dzira

Samozřejmě je to natočeno tak, aby se to líbilo evropskému publiku.... A vadí to? Pro mne nelepší film, který jsem viděl na LFŠ 2013... Souvislosti: 6. 4. 1941 zaútočila německá a italská vojska z několika směrů na Jugoslávii. Blesková válka v Jugoslávii trvala 11 dnů. Po kapitulaci byla Jugoslávie rozdrobena – rozdělena mezi mocnosti Osy a jejich nohsledy. Vznikl na Německu závislý vazalský stát, jenž nesl označení Nezávislý stát Chorvatsko, ke kterému byla přidána i Bosna a Hercegovina a severozápadní části Srbska. Většina Kosova byla přidána k Italy kontrolované Albánii, Bulharsko obsadilo značnou část Vardarské Makedonie a kus jižního Srbska, Maďarsko kus Vojvodiny, oblast srbského Banátu, kde žila výrazná německá menšina získala přímou německou správu. Černá Hora se stala teoreticky nezávislým státečkem v praxi však byla pod přímým italským vlivem. Z původního Království Jugoslávie zbylo jen značně okleštěné užší Srbsko, které mělo od jara 1941 podobný statut, jako Protektorát Čechy a Morava. Na tomto území postupovali proti obyvatelstvu německé úřady poměrně rozhodně. Neplánovali sice hromadnou likvidaci srbského etnika (tak jako se tomu dělo na území Nezávislého státu Chorvatsko), proti jakémukoli náznaku neloajality postupovali ale s brutální krutostí. Okamžitě po převzetí moci se také postarali o srbskou elitu, včetně představitelů pravoslavné církve. Po celém Srbsku vzniklo poté, co přestaly stačit kapacity věznic, množství koncentračních táborů, kde byli tito potenciálně nebezpeční občané systematicky likvidováni. Německá okupace se stala rovněž fatální pro romské a židovské obyvatelstvo. Okupační moc ve spo-lupráci s kolaborační správou začaly již od července 1941 zřizovat koncentrační tábory. Přímo v Bělehradě vznikly 4 koncentrační tábory. Jedním z nich bylo i Sajmiště,  které hraje významnou roli ve filmu Když se rozednívá. V tomto táboře bylo v letech 1941-1944 umučeno údajně na 15000 lidí. Zejména v první fázi zde byli přivážení hlavně srbští Židé a Romové. Po Estonsku bylo Srbsko druhou nacisty okupovanou zemí v Evropě, která byla formálně prohlášena za "zbavenou Židů". Stalo se tak v srpnu roku 1942, do té doby přišlo o život skoro 90 procent z přibližně 17 000 Židů, kteří zde žili. Tábor Sajmiště (Výstaviště) vznikl na prostoru bývalého výstaviště, které bylo vybudováno v roce 1936 a opuštěno po masivním bombardování Bělehradu na jaře 1941. Jeho jméno je do jisté míry příznačné i pro jeho nové využití, protože prostor tábora byl zbudovaný v místech, do kterých bylo vidět i z určitých míst v centru Bělehradu. Hrůzy, které se tam děly, tak byly jako odstrašující případ vystavovány na odiv občanům Bělehradu.

Dvacet let poté, co Fellini natočil Silnici, vytvořil jistý Paolo Magelli v produkci Radiotelvizija Beograd a s jugoslávskými herci televizní film, který mohl být zamýšlen jako pocta tomuto snímku. Alespoň já z toho mám takový dojem. Pozoruhodný černobílý snímek, který rozhodně není zajímavý jen tím, že v něm jednu ze svých prvních rolí stvárnil Miki Manojlovič (tehdy čtyřiadvacetiletý), ale i kamerou (Božidar Nikolić), zvláštní retro atmosférou i poselstvím....

Nad Jugoslávií se stahují mračna, ale mnohé věci ještě v roce 1989 fungují jako dřív. Třeba televizní filmová tvorba.... Alespoň soudě podle tohoto sympatického malého filmu....

Povedený pohled do černohorské společnosti v době občanské války v Jugoslávii v 90. letech.....

Krásná dívka, která se jedné temné bouřlivé noci objeví na ostrově, probudí v jeho obyvatelích nečekané vášně. První hraný film významného černohorského režiséra Živka Nikoliće, není rozhodně oddechovou podívanou….

Kdo je pro malou rybářskou ves větší pohromou - gazda Scepan, který chce odvést vodu z jezera do moře, nebo krásná mladá dívka, která do vsi přichází se svým plánem?

Krsto Papić vstoupil podruhé do téže řeky a natočil v podstatě remake svého hororu Izbavitel z roku 1976.... Ne že by tato metafora (krysy toužící po moci infiltrující se do lidské společnosti) nebyla stále aktuální, ale mám pocit, že Infekcija nepřinesla oproti prvnímu zpracování této látky nic nového a spíše za původním filmem zaostává - především nemá tu správnou temnou atmosféru. Navíc pár scén s neuměle vytvořenou počítačovou maxikrysou působí dnes nechtěně groteskně..... Stejně, jako u filmu Izbavitel lze i zde za klad považovat herecké obsazení. V hlavní roli zde Ivicu Vidoviće nahradil Leon Lučev a kromě něj můžete ve filmu vidět celou řadu aktuálních chorvatských hereckých osobností....

Na jednu stranu už film (díky rozvoji technologií) velmi zestárnul, na druhou stranu mu toto stárnutí dodalo až magické kouzlo...... Jak bych jej vnímal, kdybych jej viděl už v osmdesátých letech, to se dá těžko odhanout. Určitě jinak, než nyní - 30 let po premiéře.....

Trochu natažené, ale milé...

Film natočený tak, aby se líbil doma v Makedonii, ale zároveň tak, aby mu porozumělo i západní publikum, které pochopitelně většinou nemá hlubší povědomí o dění v Makedonii za 2. světové války. Podobný model zvolil před lety Milčo Mančevski a stejně, jako v případě jeho filmu Před deštěm (řešícím etnickou nesnášenlivost v Makedonii), i Mitrevskému se podařilo natočit divácky velmi vděčný film, který bude většinu diváků především bavit, přestože se vyslovuje i k vážným tématům. Pátou hvězdičku jsem nedal jen kvůli tomu, že Ochridské jezero neleží na předměstí Skopje (v bondovkách mi takovéto vypůjčování exteriérů až tolik nevadí, tady z nás ale blbce dělat nemuseli) a hlavně kvůli tomu, že inspirace Bjelogrličovým Montevidem (Montevideo bog te video) je až příliš okatá.... Ale to jsou valstně nepodstatné detaily, protože se mi jinak film opravdu líbil....