlák Marko Mlinarić se rozhodne zmodernizovat zemědělskou výrobu na svém rodinném statku. Chce se soustředit na chov prasat a nechá postavit nové chlévy. Musí se však značně zadlužit a mimo jiné prodat koně. Pro tento krok nenajde pochopení u ostatních členů rodiny. Zejména jeho otec Petar je nešťastný a lituje, že na Marka převedl celý svůj majetek. Prodej koní, které pro něj mnoho znamenali, jej přivede až k pokusu o sebevraždu. Na druhou stranu se Marko dostane do rozepře i se svým synem Filipem, který po něm chce část majetku, aby se mohl postavit na vlastní nohy. Navíc si do domu přivede proti jeho vůli chudou hluchoněmou dceru sousedky. Celovečerní filmový debut Miroslava Mikuljana „Chci žít" popisuje naturalisticky a bez příkras tvrdý život soukromého zemědělce na jugoslávském venkově a vyobrazuje vývoj vztahů v rodině, ve které se snaží otec prosazovat tradiční patriarchální model a být její hlavou a jedinou autoritou.

Mladá dívka Vesna zjistí, že je se svým přítelem Banem těhotná. Přesto odjíždí na dlouhodobý studijní pobyt do Paříže, protože to je příležitost, která se neodmítá. Za krátkou dobu se chce ale vrátit domů. Její těhotenství patrně může za to, že se jí po příteli nepřekonatelně stýská. Po telefonu se o tom zmíní matce, ta ji ale nechápe a všemi prostředky ji nutí v Paříži zůstat. Aniž by si uvědomila, jak své dceři strašně ubližuje, vymyslí si, že má  Bane novou holku. Pro Vesnu je to šok a Baneho už nikdy nechce vidět. Zatají mu své těhotenství a když se jí dítě narodí, poskytne jej k adopci německému páru. Bane se po celou dobu snaží Vesnu najít a promluvit si s ní. Když zjistí, že mu porodila syna a prodala ho Němcům, sedá na svou motorku a německému páru dítě ukradne.

Děj filmu se odehrává v roce 1942 v Záhřebu v jednom uzavřeném domovním bloku. Policie zde udělá razii, protože dostala tip, že se v bytě mladé ženy schází komunistický odboj. Při akci zastřelí muže, který tu hlídal její malé dítě. Šéf policie předpokládá, že se žena pro dítě vrátí. Nechá dům hlídat a dítě použije jako návnadu. Problém je v tom, že se dítě záhy ztratí. Unesou jej děti sousedů, které nemají pochopení pro hrátky dospělých.

Dva nebezpeční zločinci se po loupeži ve Vídni, při které zabili dva hlídače, vrací na čas domů do Bělehradu. Zde si chtějí užít uloupených peněz, nechají se však zlákat nabídkou snadné krádeže v Národním divadle. Tato krádež se ale neobejde beze svědků. Jugoslávská kriminálka prokáže větší důvtip než její západní kolegové - loupežné přepadení v divadle si podle způsobu otevření sejfu spojí s tím, které se nedávno událo ve Vídni, a smyčka kolem lupičů se začíná utahovat... Film byl údajně inspirován skutečnou událostí.

Starý muž navštíví těsně před smrtí svého synovce. Přestože se neviděli třicet let, má na něj nečekanou prosbu. Chce, aby zajistil přítomnost kněze na svém pohřbu. Těsně po vyřčení svého přání umírá. Synovec mu přání vyplní, čímž vyvolá velkou nevoli u bývalých strýcových spolupracovníků. Jeho strýc byl totiž významným komunistickým funkcionářem. Pod vlivem této události spisovatel vzpomíná na události staré třicet let. Prostřednictvím jeho vzpomínek se děj filmu přesune na začátek padesátých let do doby jeho studií a postupně odkrývá, co se mezi ním a strýcem událo. Jejich vztah byl nejprve velmi dobrý. Martin byl vnukem sedláka, který odmítl vstoupit do družstva a pouze strýcův vliv mu umožnil studovat na škole pro budoucí učitele. Kvůli svému původu byl ale neustále terčem útoků od třídně uvědomělých spolužáků a některých učitelů. Poté, co si dovolil veřejně kritizovat probíhající pozemkové reformy a systém přidělování stipendií, byl obviněn z organizování protistátní činnosti. Největší ránou pro něj ale bylo zjištění, že se proti němu vyslovil i strýc, kterému do té doby bezmezně věřil. Díky strýcovu dopisu byl vyloučen ze školy a veřejně zostuzen. Bezprostředně po tomto procesu plném emocí došlo k události, která nenávratně změnila celý jeho život.

