Sokkk_y

Film Cesta do fantazie je jeden z mála japonských anime, který mě svým příběhem zaujal. Do asijské tvorby moc nevidím a nejsem v ní moc zkušený (téměř vůbec) a jelikož jsem neviděl jiný Miyazakiův film, nemohu posoudit, zda je kvalitní režisér mezi asijskou kinematografií či ne. Podle tohoto snímku bych ale hádal, že ano. Ach, hollywoodští producenti by si mohli vzít příklad, protože i takováhle celkem prostá animovaná pohádka může člověku hodně dát...

Vcelku průměrné americké béčko, které bych neřadil do kategorie "krátkometrážní". Oscarová hvězda Diane Keaton se svými někdy až otřesnými hysterickými "výstřelky" podala průměrný výkon, stejně jako jiní hlavní představitelé. Od dvou hvězd tento film zachránila pouze skutečnost, že jsem se v první polovině celkem bavil a nenudil se. Druhá polovina už sice tak zábavná nebyla, ale přesto se na to dalo koukat.

Nádherný a mnohdy podceňovaný (obzvláště zde na ČSFD) muzikál s nádherným obsazením. Samozřejmě největší podíl na Evitě měla její představitelka, Madonna. Ačkoliv si popová královna roli vydupala, udělal Parker dobře, že ji po dlouhém přemlouvání obsadil. Role argentinské První dámy zpěvačce nejen sedla, ale stala se její životní. Nikdo jiný by se na Evitu nehodil, než právě Madonna. Abych ale nemluvil pořád o obsazení... Hudba byla dobrá. Ne dobrá, ale doslova výborná. Jemnému a čístému hlasu Madonny konkuroval drsný hlas Banderasův. Tohle je muzikál, jak má být. Přes dvě hodiny na nás chrlí herci / zpěváci jednu píseň za druhou. Každá píseň má své kouzlo a v každé se snaží prokousat ústřední téma oscarové písně You Must Love Me. Následující 2CD soundtrack je snad jedním z nejlepších muzikálových soundtracků. Když při poslechu všech 31 písní zavřu oči, promítne se mi celý příběh mladé Evy Perón a při poslední písni přihodně nazvané Lament mi schází málo k slzám. A nejen soundtrackový, ale i filmový konec byl fenomenální a velmi zvláštní. Nebyl to ten typický americký konec, kdy poslední záběry patří umírající Evě Perón. Kdepak. Pohled na ztemnělý dům s jedním jediným rozsvíceným oknem, které náhle zhasne a kamera přejede na plačící ženy. Ano, právě tento konec byl pro mě dojemný natolik, že pár těch slz ukáplo, i přes žádost Evity Don't cry for me...Argentina._____Na konec tohoto příspěvku ještě přidám poznámku: Tento snímek mě přesvědčil o falešnosti americké Akademie filmového umění. Madonna si za tento prvotřídní výkon zasloužila Oscara, ale ti zastaralí dědkové jí nedali ani nominaci. Proto od této chvíle přestávám věřit Akademii a její "kvalitě"!

Ačkoliv je Madonna má nejoblíbenější žena, musím s těžkým srdcem uznat, že jako herečka by si moc dolarů nevydělala. Ale zase musím řict, že je přece jen lepší herečka než Paris Hilton (nebo ne?)... jinak k Trosečníkům. Je to film nemastný, neslaný. Scénář stojí za prd, námět stojí za prd, obsazení stojí za prd. První půlka jakžtakž ušla, ale nedobrovolný pobyt na ostrově v druhé části byla totální kravina. Ostatně to, že je snímek "kvalitní" dokazuje také fakt, že Trosečníci vytěžili z 8 nominací 5 Zlatých malin (včetně Zlaté maliny za Nejhorší herečku roku pro Madonnu :-( ). To se málokterému filmu povede...___Finiš hodnocení: * za unikátní počet Razzie Awards, * za (bohužel) strašný výkon mé Madonny, * za to, že jsem se vůbec na tento film dodíval až do konce, který byl totálně stupidito!!!

Jeden z mnoha béčkových výplodů Hollywoodu. Děj je jedna velká krávovina. Přece jen výtah s vlastním mozkem...no.., to už více věřim tomu, že Santa Claus nechodí komínem ale dvěřmi. Herecké výkony také nic moc. Ono stejně, i kdyby tam hrála Robertsová s Deppem, tak by se nic nezměnilo. Filmy tohoto typu bych zakázal natáčet, protože pak se budou američtí občané bát jezdit rychlovýtahy. ;)

No jejej... V úterý jako obvykle zapnu bednu a místo mého oblíbeného Grissoma tam je nějaký Horacio. Nejdřivě jsem si myslel, že si na změnu herců a prostředí nezvyknu, ale opak se stal (naštěstí) pravdou. Nové případy v naprosto novém, odlišném prostředí mě dostávaly skoro více než ty lasvegasské. Po několika dílech se mi ale zdálo, že do Miamské řady cpou více politiky, hlavně jednu velkou politickou otázku "USA × Kuba". Proto na svou oblíbenou partičku z Las Vegas nenechám dopustit. Přece jen vražda v kasinu je taková šmrcovnější než "obyčejný" sniper na střeše...a navíc mi chybí Grissomovo legendární "I v Las Vegas platí zákony".

