betelgeuse

Náznaky svěží režie tu spolehlivě zabíjí Norrisův comicsový herecký projev, neúčelně excesivní násilí a akční "do-it-yourself" poetika 80. let dovedená do legračního extrému (hrdina se sám s pomocí pancerfaustu a policejního robota postaví kolumbijskému gangu). Někteří herci si prostě teleshoppingový konec zaslouží...

Sociální realismus po francouzsku - bez humoru, až thrillerový ve své naléhavosti (hrdina lítá sem a tam jako španělská inkvizice), šilhající doleva a prakticky pořád balacující na hraně mezi zajímavým art-filmem (viz některé z vyhraněných, ruční kamerou snímaných dialogů) a nechtěnou směšností (mj. kvazipolitické debaty).

Eliška to ráda narudo aneb dramaturgicky poděsný pokus o spojení amerických jmen a sovětských specialit (balet & cirkus s medvědy), šmírnutý liberální propagandou urgující za svobodu ptákům a redukci počtu bankéřů na světě. Je to zmatek.

Z pohledu čtenáře knihy jednoznačně zklamání a zbytečná adaptace. Zhuštěný Joyce prostě nefunguje, eliminací Bloomových "kulometných" monologů se postava hodně zploštilá, scéna na pláži je směšná a Joyceův surreálný humor z 95% absentuje. Umění bez fantazie a bez nadhledu.

Nic víc než poetická manýra s natahovanými steadicamovými záběry, tarantinovsky nelineárním vyprávěním a ohranými nebeskými pohledy. O tom, že zrovna tohle je ten pravý klíč k uchopení tragédie v Columbine, mě nepřesvědčí ani pár slonů...

Poetický a přitom 100% pravdivý obraz jedné lásky, a taky jeden z ne tak častých důkazů toho, že i americký nezávislý film má koule...

Tenhle film zaspal dobu - drsnou realitu nasoukal do prostoduše melodramatického kabátu s arci-klaďasem v jedné a arci-padouchem v druhé kapse. Panu učiteli s láskou...

Devadesát minut řetězce důsledků zašlápnutí jednoho brouka. Tahle komedie se sice pěkně rozjede, pak ale postupně uvadá na samoúčelnosti (a samospasitelnosti) ústředního nápadu. Zašlápnutý brouk je prostě někdy jenom zašlápnutý brouk...

Hodně typický "oscarový" film o skupince nezaměstnaných, který se nezvrhává v taškařici ve stylu "Do naha!", ale na druhou stranu ani moc nekouše. Solidní (komicko-dramatická) jistota. A výborný Bardem.

Cronenberg se po flirtování s hollywoodským mainstreamem ("Mrtvá zóna", "Moucha") vrací k podzemní nekompromisnosti svých raných děl, kdy divácky ne vždy příjemné motivy (gynekologické operace, mutační fobie, závislost na dvojčeti i na drogách) dovádí až do "úchylných" excesů (a jak je u něj zvykem, bez špetky humoru či filmařského nadhledu). Někdy je toho všeho až moc, přesto jde o cronenbergovský lehký nadprůměr.