betelgeuse

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ pro chudé. Tři a půl.

Rádoby kool akce, švihlé charaktery, ambivalentní postoj k násilí, pokus o myšlenku, párek amerických pornohvězd... prostě další post-tarantinovský šunt. Ztratil jsem 2 hodiny svého života a chci je zpátky!

Důkaz, že i oscarové filmy umějí rychle stárnout. Tahle koncepce středostavovského umění - špetka alegorie, špetka sociální reality, hodně patosu - je dávno pod drnem. Nejsvěžeji působí Crawford s ideální kombinací ženskosti a smyslu pro humor. Garbo buď hrála přehrávající citlivku, a nebo byla sama špatnou herečkou - její obřadní mluva, divoké grimasy s výraznou hrou obočí a evropský akcent mi připomněly Belu Lugosiho%-]

De Palma byl na přelomu 70. a 80. let (a) fetišistický znásilňovač Hitchocka, (b) nenapravitelný erotoman, a za (c) si ze sebe i z diváctva začal dělat legraci (viz taky epilog BLOW OUT). Tady už vykrádá sám sebe, překombinovává a klouže po povrchu VERTIGA jako po teflonu, ale na hlubší zásek se pro nadbytek koksu, pýchy a péček v šuplíku nezmůže.

Když si Batman v Burtonově pokračování sundal masku, bral jsem to za cílenou destrukci konceptu superhrdiny na filmovém plátně. Dám masku za lásku aneb supermanova depka. Spider-Man si v pokračování svléká masku jako fusekle, a přesto zůstává tím, čím byl na konci jedničky - spokojeným superhrdinou. Proč ne, i když Burton je mi bližší. Jenom bych propříště ubral na titanizaci (a.k.a. romantizaci) látky, která v závěru dvojky notně vyšlápla za hranice superhrdinské uvěřitelnosti. A taky bych ubral na Kirsten Dunst, kterou pro její charisma leklé ryby a nerovný chrup považuji za relikt současného šoubyznisu. Na druhou stranu nikdy nedokážeme plně docenit Raimiho režijní suverenitu a zapálenost tvůrců pro látku, o níž si dýchaviční supermani typu Spawna nebo Daredevila můžou nechat zdát. Jen houšť, ale příště prosím bez Mary Jane...

Hádám, že tohle bude nejlepší americký nízkorozpočťák roku. Žádné slovo nazmar, krásná gradace a famózní finále.

Velmi solidní US indie (koukám) za španělské peníze. Sice průhledně směřuje k další VELKÉ filmové pointě, ta ale není tak vyspekulovaná jako mnohé jiné, a filmu nečekaně prospívá. Stejně tak Andesonovy atmosférické vizuálie a Baleovo charisma.

Další důkaz toho, že flirtování s thrillerem nedosahuje u Almodóvara kvalit jeho melodramatických variací. Nejlepší částí filmu jsou úvodní titulky alá Hitchcock.

Výborné vizuálie alá němý film, ale příběh tak trochu na dlouhý loket. Účinek silně morbidního humoru a surreálných nápadů se obrousí zhruba v polovině, postavy se pohybují v postmoderním vzduchoprázdnu, takže ke kýženému kliknutí s divákem (= já) vůbec nedojde. Pěkná hříčka za tři a půl.

Lepší průměr z americké nezávislé scény, který se veze na vlně poetických filmů Davida Gordona Greena, aniž by přidal něco nového. Ale jinak fajn kousek.