Jsem asi jiný, ale tenhle (pro mě nesmrtelný) seriál se mi prostě líbí. Ústřední hvězdná čtyřka (Carrie, Samantha, Charlotte, Miranda) dovoluje nám osobám mužského pohlaví nahlédnout do života čtyř rozdílných žen. Jedna hledá lásku, druhá sex, třetí manžela a čtvrtá ani skoro neví, co chce. Každá z těch čtyřech má své kouzelné vlastnosti. Bez Parkerové, Cattrallové, Davisové a Nixonové by skončil tento (vele)úspěšný seriál na smetišti mnoha amerických "béček". Nevím proč, ale něčím si mě ústřední čtyřka získala a donutila mě, abych si každou sobotní noc pustil ČT1.___Mnozí lidé po uslyšení názvu Sex ve městě hned seriál odsuzují, i když neviděli ani jeden celý díl. Dlouho mi trvalo, než jsem donutil svou matku, aby si se mnou sedla v sobotu večer (v noci) k televizi. Výsledek? Pravidelně začala sledovat každý týden pestré příběhy Carrie, nové sexuální partnery Samanthy, slzy Charlotty a smějící se Mirandu. Dokonce je odhodlaná koupit si všechny řady na DVD. Po několika měsících tak změnila názor na něco, co předtím ani neviděla a odsuzovala to._____V mém mozku navždy zůstaně vryto motto: "Carrie Bradshaw knows good sex and isn't afraid to ask."...Jsem asi jiný, ale tenhle seriál se mi prostě líbí...

Když se řekne Londýn, tak si představím širokou plejádu snad všech světových národů a několik set jazyků. Londýn je snad nejmultikulturnější město v Evropě, což je na jednu stranu nádhera, na druhou stranu problém (viz bordel, který dělají muslimové). Přistěhovalců je čím dál tím více, až mi někdy připadá, že už ani samotná královská vláda neví, co s tím dělat. A právě o přistěhovalcích je i Dirty Pretty Things. Frears nás seznamuje s životními přiběhy těch, kteří po nocích vykonávají práce, jež by normální Anglán nedělal. Musím uznat, že se mu to celkem dobře povedlo - romantika byla, drama bylo, i ty prvky thrilleru byly a vlastně i ten happyend byl (což jsem teda moc neočekával). Jen ta Tatou, ta byla fakt... stejná. Musím tady souhlasit s Civalem a jeho výrokem, že "Tatou není herečka, jen holka jednoho výrazu". Ona žádnou mimiku nedělá, žádný pohyby u ní nejsou, prostě jen kouká jak nevím co. Ale jinak skvělý, pane Frearsi, svedl jste to na téměř jedna. Akorát teda s tím, jste mi tak trošku vzal tu domněnku "Londýn = otevřené město pro každého"... Ale i tak budu tomuto malému ráji na Zemi věrný.

Výkřik je jedním z prvních Antonioniových povedených snímků. Je to film překypující láskou, zradou a beznadějí. Zpočátku nudný děj se postupně rozpohyboval, až se trochu podobal Felliniho tvorbě. Po režijní a herecké stránce se film přibližuje k dokonalosti, ale přes veškeré kladné vlastnosti si mě Výkřik zvlášť nezískal. Ale to neznamená, že si ho za nějaký ten týden či měsíc (možná i rok?) nepustím znovu. Třeba mě časem osloví...

Když někdo řekne Jurský park, dotyčnému se hned vybaví ohromní dinosauři uzavření na takřka neznámém ostrově. Během těch několika let se tento film stal kultovním a jeho úžasné vizuální efekty daly základ dnešní trikové technologii. Celý snímek byl prakticky dokonalý od hereckých výkonů až po skvělou Williamsovu hudbu. Jediné, co my ovšem nesedělo, byl tak trochu nadprůměrný béčkový scénář, který místy dějově skřípal. Na druhou stranu se mi ale líbily nějaké Spielbergovy "výstřelky", například scéna, kde se děcka schovávají v kuchyni a dinosaurus si spokojeně klepe drápem o zem.___Z hereckých výkonů bych tím nej ocenil nejpíše všechny. Kdybych ale musel vybírat, určil bych dětské duo Richardsová a Mazzello a paleontologické duo Neil a Dernová.___ Tímto se vracím k počátku komentáře. S odstupem let bych asi dal o hvězdičku méně, ale jelikož Jurský park představuje průlom ve vizuální technice, neodpustil bych si, kdybych nedal plný počet.