Skuby47

Tento kanadský televizní film vysílala v roce 1992 tehdy ještě Československá televize s názvem Krasobruslařka (Skate!) ve slovenském znění. Od té doby nebyl k vidění. Je to klasický příběh z prostředí vrcholového sportu, který se neodchyluje od prověřeného schématu a má vše, co k tomuto žánru patří - emocionální příběh, pěkné kostýmy, příjemnou hudbu, dobré sportovní výkony a samozřejmě šťastný konec. I když je na tomto snímku vidět, že se jedná o film televizní a téma není nijak objevné, rozhodně stojí za shlédnutí.

Kniha Růženy Utěšilové Lízin let do nebe byla prvním dívčím románem, který jsem jako malá holka objevila v maminčině knihovně. Bylo to vydání z roku 1938 a bylo už proloženo fotografiemi z filmu, který byl natočen jen o rok dříve a který jsem si později zamilovala. Nemusela jsem si osudem stíhanou Zdenu Sulanovou, krásnou učitelku Zitu Kabátovou, fešáka Rolfa Wanku a plejádu dalších známých herců nijak představovat. Z dnešního pohledu to možná není in, ale hodnotit staré filmy dnešním měřítkem, je asi jako klást si otázku, proč si pravěcí lovci vyrazili na mamuty jen s oštěpy, proč si na ně raději nevzali kulomet. Tyto filmy jsou prostě svědectvím o době svého vzniku a to ne zrovna špatným, jinak by se v televizi stále neomílaly. Možná nejsou dokonalé, ale mají pořád své věrné milující diváky, mezi které se počítám i já.

Tato jednoduchá prostinká romance z dob dávno minulých má svou vlídnou atmosféru těchto starých zapomenutých časů. Mám tento příběh s dobrým koncem ráda, protože zde stejně jako v první části najdu své oblíbené herce a na svou dobu slušné herecké výkony. Možná by se místo Ladislava Boháče našel jiný, mým představám více odpovídající herec, ale to je jen muška. A ještě jedna zajímavost. Ve třetím díle knihy Růženy Utěšilové Lízin let do nebe, která byla předlohou filmu a byla vydaná v roce 1938 jsou už i fotografie z tohoto snímku, který byl dle zdejšího záhlaví natočen až o rok později. Pozoruhodné!

Závěrečná část této trilogie je úplně o něčem jiném. Barva, širokoúhlý formát obrazu, změna prostředí a novější dabing tomuto dílu neprospěly i když k nim určitě vedla snaha po inovaci a zdokonalení. Co zůstalo, je místní krasavice tentokrát v podání Sophie Loren, nestárnoucí svůdník Victtorio De Sica a hospodyně Caramella, tentokrát vykořeněná ze svého prostředí. Nicméně je ale tento třetí díl mnohonásobně lepší než závěrečná část Troškovy venkovské trilogie Slunce, seno …. pokud si tuto italskou ságu vzal za svůj vzor.

Pokračování této z dnešního pohledu už pamětnické komedie navazuje ve stejném duchu, co se týče humoru, vtipu a hereckých výkonů, na část první. Oceňuji její pohodovost a vlídnost, jakož i malebně nastíněnou atmosféru italského venkova té doby. Hlavní představitelé – krásná, prostořeká „výtržnice“ Gina Lollobrigida a notorický svůdník Vittorio De Sica řeší s přehledem a nadsázkou všechna nedorozumění a překážky, které jim osud postavil do cesty a jsou hvězdami této pro mne i po letech stále skvělé a zábavné podívané.

Napínavé psychologické drama mě oslovilo kdysi dávno originalitou svého příběhu a skvělým hereckým obsazením. Anthony Perkins, Jean-Claude Brialy a Renato Salvatori představují tři podezřelé v případu únosu a vraždy dítěte. Při policejním zátahu jsou na místě zatčeni tři podezřelí, ačkoliv je známo, že viníci jsou pouze dva z nich. Podstatou příběhu je soudní proces, který při neschopnosti určit viníky, nutí soudce k rozhodnutí, zda kvůli jednomu nevinnému mají propustit dva zločince nebo naopak, se dvěma zločinci odsoudit i nevinného. Jejich verdikt vzbudí velký odpor rozhořčené veřejnosti, která bere spravedlnost do svých rukou, což vede k tragickému zakončení příběhu. Moc ráda bych tento film znovu viděla, protože si ho pamatuji i po několika desítkách let, ale zatím je moje pátrání po něm bezvýsledné.

Prostinká pohodová komedie z prostředí chudé italské horské vesnice neztratila ani po téměř šedesáti letech od svého vzniku kouzlo a vtip. S velkým potěšením jsem se na ni nedávno znovu podívala i s původním dabingem ve kterém zazněla skvělá hláška, která mi na celá léta uvízla v paměti a kterou pronesla v místním vězení krásná přidrzlá divoška „výtržnice“ Gina Lollobrigida k šarmantnímu strážmistru Vittorio De Sicovi : „Myslela jsem na osla a vzpomněla jsem si na tebe“. No není to kouzelné!

Tento příběh rivality mezi sebestředným a zákeřným císařem Nerem a jemným hrdým básníkem Petroniem je poměrně známý z románu Henryka Sienkiewicze Quo vadis nebo z knihy Jarmily Loukotkové Není římského lidu. Název Hostina je zřejmě odvozen z Petroniova spisu Satirikon z kapitoly Hostina u Trimalchiona. Jiřímu Hubačovi se podařilo do příběhu zakomponovat atmosféru intrik, narůstajícího napětí a strachu z nepředvídatelných činů šíleného Nera. I když se jedná o televizní inscenaci odehrávající se ve studiových interiérech, zaniká tato skutečnost při hereckém koncertu hlavních představitelů - Marka Vašuta jako císaře Nera a Jiřího Bartošky v roli arbitra Petronia. Skvělé dialogy mezi oběma aktéry jako hra kočky s myší, udrží diváka v napětí od začátku až do konce. Mám ráda příběhy z tohoto úseku dějin a tak jsem toho názoru, že i když se jedná pouze o televizní drama, tak díky Hubačově dobře napsanému příběhu a šťastné ruce při výběru herců, je tato podívaná ve své třídě skoro dokonalá a stojí za shlédnutí.

Soudě podle názvu, zakoupila jsem si tento film v očekávání detektivního příběhu ve stylu amerických krimiseriálů. To jsem tedy střelila vedle. Byla jsem příjemně překvapena pestrým různorodým dějem a zajímavým i dojemným příběhem. Film má spád a je přehledný, i když se odvíjí v několika liniích. Aktérky se zhostily svých filmových rolí se ctí, obzvláště bych vyzvedla civilní herectví Najwy Nimri. Kdo má rád chytré psychologické příběhy ze současnosti, nebude zklamán.

Klasická dobrodružná, historická pohádka s dobrou výpravou a kostýmy, krásnými dámami a fešákem Jeanem Maraisem. Co víc dodat - snad jen, že dobro tu opět zvítězilo nad zlem. Příběh se odvíjí stejným způsobem jako ve filmu Hrbáč či Kapitán Fracasse. Souboje a bojůvky jsou s přihlédnutím k více než padesátiletému stáří filmu vedeny všemi aktéry bez triků a dopomoci techniky, což může z dnešního pohledu mladším divákům připadat málo akční. Pro nostalgiky, mezi které patřím, je to příjemný snímek na sobotní podvečer. Škoda toho nedotaženého konce.