dzira

Na rozdíl od Bitvy na Neretvě, kde filmaři použili makety německých Pantherů na podvozcích sovětských T 34, zde je německá armáda čekající na pohonné hmoty na cestě z Řecka sestavena z velké části přímo z tanků T 34. Ne že by to bylo podstatné pro děj filmu, přesto mne to pořád trochu vadilo a bylo mi divné, že přebarvené T 34 dostávají tolik prostoru pro vyniknutí. Nakonec jsem po tom začal lehce pátrat a zjistil jsem, že německá armáda uplatnila v průběhu války desítky ukořistěných a přemalovaných T 34. Několik jich měla také 1. panceřová divize, která působila mimo jiné v Řecku (snad i další divize, ale tak dalece jsem se po tom nepídil). Myslím ale, že to příliš nesedí množtevím použitých strojů a časem, do kterého je děj filmu zasazen... Ale to jen tak na okraj. Film je často zbytečně "utahaný", herci i komparzisti statičtí. Za vidění ale určitě stojí.

Ten film je totálně nevyrovnaný. Jsou v něm dlouhé úseky, kdy je divák vtažen do děje i spousta dobrých nápadů, to je však často vzápětí zabito nechtěně groteskními momenty...

Na to, že je hlavním hrdinou filmu Bukowski, je to příliš pěkný film.... Velké zklamání...

Slobodan Šijan umně smíchal napětí s humorem a to zakápnul trochou krve. Výše uvedená charakteristika "komedie / thriler / horor" to opravdu vystihuje trefně.

Paskaljevič ve filmu zúročil své autentické setkání s československou Novou vlnou....

Díky velmi podobnému tématu se nabízí srovnání s Kusturicovým Domem k pověšení. Není důležité, že je Anděl strážný o rok starší, tudiž kdo koho mohl ovlivnit je jasné. Podstanější je, že Paskaljevičův film je syrovější, více dokumentární, bez příkras, ve kterých si libuje Kusturica a tím působí opravdověji. To není výtka ke Kusturicovi - jeho Dům k pověšeni mám velmi rád - je to jen prosté konstatování faktu.

Milý, úsměvný, romantický film nejen o hledání lásky, ale také o etnické a náboženské nesnášenlivosti na Balkáně.... Chvíli jsem přemýšlel i o páté hvězdě....

Poselství č. 1 Nejen za války, ale i po ní si západní mocnosti s balkánskými národy nepěkně pohrály. O osudech milionů lidí rozhodovali a stále rozhodují nekompetentní nafoukanci, nebo v horších případech egoisti sledující své sobecké cíle... Poselství č. 2 Kdo je bez viny, hoď kamenem (nebo rychle spal důkazy....) Poselství č. 3 (nebo spíše otázka) Lze uměle rozdmýchanou nenávist mezi národy zase stejně uměle uhasit?

Válka v Sarajevu sice skončila již před několika lety, ale její stopy jsou stále zřetelné.... Nemám na mysli ani tak rozstřílené budovy, které zůstaly ve městě stát, jako tiché memento, ale spíše to jak pokřivila charaktery lidí.

Srbský film natočený v roce 1998. Lze jej vnímat, jako srbské volání o pomoc, které (jak už dnes víme) nebylo vyslyšeno. Naopak, o rok později začaly na Bělehrad a další města padat kvůli problémům v Kosovu bomby NATO. Film poukazuje originálním způsobem na to, čemu musí čelit nealbánci (a Albánci loajální Jugoslávii) v Kosovu. Jistě, dalo by se mu ledacos vytknout – zjednodušení, množství klišé… Přesto jej považuju v rámci jugoslávské (srbské) kinematografie za velmi podstatný, už kvůli závažnosti tématu, ke kterému se vyjadřuje….