betelgeuse

Užitečné jako encyklopedie psychadelické filmařiny, jako zábava to popravdě hodně kulhá, člověk se sotva zasměje. Skoro dvouhodinový režisérský sestřih bych fakt vidět nechtěl a srovnání s beatlesovskými bijáky to rozhodně nesnese.

V téhle stillerovce o drogové závislosti je humoru poskrovnu - a když, tak nahořko. Film se místy bere až moc vážně, ale alespoň máme tu možnost ocenit Benův nekomediální talent a vidět ho v jiné než neurotické roli. Ale opět hraje Žida, to zas jo. A fanoušci TRAINSPOTTINGU budou hodně zklamaní.

Střídmost britského realismu tu Schlesinger kloubí (místy) s felliniovskou smyslností a (bohužel) s felliniovsky nabobtnalou metráží. Film se ke konci neuvěřitelně vleče a pro nic - pointa je zhusta předvídatelná.

Avery dělá všechno možné, aby dal zapomenout na pověst netalentovaného záprtka z ex-dvojky Tarantino-Avery, a docela se mu to daří. Forma je dostatečně zajímavá, chvílemi dokonce překvapuje, a přitom nepřebíjí děj. Lepší než AMERICKÉ PSYCHO.

Nesnese srovnání ani s českými mládežnickými muzikály (STARCI NA CHMELU, ŠAKALÍ LÉTA, REBELOVÉ). Všechny složky jsou tak nějak průměrné až banální - písně (jižanský pop, který neuráží, ale v hlavě dlouho neuvízne), choreografie, zápletka, dialogy...

Některé z výjevů ze života Casonovy, které Fellini řadí volně za sebou, se vryjí do paměti, stejně jako nikdy neselhávající hudba Nina Roty. Jenže film ani jeho hrdina nemají žádný vývoj; už po půl hodině víme to, co na konci: že Casanova byl vlastně chudák žijící v sebeklamu o svých renesančních schopnostech (a přitom ho ostatní degradovali na sexuální mašinu). Trochu málo na téměř tři hodiny filmu.

4* pro kvalitní divadelní předlohu a lehké erotické kouzlo - jinak Strick, spíš dělňas než průkopník US nezávislého filmu, opět víc opisuje než adaptuje.

Naprosto absurdní pokus o zopakování úspěchu Policajta v Beverly Hills (i autor soundtracku je stejný!). Jenom místo užvaněného "hard-ass" Murphyho obsadili užvaněnou "hard-ass" Goldbergovou. Whoopi sice hraje skvěle, jenže s takhle průměrným a zmatečným scénářem je to stejně jedno.

Tohle ve světě hodně vychvalované rodinné drama jsem ani napodruhé plně nedocenil. Jeho problémem není ani tak jeho mamutí délka jako spíš typicky asijská vyprávěcí introvertnost, jež je pravým opakem hollywoodského tlačení na pilu. Ale každopádně moc milý film.

Jeden z těch filmů, u kterých máte pocit, že se jeho natáčením všichni prohulili - spíš ulítlá komedie než horror, bohužel nevtipná.