Schlierkamp

Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu  ocenit nadprůměrně.

Československý šestidílný seriál z prostředí lehké atletiky, v němž se úřadující mistr Evropy v běhu na 1500m Ondřej Vesecký potýká se zvýšenou konkurencí, poklesem formy a blížícím se koncem kariéry. Seriál je natočen podle scénáře I. Hejny (syna jednoho z nejlepších českých scenaristů J. Hubače) a je doprovázen hudbou geniálního K. Svobody, což spolu se skvělými hereckými výkony z něj činí jeden z nejlepších československých seriálů. Bohužel doba, v níž seriál byl natáčen, způsobila nedostatečné povědomí o tomto díle a skončil jako mnoho jiných kvalitních děl z přelomu let 1989/90 v částečném zapomnění bez odpovídajícího ohlasu. Ve své životní roli atleta Veseckého se představil S. Skopal, kterému se už na vysokou úroveň své seriálové postavy dle mého názoru nepodařilo nikdy navázat. Snímek velmi věrohodně popisuje jeho ústup ze slávy, ponížení od trenéra a krach milostného vztahu, na což se Ondřej pokusil zapomenout v alkoholovém opojení. Z této neveselé Veseckého životní etapy mohu připomenout jeho neúspěšný závod s tramvají. Postavit se zpátky na nohy mu pomohl jeho největší konkurent Michal Klánský v podání J. Čenského, který ho donutil znovu trénovat. Když Vesecký přešel na delší tratě, které mu vyhovovaly více, měl namířeno znovu na vrchol. Více než dobře byly zpracovány jednotlivé běžecké závody, kterých je v každém díle několik. Měření sil borců na dráze podbarvené Svobodovou hudbou byly ozdobou každého dílu a skutečným vrcholem seriálu je mimořádně napínavý závěrečný Pražský maraton. Seriál je natočen v pochmurném a neveselém tónu, to však pomohlo vyniknout hereckým výkonům a přiblížilo snímek skutečnému životu. Do seriálu bylo obsazeno mnoho zajímavých postav z prostředí lehké atletiky i mimo ni, nejvíce zaujali znepřátelení trenéři R. Brzobohatý a P. Čepek či bláznivý běžec L. Baselides potřebující ke slušnému výkonu ženskou podporu v hledišti. Do role Ondřejovi nenaplněné lásky, které nedokázal dát přednost před běháním, byla obsazena nevýrazná E. Vitanovská. Skokanku do výšky, která nejprve zažila trpké zklamání ze strany J. Čenského, aby poté okouzlila právě Veseckého, hrála R. Mašková. V zajímavé roli starého moudrého správce stadionu se ukázal J. Větrovec. Spousta známých herců se objevila v menších doplňujících rolích, kteří společně vytvářeli mimořádný divácký zážitek z tohoto seriálu (Veseckého otec V. Fišar, závistivý pijan L. Kostelka, členové atletického svazu P. Haničinec, F. Němec, podvratný křivák M. Vašut či běžecky netalentovaný bratr Klánského J. Potměšil a mnozí jiní.) Už dlouho jsem nebyl nějakým filmovým dílem takto silně zasažen a už od prvního dílu jsem přesvědčen, že pan J. Adamec natočil seriál, kterému mohu hrdě udělit nejvyšší hodnocení.

Americký film popisující příběh čtyř vysokoškolaček, které se rozhodnou vyrazit na jarní prázdniny na Floridu. Nutno podotknout, že tyto dámy se s oblibou věnují zvýšené konzumaci alkoholu a drog a finance k realizaci jejich výletu si opatřili přepadením fast foodu. V hlavních rolích nedisciplinovaných dívek, které se rády účastnily masových venkovních večírků, se představily R. Korine, A. Benson, V. Hudgens a S. Gomez. Posledně jmenovaná zpěvačka docházela na kroužky náboženského sebevzdělání a sebeuvědomění, to jí však nebránilo, aby se účastnila divokých zábav se svými kamarádkami.  Během jedné z nespoutaných pařeb jsou však zatčeny a po soudním přelíčení propuštěny na kauci, již zaplatil neznámý muž se zlatými zuby zvaný Alien (J. Franco), jenž se jako jediný projevil jako herec a z něhož se vyklube bohatý drogový dealer. V tomto okamžiku se změní žánr filmu a z bezstarostné a povrchní atmosféry se stává thriller a dívky se místo bujarých oslav s neřestmi všeho druhu uchylují do Alienovy luxusní rezidence. Z příběhu bylo patrné, že dívky byly mdlého intelektu nebo scénarista se zřejmě vrátil z podobně bujarého večírku, neboť úroveň jejich uvažování byla nepochopitelná. Když je v zapadlém baru obklopila početná skupina Alienových černošských přátel, pouze jedna z nich, S. Gomez pocítila strach, uvědomila si, že se jejich původní plán užít si jarní prázdniny poněkud změnil, a prosadila si cestu zpět domů. Zbylé tři dívky se spolu s Alienem dostaly do války mafiánských gangů a úplný závěr snad nemohl autor myslet vážně, neboť i to málo, co si divák z tohoto snímku mohl vzít, bylo stupidním a absurdním závěrem totálně pohřbeno. Ve filmu H. Korine, autora filmů jako Kids a Gummo, v nichž taktéž popisoval zkaženost a bezcílnost dospívající generace a současně manžela jedné z rozpustilých dívek, se na můj vkus příliš dával důraz na dlouhé záběry na tančící a opilé mladé muže a ženy. Filmy z 90. let Kids a Gummo byly alespoň šokující, Spring Breakers je pouze nudný. Součástí filmu je však emotivní a dojemná pasáž, kdy drsný mafián Alien hraje na klavír romantickou skladbu od Britney Spears Everytime. Nemohu si pomoct, slabý a povrchní děj s nereálným a vysloveně stupidním závěrem zcela převážil nad množstvím více či méně odhalených ženských vnad, hlubší smysl filmu jsem také hledal marně, a proto volím jasný podprůměr.