Brooks_xx

Je černobílý film opravdu jen z černé a bílé barvy, nebo je to soubor mnoha odstínů šedé? Odpovězte si na tuto otázku a máte odpověď pro otázku kde se bere síla tohoto paralyzujícího snímku. Jsou všechny věci takové jak jsou nám vyloženy? A když je tak přijmeme, najdeme skutečnou pravdu? Dokážeme dělat závěry, které nejsou ovlivněny osobním vztahem k věci? Dokážeme bez mrknutí oka odsoudit člověka na smrt? A když ano, stihneme ten baseballový zápas?

Že by mě tolik krve tak rozesmálo? To se může stát jenom u Tarantina. Má to tolik společnýho s Hanebnejma Panchartama a přeci je to o moc vyzrálejší, no jo, Quentin nám stárne, jak je taky vidět na jeho cowboyskym pupku. Ale co ten konec? Jak malej Jarda jsem čekal na výbuch v pozadí ebony zabijáka a tmu, jak starej Jarda jsem pak málem usnul.

Argo je drama na slovo vzaté, chvílemi jsem zadržoval dech. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, a vědomí toho, že se sled událostí příliš neliší od skutečnosti, mě pohltilo. Ačkoliv se žádná z postav nedočká výraznějšího vykreslení, je dvouhodinová stopáž neutahaná a nabitá gradací. Argo, fuck yourself!