Mladý doktor Momčilo „Moca" Stojanović přichází z vojny. Bez protekce má jen malou šanci získat slušnou práci. Jeho otec, slavný fotbalista, mu nabízí pomoc, Moca však má svou hrdost a snaží se prorazit sám. Usiluje o místo ve výzkumu v obří drůbežárně. Moderním provozem je nejprve fascinován, brzy se však dostane do opozice vůči vedoucímu výzkumu doktoru Popovićovi, který se snaží vyšlechtit nový druh slepice. Do své práce je natolik pohroužen, že to má negativní dopad na jeho vztah. Dívka Met, se kterou čeká dítě, jej opouští, protože má pocit, že jsou pro něj slepice důležitější než ona. Moca napíše práci, ve které prosazuje přirozené rozmnožování drůbeže a chov v přírodních podmínkách. Tu rozešle na nejrůznější místa, čímž nechtěně uvede do chodu zcela opačný proces, než si představoval. Ředitel drůbežárny se šéfem výzkumu jeho práci zneužijí a snaží se jej zatáhnout do svého plánu na zbohatnutí. Moca je znechucen jejich praktikami a vzbouří se, přestože chápe, že nad systémem, který reprezentují, vyhrát nemůže.

Třicátníci Pik a Tref se deset let po skončení války v Bosně potloukají po Sarajevu, živí se drobnými krádežemi a sní o tom, že obnoví lanovku na Trebević, která byla krátce v provozu během olympijských her v roce 1984. Pik žije u rodičů. Ti mu vyčítají, že po válce nedodělal medicínu a pomalu s ním ztrácí trpělivost. Tref se stará o nemocného otce. Jednoho dne jim do života vstoupí dívka Olja, do které se oba zamilují. Stává se pro ně impulzem, který je posune od prázdného tlachání v kavárnách k cílevědomé snaze o naplnění snu. Peníze na obnovu lanovky ovšem ani tentokrát nevydělávají legálně a brzy se dostávají do hledáčku místního šéfa podsvětí. Jeho lidé přichází často k úhoně a on potřebuje diskrétní doktory. Nedostudovaní medici shánějící peníze, jsou přesně to, co hledá...

Jugoslávie byla v 70. a 80. letech i pro mnoho Čechů a Slováků vstupní branou na západ. Také Jugoslávci mohli kdykoli vycestovat. V posledních letech existence společného státu jižních Slovanů tuto možnost využívali statisíce lidí, kteří odjížděli do tzv. kapitalistických zemí za prací. Mnozí z nich si na západě vydělávali také nezákonným způsobem. Film Dovolená v Sarajevu vyobrazuje situaci nedlouho před rozpadem Jugoslávie. Sleduje několika gastarbeiterů (včetně několika zlodějů) vracejících se na vánoční a novoroční svátky domů do Sarajeva. Přestože se tito navrátilci snaží před svými blízkými vystupovat jako vzorní otcové, či synové, přivážející peníze a drahé dárky, je u některých jasné, že toto bohatství nenabyli poctivým způsobem. V Sarajevu prožívají pár hektických dnů - tráví je se svými rodinami, milenkami, ale i se známými po hospodách a klubech. Někteří jsou i v Sarajevu v hledáčku milice – několik dnů tak tráví v cele předběžného zadržení a jsou vyšetřováni policií.
Film poukazuje také na neblahé důsledky odloučení lidí pracujících dlouhodobě v zahraničí od svých rodin a blízkých a je tak přímou kritikou jugoslávského systému, jehož kolabující ekonomika nutí obrovské množství svých občanů hledat obživu za hranicemi.

