luka4615

Delikátní laskomina nasáknutá motorovým olejem, k níž se ale obyčejný divák bude dostávat velmi trnitou a nelehkou cestou. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek slovutného Michaela Manna honosící se ikonickým jménem Ferrari, v němž se dle mého názoru snoubí vše, co o tomto muži s ikonickým jménem a brýlemi potřebujete vědět. Hned v úvodní části nám režisér velmi organicky představuje všechny hlavní postavy s jejich motivacemi a duševními šrámy (výtečně děsivá Penélope Cruz), což Vás naprosto dokonale vtáhne přímo doprostřed dění. Tento atribut je ale nejvíce citelný především v Adamu Driverovi, jež se snad pro hlavní roli vážně narodil, přičemž právě na něm v drtivé většině času stojí celý tento režisérův srdcový projekt. V tomto bodě je rovněž záhodno zmínit i scénář, který až na pár zádrhelů šlape jako dokonale promazaný stroj, v němž nám režisér črtá všechny důležité výjevy ze života Enza Ferrari, zásadového a ambiciózního muže, jehož rodinný život stál mimo všechny dobové konvence. Právě tato linie působivě rámuje závodní inferno Mille Miglia, jehož průběh bude zejména pro neznalce děsivým střetem s drsnou a nevybírající si realitou. Zde je třeba vyzdvihnout i precizně vtahující kameru, která se doslova mazlí s každým závodním vozem, pročež se před Vámi na velkém plátně rozestře dechberoucí symbióza nadčasového designu a filmového média, jež navíc tvrdí lícující soundtrack vytáčených motorů a naléhavé energické hudby. Co tedy dodat na závěr? Je jasné, že to šlo celé určitě natočit mnohem lépe a s větší pompou. Ano, má to některé vážně šílené neduhy (figuríny při podivně nasnímaných karambolech) a občas podivný střih, nicméně pokud od těchto chyb odhlédnete a zaměříte se jen a pouze na jeden naplněný lidský život ve víru rychlosti a pachu benzinu, tak právě v ten moment Vás Ferrari vtáhne jako nic jiného. A já jsem vážně moc rád, že se k sortě spokojených filmových fanoušků po projekci hrdě řadím. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „In all life, when a thing works better, usually it is more beautiful to the eye.“

Na konec roku jsem do kina nemohl zajít snad na nic lepšího, jelikož právě Wonka se svým nezaměnitelným kouzlem a atmosférou na mě zapůsobil přesně tak jak měl. První věcí, která Vás na snímku režiséra Paula Kinga zaujme, je jeho dechberoucí výprava. Neměl jsem sebemenší problém ponořit se do magického zasněženého městečka mezi jeho roztodivné obyvatele, které objevujeme společně se záhadným panem Wonkou. Právě postava Timothée Chalameta je přesně tím precizním organickým pojivem, jaké tento sladký pohádkový muzikál potřebuje. V tomto bodě je záhodno ocenit fakt, že tvůrci pracují s touto legendární látkou z pera Roalda Dahla zcela novým způsobem (Čokoládový kartel!), takže i když budete velkými fanoušky předchozích počinů, tak zde najdete zcela nové dějové zákruty a možnosti jak s ním, potažmo i s celým tímto filmovým vesmírem pracovat. Výkladní skříní jsou zde pak krásné melodické písně, které působivě dotváří celkovou atmosféru této překvapivě chutné laskominy. Co tedy dodat na závěr? Pokud stále váháte, zda na Wonku zajít do kina, už vážně nemusíte. Je to totiž krásně návyková rytmická záležitost, jejíž největší předností je jakási dětská naivita a odlehčenost, díky níž Vám střídmá stopáž uteče až znepokojivě rychle. A pokud jsem Vás i přes toto všechno nepřesvědčil, vězte, že Hugh Grant jakožto uhlazený zelenovlasý Umpalumpa je jednoduše k sežrání! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Ladies and gentlemen of the Galeries Gourmet, my name is Willy Wonka!“

Tou největší devízou jsou zde nádherné kolorované záběry, z nichž mnohé jsem já osobně viděl zcela poprvé. Celý projekt je rovněž proložen monology účastníků bojů z obou stran barikády, což lehce vyvažuje ten největší nedostatek, jenž tkví ve vynechávání některých důležitých momentů celého konfliktu. Je to vážně veliká škoda, jelikož pak by už o nekompromisním plném hodnocení nemohlo být žádných pochyb. (Netflix)

