dzira

Oleg Novkovič natočil film s podmanivou atmosférou. Pusté Bělehradské ulice poznamenané bombami NATO, deštivé noci, minimalistický hudební doprovod, nápaditá kamera. Všechny postavy jsou zde nějak vyšinuté - bláznovství je zde normou. Normalita by zde působila nepatřičně. "Lepší zítřek", o kterém všichni sní nepřichází. Snad jen těch ke smrti umlácených mohlo být měně - na působivosti by to filmu neubralo, spíše naopak....

Kterak mladá generace mafiánů nemá úctu k té zasložilé.... Moc mne to ale nenadchlo. Nevím, zda je třetí hvězda v mém hodnocení zasloužená...

No konečně po dlouhé době srbský film v české distribuci! Velmi solidní kus, ale v rámci srbské produkce pouze lehký nadprůměr..... O kvalitě srbské kinematografie se budete moct přesvědčit 8. - 10. 6. 2012 na Letním filmovém maratonu ve Vsetíně, kde promítneme cca 15 srbských kousků....

Miluju atmosféru starých nádraží, jesenické plískanice a Švejdíkův kreslířský rukopis.... 5 hvězdiček je proto jediná možná volba...

Vynikající film, který je nejen kronikou života Teodora Teji Kraje, ale částečně také Srbska (či Svazové republiky Jugoslávie - existovala v letech 1992 až 2003) let 90. Protože zde film již několik lidí velmi trefně chválilo, nebudu opakovat již napsané. Dodám jen zajímavost - autorem hudby je legendární jugoslávský (srbský) hudebník Momčilo Bajagić "Bajaga" (http://en.wikipedia.org/wiki/Bajaga_i_Instruktori), který si ve filmu zahrál také roli kapelníka barové skupiny....

Basket je v Srbsku populární sport, který je patrně také oblíbenou kratochvílí obyvatel bělehradských sídlišť... Usuzuju tak podle toho, že toto není první srbský film, ve kterém hraje nezanedbatelnou roli.

Kdyby to byl první srbský film, který jsem viděl, rozhodně by se ze mne nestal fanoušek srbské kinematografie... Hodně slabé....

Přestože je film orámován sladkým songem opěvujícím to úžasné město jménem Bělehrad, děj není rozhodně pozvánkou k jeho návštěvě (trvalý pobyt vyloženě nedoporučuje). Chladná, téměř černobílá kamera, stylizované postavy gangsterů a nejrůznější bizarní prostředí, ve kterých se děj odehrává, dělají z tohoto thrileru nevšední podívanou...

Divák, který nebude předem vědět, o čem film je může mít pocit, že je přímým účastníkem děje. bude na tom stejně, jako vojáci. Asi do půlky filmu. Dále už je téměř nemožné, vžít se do jejich pocitů. Dlouhé statické záběry bez hudby a beze slov zde mají své opodstatnění.. Vladimir Perišič zvolil ten nejlepší možný způsob, jak k danému tému přistoupit. Nic nevysvětluje, nekomentuje, nechává diváka, aby si s ním poradil sám....

Vzhledem k průběhu filmu a zemi původu musím konstatovat - velmi překvapivý konec :-)