Děj se odehrává v makedonské horské vesnici v roce 1946. Kolektivizace zde neprobíhá dle plánu. Sedláci se nechtějí vzdát svého majetku. Předseda družstva Stamat bojuje jak s nimi, tak se svými nadřízenými, kteří mají s vesnicí jiné plány. Zápletka, kterou zpracovalo vícero jugoslávských filmařů, je v tomto filmu podána velmi nevšedním způsobem. Příběh je rámován různými křesťanskými obřady, které se mísí s podivnými pohanskými rituály. Bizarnost snímku umocňuje mírně kakofonický hudební doprovod a originální kamera Branka Mihajlovského, která často mění hloubku ostrosti a je neustále v pohybu. Scéna je mnohdy snímána v protisvětle a obraz je vysoce kontrastní. Režiséru Georgijeskému se takřka před padesáti lety podařilo natočit originální snímek, ve kterém  promísil velmi prozaickou tématiku kolektivizace venkova s notnou dávkou mystiky.

V roce 1964 natočili režiséři Ljubiša Georgijevski a Miomir Stamenković drama Pod stejným nebem (Pod isto nebo), jehož děj se odehrává těsně po kapitulaci Itálie, kdy moc v jednom západomakedonském městě přebírají balisti (Balli Kombëtar - nacionalistické a antikomunistické hnutí odporu, které se postavilo za uchování velké Albánie v hranicích, které získala po obsazení Jugoslávie vojsky Osy). Do města přichází tři partyzáni, aby zde uskutečnili akci na odvrácení pozornosti od skutečného útoku na město. Dostanou se však do přestřelky s balisty, ve které zabijí bratra velitele balistů. Ten je rozhodnut partyzány najít a pomstít bratrovu smrt...

2. srpna 1903 v den svátku svatého Jiljí (Ilinden) vypuklo v Makedonii v městě Kruševo povstání proti Osmanské říši. Výsledkem povstání, které se rozšířilo i do dalších části Makedonie, bylo ustavení tzv. Kruševské republiky. Přestože tento malý stát uprostřed území ovládaného Turky přežil pouze deset dnů, přikládá mu makedonská historiografie značný význam. Byl to první pokus slovanského etnika o ustanovení republiky na Balkánském poloostrově, navíc se při něm Makedonci vymezili nejen vůči Osmanské říši, ale také proti ostatním balkánským národům, které v minulosti území Makedonie ovládaly. Ilindenské povstání bylo Turky krvavě potlačeno, stalo se však příkladem pro další odpor proti Osmanské říši na Balkáně a o devět let předběhlo události, které znamenaly vytlačení Turků z většiny Balkánského poloostrova. Film popisuje formování Kruševké republiky, euforii obyvatel Kruševa po získání svobody, neshody v jejím vedení a závěrečný zoufalý boj poslední skupiny obránců pod vedením Pitu Guliho na vrchu Mečkin kamen.

Elektrikář Ratko, který pracuje na stavbě vodní elektrárny, se zamiluje do barové zpěvačky vystupující pod uměleckým jménem Bela Seka. Ta, přestože na jednu stranu miluje svobodu, kterou jako umělkyně na volné noze má, postrádá v životě pevný bod a za Ratka se vdá. Jugoslávská společnost plná předsudků ale není jejich svazku nakloněna. Ratkovi svatbu neschvaluje matka a problémy má záhy i v zaměstnání. Bela zase nemůže po svatbě sehnat angažmá. A tak s Ratkem putují zemí a hledají místo, kde by se mohli uchytit.

Ve vsi žije řezbář Aleksa. Je plně zaujat svou tvorbou a praktické stránky života mu unikají. Poté, co se stane terčem posměchu svých sousedů, odchází do hor, kde chce vytvořit své životní dílo. V extrémních zimních podmínkách porazí se svým kmotrem vzrostlý strom a přímo na místě, kde padl, se pouští do díla. Pohrouží se do tvorby a přestává vnímat okolí - svou ženu, která se k němu připojí, kmotra, klesající teplotu ani vlčí smečku, jejíž zlověstné vytí zní stále blíž...