Vykořeněná Oscarová fabulace. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké větě popsat snímek Bradleyho Coopera jménem Maestro, v němž bohužel drtivě vítězí forma nad obsahem. Z každého filmového políčka je Vám jasné, že tohle je Cooperův vysněný projekt. Zkrátka musíte obdivovat jeho neuvěřitelný zápal jak před kamerou tak i za ní, jelikož to, s jakou vervou se pouští do všech myslitelných režijních i hereckých zákrut je jednoduše ohromující. Je tedy vážně velká škoda, že celý snímek žalostně selhává v oblasti scénáře. Jistě, máme zde sice poměrně propracované budování charakterů, nicméně jsem se nemohl zbavit pocitu, že v oblasti důležitých životních milníků slavného dirigenta tvůrci trestuhodně krouží po povrchu, nechávajíc pouze dráždivé náznaky a nepochopitelně chvátajíc k závěrečným titulkům. I když tedy nejsem velký fanoušek klasické hudby, potažmo i samotné postavy Leonarda Bernsteina, měl jsem neodbytné tušení, že v některých momentech by si snímek zasluhoval hlubší ponoření do tohoto bezesporu fascinujícího životního příběhu. Za samostatnou zmínku zde pak samozřejmě stojí i neskutečný herecký výkon Carey Mulligan, která působivě drží krok se samotným Cooperem, pročež ho i v některých momentech snadno přehrává. Co tedy dodat na závěr? Už od první chvíle na Vás Maestro "hrne" své Oscarové ambice, přičemž si myslím, že minimálně herecké nominace určitě posbírá. Je tedy vážně bolestivé říci, že právě tento fakt tvůrcům zřejmě zatemnil zrak a úsudek, takže jsme v této biografii bohužel zůstali tak nějak napůl cesty. Škoda. (Netflix) „If you're not careful, you're going to die a lonely old queen.“

Pokud ještě stále někdo doufal, že se Zack Snyder vzpamatuje ze své podivné mánie a začne zase točit pořádné snímky, po zhlédnutí jeho nejnovějšího počinu s názvem Rebel Moon už mu musí být více než jasné, že tohle je už zřejmě permanentní stav. Tato více než dvě hodiny trvající "space opera" je totiž definicí toho nejhoršího, co lze na jednom projektu pokazit. Avšak pro začátek začneme nesporným pozitivem ve formě vizuální stránky. Právě ta je v mých očích jediným tahákem, proč si Rebel Moon vlastně pustit. Snyder zkrátka umí vytvořit pestrobarevný svět, u něhož máte pocit, že každý záběr by měl viset ve formě rozmáchlého obrazu někde na stěně. Problém ale nastává ve chvíli, kdy ten na první pohled úžasný vesmír musí zaplnit dýchajícími postavami a dát mu nějaký hlubší rozměr. V ten moment se veškerá chatrná iluze zcela rozpadne a před Vámi se rozestře chaotická a nudná podívaná, která trpí pod tíhou egoistického maniaka a nevkusného fanboye. Právě Snyder a jeho neschopnost napsat smysluplný scénář a přirozené dialogy je tím nejhorším, co na tomto projektu budete muset přetrpět, pokud se rozhodnete si ho nakonec přeci jen pustit. Nechybí zde samozřejmě ani přehršel rádoby epických slow-motion záběrů, nesedící soundtrack a celková rozklíženost celého snímku, díky čemuž budete na displej hodinek koukat hodně často. Co tedy dodat na závěr? Rebel Moon je zjevně velmi ambiciózním počinem, který by v jiných schopnějších rukách určitě dostal nějakou ucelenou formu a dalo by se na něj s čistým svědomím koukat. Bohužel, u kormidla je zde Zack Snyder, jež zjevně ztratil i poslední špetku jakékoliv soudnosti, takže podle toho vypadá i výsledný produkt. Tohle už vážně nikdy nechci vidět. (Netflix) „This isn’t just pursuit of revolution.“

Znepokojivý filmový zážitek, který ale díky své nepřekonatelné touze stát se něčím víc intelektuálním, potažmo i tajemným, vlastně nakonec selhává téměř ve všem. Snímek Leave the World Behind režiséra Sama Esmaila Vás zaujme na první dobrou neobvyklými kamerovými úhly a pomalu houstnoucí atmosférou. Bohužel, z nějakého neznámého důvodu bylo ale do scénáře zahrnuto přehršel nadouvajících se plytkých dialogů což výsledný dojem z celého projektu velmi markantně mění. Z potencionálně zajímavé látky máte totiž najednou roztažený a zoufale vykořeněný film, v němž se to nehezky digitálními zvířaty bez většího zakomponování do děje jenom hemží. Posledním pomyslným hřebíčkem do rakve je pak velmi laciná společenská kritika, z níž jsem měl pocit, že byla přidána na poslední chvíli. Co tedy dodat na závěr? Na Leave the World Behind se hezky kouká, kamerová exhibice Toda Campbella po většinu času velmi baví, což jde ruku v ruce s realistickým zobrazením toho, jak by to mohlo vlastně probíhat. Ale pokud od toho čekáte něco víc, něco, u čeho byste nevěřícně kroutili hlavou a měli uspokojivý pocit při závěrečných titulcích, tak to zde opravdu není. (Netflix) „There is no going back to normal.“

