Recenze (353)
Páni mají radši blondýnky (1953)
Brunety jsou sice možná chytřejší a umějí líp hrát, jenže Marilyn Monroe je tu v cca. tuctu různých kostýmech vpravdě božská. Kam se hrabou odtučňovací kůry a plastická chirurgie! Zbytek filmu sice zas tak slavný není, přesto si poklopec vykřičel 4 hvězdičky.
Juha (1999)
Bez krásně šlapavé a emocemi přebité hudby by byl tenhle Kaurismakiho návrat k němým filmům jenom zajímavou libůstkou a standardním melodramatem. Takhle si to ale pěkně produpává až k tragickému konci...
Něco na té Mary je (1998)
Tahle komedie hodně divoce a účelově přepíná mezi člověčími silnějšími (čistá láska) a slabšími (naschvály, onanie, exkrementy) chvilkami. Jsou-li silné situační nápady a smysl pro "nerdovské" miniatury - koncept zlomyslného invalidy shledávám geniálním - Farrellyových Jekyllem, výsledný dojem jim hyzdí impulzivní zlo v podobě nadměrné dějovosti, gagové nezřízenosti (čti absence smyslu pro míru) a přehnaných metráží. Přesto životní dílko bratří Farellyů, komediálních auteurů, kteří vyhasli dřív, než stihli natočit opravdu dobrý film.
Vzteklej pes a Glorie (1993)
De Niro a Murray jsou v rolích ustrašeného poldy a dvousečného gangstera skvělí, ale popravdě - ten film se táhne jako nudle z nosu.
Muž bez minulosti (2002)
Kaurismaki tentokrát téměř potlačil svoji depkoidní polovinu a natočil svůj vůbec nejlegračnější film.
Jerry Maguire (1996)
Tom Cruise hrající Toma Cruise (nebo lépe řečeno to z jeho hereckých "já", které rádo střídá velké emoce a pokukuje po Oskarech) a jeden z nejukecanějších filmů všech dob.
Moje rodina (1995)
Plakátový pokus hollywoodské latinoamerické komunity (režisér Nava, herci Smits, Olmos, Lopézová) o vlastní variaci na velký epický příběh. Na to jsou ale jeho tvůrci až moc průměrní - neobratně kloužou mezi dramatem a úsměvností, do pouhých dvou hodin cpou až moc dějových motivů a taky si občas si vypomáhají kýčem.
Vymítač ďábla III (1990)
Oproti zmatené a přespříliš hýřivé dvojce je poslední díl skromnější, za to ale dokáže pořádně vyděsit. Temnou, katolickými motivy přehlcenou atmosféru sem tam prosvětlí záblesky pulpovní filmařiny - viz zabijácká důchodkyně lezoucí po stropě.
Polibek upíra (1988)
Hodně bizarní upířina, která osciluje mezi vážným experimentem a šílenou komedií. Zajímavý scénář a atmosférickou režii tu přehrává famózní Nic Cage v roli maniakálního yuppíka s prudkými změnami nálad - jeho variace na Maxe Schrecka z "Upíra Nosferatu" je poklad. Podruhé jsem se výborně bavil...
Dracula (1931)
Nebýt Lugosiho se svým krásně zlověstným šklebem a neodolatelným maďarským akcentem, zbyla by jen statická a užvaněná loutkohra.