Film Pach těla se odehrává v prostředí zaměstnanců Jugoslávských železnic, ze kterého pochází prakticky všechny postavy. Strojvůdce Bora je neustále na cestě mezi Lublaní a Bělehradem. Přestože je Srb, žije v Lublani se slovinskou manželkou (prodavačkou lístků) a dvěma syny. Mladší chodí na základní školu, starší už má po studiích, ale pracovat se mu nechce. Bora tráví doma stále méně času, a když se vrací do Lublaně, dává přednost popíjení s kolegy. Jeho manželství se rozpadá a poté, co se v Bělehradě seznámí s Milkou - bývalou ženou spolupracovníka Panča, začne usilovat o rozvod. S manželkou jej dá znovu dohromady až starost o jejich staršího syna, kterého podezírá z nezákonných aktivit. Mezitím se ukáže, že je Milka těhotná a Bora je náhle zoufale rozpolcený mezi Bělehradem a Lublaní. Cítí zodpovědnost ke své ženě a synům, ale i ke své těhotné přítelkyni. Neschopnost vyřešit tuto situaci jej dovede až k nečekanému zkratovému jednání...

Film Delije se odehrává těsně po skončení 2. světové války. Dva partyzáni, bratři Isidor a Gvozden, se vrací do rodné horské vsi. Oba si natolik přivykli na válčení, že se nemůžou smířit se svým propuštěním z armády. Nesou si bedny se samopaly a municí, které ukradli. Cestou se jim vybavují vzpomínky na válku. Poté, co naleznou svou vesnici opuštěnou a zničenou, ztrácí kontrolu nad svým chováním. Když narazí na zapomenutého bláznivého německého vojáka, propukne u nich touha po válčení naplno. Scénář napsal a film režíroval Miodrag Popović.

Film Pokoj s piánem nás zavádí do starého hotelu, ve kterém je funkční už jen jediný pokoj – kdysi honosné VIP apartmá se starým piánem. Přestože si majitel podal inzerát, že je hotel na prodej, vlastně jej prodat nechce a nabídky pod různými záminkami odmítá. Příběh je poskládán z mnoha drobných epizod, jejichž aktéry jsou hosté hotelu, kteří se v průběhu let v pokoji ubytovávají. Prostřednictvím komorně, zároveň však velmi atraktivně natočených filmových miniaturek, můžeme sledovat osudy partnerské dvojice mající vždy poměrně hluboko do kapsy. Příběh ženatého podnikatele, který se v pokoji stává ženou, známého lékaře, jenž se tu schází s milenkou, tureckého autodopravce a jeho hudebně nadaného syna, dvou školaček s lesbickými sklony, nebo starého pianisty vázaného k pokoji silným emocionálním poutem z hluboké minulosti. Pojítko mezi jednotlivými kapitolami obstarává mladá ruská pokojská, kterou majitel hotelu zaměstnává. Ta ve svých dopisech (pravděpodobně) domů popisuje život v hotelu tak, jak si jej vysnila. Její vyprávění je od reality samozřejmě velmi vzdálené. Tak se to alespoň po většinu doby trvání filmu jeví...

Film Sbohem 20. století je prakticky nemožné zařadit do nějaké škatulky. Žánrově se pohybuje na pomezí dramatu, parodie, černé komedie, thrilleru, fantasy a sci-fi. Obsahuje biblické odkazy, folklorní motivy a čerpá z nejedné mytologie. To vše ve třech stylově značně rozdílných epizodách, které spolu ale dějově souvisí a vzájemně se doplňují. Nepodobá se ničemu, co bylo do té doby v Makedonii (potažmo v Jugoslávii) natočeno.
První část se odehrává v relativně blízké pochmurné budoucnosti. Z lidstva přežili jen ti nejsilnější a civilizace jako by se vrátila o stovky let vzad. Základní příběh je založen na několika mytologických a biblických tématech a motivech. Očividně čerpá z makedonských legend (např. z legendy o Bolenu Dojčinovi, která se traduje v Makedonii i Srbsku). Hlavní postavou filmu je Kuzman, muž, který nemůže zemřít. Putuje zemí a hledá způsob, jak tuto kletbu zlomit. Od holiče-proroka se dozví o místu, kde jsou na zdi zapsány všechny osudy, včetně toho jeho. Tuto zeď po strastiplné cestě nalezne a zjistí, že klíčem k jeho smrtelnosti je určitý hřích.
Druhá část je fiktivním dokumentem pojednávajícím o tomtéž hříchu, konkrétně o jeho prvním zachycení na filmový pás v historii makedonské kinematografie. I touto epizodou prochází postava holiče-proroka.
Třetí část se odehrává v samotném závěru 20. století a jejím hlavním hrdinou není nikdo jiný než Děda Mráz, který žije v pronajatém pokoji ve městě. Prochází nocí a je znechucen všudypřítomnou lidskou zkažeností. Pro uzavření příběhu je důležité jeho setkání s malým Kuzmanem, stejně jako rozhodnutí, ke kterému se dobere po příchodu do svého pronájmu, kde se odehrává dekadentní oslava.

