Jablkohruska

Na infantilní rýmovánky už si asi zvykám, i když šišlání pana Vávry je něco, co se nedá omluvit ani žádným stylovým záměrem. Co ale odpustit nelze, je faktografická nepřesnost (ne, stanice Hradčanská opravdu nemá dvě boční nástupiště, ta má třeba Nemocnice Motol; tomu, co je na Hradčanské i na většině ostatních stanic této trasy, se říká boční lodě, nástupiště má klasicky ostrovní). Čím dál tím více mi vadí výlety na povrch za naprosto nesouvisejícími pražskými stavbami (aby si člověk s metrem spojil památník Jaroslava Ježka nebo chrám sv. Ludmily, to už chce opravdu velkou představivost), kvůli kterým pak není čas na to nejdůležitější, o čem měla být řeč především, tedy na metro. Některé stanice jsou tedy naprosto vynechané (Petřiny, Jiřího z Poděbrad, Flora, Skalka) a metro se místy paradoxně ocitá vlastně „na druhé koleji“ (a není to žel kolej železniční) a slouží jen jako spojnice mezi jednotlivými povrchovými stavbami. To je velká škoda, protože k tomu slouží i běžně, a dokument tak naplno nevyužívá svůj potenciál upozornit na to, že to není jen ryze funkční a účelová dopravní stavba. Na druhou stranu oceňuji, že tentokrát nepřišla řeč na nic, co by vůbec nesouviselo s místem, o kterém se právě mluví, přece jen se ty zmíněné prvky architektury Prahy alespoň nacházely poblíž těch stanic. Palec nahoru i za účast paní Světlany Lavičkové.

Pro mě zklamání. Zdánlivě logický postup od stanice ke stanici je narušen skákáním k různým volně souvisejícím tématům (vozový park, povodně, architektura Prahy), což by samo o sobě nevadilo, kdyby to mělo nějakou logiku, bohužel jsou to skoky často náhodné, návaznost na povídání o konkrétních stanicích je většinou velmi volná, někdy žádná. Projev pana Vávry je nepříjemný, působí, jako by nestačil s dechem, dělá pauzy na nevhodných místech, v sykavkách je šišlavý. Otázkou také je, komu je vůbec dokument určen, jelikož průvodcovy rýmovánky typu "stanice Sokolovská spojuje místa domovská i venkovská, architekt Vladimír Uhlíř, stavitel i malíř" jsou infantilní snad i pro nejmenší děti - a těm zas těžko budou srozumitelná spojení jako "chruščovovský retrodesign" nebo "strop je ponechán ve své technicistní přirozenosti". Ocenit se dají místy působivé záběry nebo obohacující informace o architektuře stanic, ale ta forma to bohužel celé hrozně shazuje. Mnoho věcí je také řečeno jen v náznaku, člověk, který prozatím o metru neví nic, bude zmatený a dezorientovaný. Myšlenka dobrá, ale realizace se příliš nevydařila.

Povrchní slátanina. Symbol dnešní doby, ve které si na nějakou hloubku často už jen hrajeme. Kam se v této "pohádce" poděly hodnoty, etika, poselství? Nevzpomínám si, kdy naposled mě nějaký film natolik znechutil. Kdo chce modernizovat pohádky, ať se podívá na loňské Sedmero krkavců. V něm je totiž obsažené všechno to, co tento snímek zoufale postrádá.