betelgeuse

Jeden z nejlepších filmů o divadlu. Sice částečně trpí neduhy ŽENY POD VLIVEM, ale finále s herečkou opilou na plech je famózní. Herecký thriller.

Urputné odmítání vyprávěcích zkratek + sadomasochistické rochnění ve vypjatých emocích = nesnesitelně nabobtnalá metráž. Někdy mám pocit, že JC točil filmy víc pro herce než diváky.

Prdel tu Altmanovi zachraňují baletní čísla, hlavně to finální; "dokudrama" ze zákulisí je vyloženě průjem. Křečovitý pokus o filmový návrat do 70-ých let. Lepší už to nebude, Roberte?

Komediální pumelice natřískaná nápady hodně rozkolísaných kvalit, ty nejlepší ale na 4* vydají. Pro příznivce mladého a nabušeného Stevea Martina v roli retarda, který to dotáhne na miliardáře i bezdomovce, mají tohle DVD v prachu zaváté v půjčovně ve Francouzské.

Ach jo, ty biblické velkofilmy. Koukněte radši na animovaného PRINCE EGYPTSKÉHO, který vypráví ten samý příběh vynalézavěji a zábavněji. A hlavně je o polovinu kratší.

Tendenční a k závěru zbytečně melodramatické. Dalším z kulturních morů současné Ameriky jsou - vedle teleshoppingu a prefabrikovaných moralit - tyhle nevtipné satiry. Hysterické ďobání do americké politiky a médií jsme viděli už stokrát, a z 95% to stálo za ho*no. Takový Michael Moore má sice IQ kredence, ale aspoň je s ním sranda.

Film, který porazil OBČANA KANEA, není žádná oscarová slaďárna, ale úžasná, poctivými emocemi nabitá epika a taky první Fordův film, který jsem dokázal plně docenit.

Je spousta důvodů, proč NAHÝ OBĚD zůstal hluboko ve stínu famózní předlohy. Prvním zásadním je příliš konkrétní médium filmu, které neumí věrohodně převést fantazijní a stylistické orgie Burroughsovy knihy. Druhým zásadním pak to, že na rozdíl od Burroughse je Cronenberg nenapravitelný suchoprd. Na druhou stranu – ten film není jen špatnou adaptací. Takže dávám třetí * za to, že DC neotročil, zůstal svůj a vložil do přepisu něco ze své análně-transformačně-kafkovské poetiky; stejně tak celkem zajímavě posunul do popředí biografické prvky díla (smrt Burroughsovy ženy), resp. obecnější, postmoderní „úvahu“ nad vztahem spisovatele a jeho média.

Přestože záplavě fantastických scenérií a trikových příšer sebral čas cosi na účinku, zůstalo výborné řemeslo s chytlavým příběhem.

Ten Moodysson je ale pěkný dryáčník! Když už máte tu potřebu se sebemrskat drsnou sociální realitou, tak si pusťte GUMMO. Tohle je pseudo-umělecká, pseudo-poetická levárna s diagnózou vycucaného prstu.