Po druhé světové válce se Makedonie stává jednou ze šesti federativních republik socialistické Jugoslávie. Pod vedením Tita a po vzoru Sovětského svazu ztělesněném glorifikovaným vítězem nad nacisty Stalinem vykračuje společně s táborem socialistických zemí vstříc ke šťastným zítřkům. Pak ale přichází rok 1948 a známá roztržka mezi Titem a Stalinem. Tato událost má mnohé dalekosáhlé důsledky. Mimo jiné také neprodyšné uzavření hranic mezi Albánií a Jugoslávií. A to je východiskem příběhu, který natočil Antonio Mitričeski údajně podle skutečné události.
Láska mezi Aleksandarem a Elenou, kteří žijí na opačných stranách Ochridského jezera, je ze dne na den nečekaně znemožněna ostře hlídanou hranicí. Albánie, která zůstává v regionu osamoceným, ale o to zuřivějším Stalinovým spojencem, uzavírá své hranice a buduje impozantní síť bunkrů. Aleksandar se pokouší žít bez Eleny, ale s odloučením a s nemožností komunikace se svou láskou se nesmíří. Podstupuje proto na pramici riskantní plavbu přes Ochridské jezero. Bez vidiny návratu. Bouře, která jej na jezeře málem připraví o život, je pouze první překážkou na cestě za Elenou.

Rok 1903 je rokem tzv. Illindenského povstání, které vyvrcholilo založením Kruševské republiky. Makedonské rebelie však Turci, kteří v té době pozvolna ztráceli balkánskou půdu pod nohama, potlačovali velmi důsledně, a tak se jim ještě několik let dařilo vardarskou Makedonii udržet. Děj filmu začíná na jaře, kdy vojáci turecké armády zneškodní vzpouru v jedné vesnici a zajatce přivedou do své pevnosti. Zde jsou internováni spolu se zajatými vzbouřenci z dalších vesnic. Odtud jsou odvezeni vlakem do Soluně a lodí ke břehům Malé Asie, kde začíná jejich strastiplná pouť vyprahlou krajinou do tureckého vězení. Po cestě zažívají nejednu krušnou situaci, jsou vystaveni krutému zacházení ze strany tureckých věznitelů či útoku kurdských bojovníků, přes jejichž území musí projít. Opakovaně se snaží utéct, ale nedaří se jim to. Prochází městy i horami, přeplavují Eufrat. Jak vězni, tak jejich strážci, si sahají na dno fyzických i psychických sil.

Malý rodinný podnik - letní restaurace na břehu jezera lehne popelem, protože musí uvolnit místo pro ambiciózní projekt financovaný šéfem místní mafie. Přestože je otec rodiny tvrdá nátura, musí vyklidit pole a usazuje se s rodinou na druhém břehu jezera. Rodina se ocitá v nelehké finanční situaci, kterou by zejména matka ráda vyřešila sňatkem dcery Angely s bohatým německým nápadníkem. Angela je však zamilovaná do mladého mafiána Marka. S nečekaným plánem na vyřešení nezáviděníhodné rodinné situace přijde dědeček. Rozhodne se najít zlatý poklad, který se údajně kdysi potopil na dno Prespanského jezera s římskou lodí. Na jeho nápad pohlíží všichni skepticky, on je však záhy přesvědčí, že se legenda o zlatém pokladu zakládá na pravdě. Mezitím se Marko dostane do konfliktu s mafií a hrozí mu smrt. Obě události dá do souvislosti Angela, když se rozhodne Marka zachránit a to za každou cenu.