Ideální nastavení pro tento počin zní tak, že si předtím zajdete s pár přáteli na několik pohárků svařeného vína, protože pak si tuto neskutečnou šílenost jaksepatří užijete. Je totiž na první pohled jasné, že o horor zde skutečně půjde až na druhém místě. Do popředí se zde dere ujetá komediální stránka, která nabízí několik skutečně vydařených momentů, u nichž se smálo celé kino (asi sedm lidí). Pokud jste tedy duševně a především psychicky připravení na to, že jdete do kina na nenáročnou a bláznivou komediální jednohubku s lehkými hororovými prvky, snímek There's Something in the Barn Vám v rámci svých možností doručí přesně to co od něj čekáte. A to mi tentokrát ke spokojenosti opravdu stačí. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice)

Vtahující a poutavé rozhovory nad skleničkou oroseného piva. Doufám, že tato vydařená série bude s postupujícím časem dále jen a jen vzkvétat!

Rozmáchlá reklama na kýženě očekávanou režisérkou verzi. Tak zhruba nějak takto lze v jedné krátké a trefné větě popsat nejnovější snímek slovutného Ridleyho Scotta honosíc se jménem Napoleon. Na první pohled Vás na tomto dobovém spektáklu zaujme precizní cit pro detail, jímž je režisér za ty roky už notoricky proslulý. Veškeré interiéry, exteriéry i propriety na Vás doslova dýchají dobovou atmosférou, což o pořádný kus umocňuje výsledný dojem z celého projektu. Jistě, je nabíledni poznamenat, že scénář doznal opravdu hodně velkých finálních úprav, což mnohdy působí vážně zmateně, protože některé scény zdánlivě nenavazují či přímo chybí a postavy se na plátně "protáčí" bez sebemenšího smyslu, pročež se pak v záplavě jmen začnete trochu ztrácet. Avšak i přes tento bolestivý neduh jsem si Scottovu neotřelou dekonstrukci slavného vojevůdce vážně velmi užíval, jelikož právě jeho podvratný tvůrčí přístup generuje neočekávaně vtipné i nervy drásající dějové zákruty. Výkladní skříní ale i přesto zůstávají monumentální bitevní scény. Scény, u nichž jsem s otevřenou pusou obdivoval precizní vedení všech komparzistů a způsob, jakým byly tyto megalomanské bitvy natočeny. Právě v těchto momentech skrze ozvěnu minulosti zavane připomínka toho, že Ridley Scott to má i přes svůj věk pořád ještě v paži a že stále dokáže předvést nové a dosud neviděné věci. Toto všechno pak civilně zastřešují herecké výkony Joaquina Phoenixe a Vanessy Kirby, jejichž zemité, místy odtažité podání skvěle zapadá do celkového vyznění režisérovy vize. Co tedy dodat na závěr? Verze, kterou můžeme vidět v kině je trestuhodně uspěchaným vyprávěním s dechberoucími bitvami, u nichž budete velebit velké plátno a ozvučení Dolby Atmos. Jedná se o hutný filmový zážitek, který i přes zjevné neduhy snese velmi nadprůměrné hodnocení, jelikož přislib nekompromisní a servítky si neberoucí čtyřhodinové verze na mě dýchal z téměř každého filmového políčka. Je ale vážně velká škoda, že Ridley nenasadil všechny možné páky, aby právě tuto svou olbřímí vizi poslal rovnou do kin. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I am destined for greatness, but those in power only see me as a sword.“

Po oznámení, že plánovaný seriál ze světa Johna Wicka nakonec bude mít jen tři díly jsem byl lehce rozmrzelý, nicméně po zhlédnutí musím konstatovat, že to bylo zjevně to nejlepší možné rozhodnutí. The Continental: From the World of John Wick totiž pod svou slupkou není zas tak bohatou látkou, jež by bez problému zvládla byť jen třeba jednu sérii čítající deset hodinových dílů. Ve finále tedy dostaneme tři díly o celovečerní délce, v nichž načrtnutý příběh v rámci svých možností patřičně vynikne. Je ale ovšem jasné, že stejně jako ve filmech, i zde má hlavní slovo akční stránka, která je zde naprosto skvělá. Choreografie a kamerové veletoče Vás dokonale vtáhnou do nitra všech bitek a přestřelek, takže v tomto ohledu se jedná o dokonalou podívanou. Občas je ale vážně na škodu, že nám tvůrci předkládají poměrně nevýrazné herecké tváře či v některých momentech i papírem šustící laciný scénář. Avšak pokud dokážete od těchto neduhů odhlédnout, dostanete vydařenou akční jednohubku z milovaného univerza, u níž se vážně nudit nebudete. Skvělá práce! PS: Pomyslnou třešničkou na dortu je pak účast Mela Gibsona, který si svou zápornou postavu užívá plnými doušky. (Prime Video) „I need guns. Lots of guns.“