Nevka

Po Emmerichově otřesné Bitvě o Midway napravuje reputaci válečným snímkům Sam Mendes se svým ambiciózním počinem "1917". Filmy, které se snaží vypadat, že jsou točeny na jeden záběr nepotkáte na každém rohu. Nejblíže k tomu měl například francouzský taneční horor "Climax", který se ale odehrával v jedné budově. Tady se ale tvůrci vrhli přímo do zákopů a výsledek je vynikající. Minimálně po technické stránce. Už od samotného začátku jste vtaženi přímo do děje. Pár krátkých rozhovorů, dvouminutový Colin Firth, nějaká ta procházka "základním" táboře, a jde se na věc. Ono to vlastně ani jinak nejde. Na omáčku není čas, protože za 119 minut toho musíte stihnout opravdu hodně. Paradoxně pak někomu může vadit, že na jeden záběr nemůže na každém rohu čekat devět Němců, kteří budou hlavní dvojici neustále ohrožovat křížovou palbou. Pokud milujete akci a bitevní vřavu, budete nejspíše zklamání. Tady má hlavní slovo tíživá atmosféra a všudypřítomné napětí, které stupňuje famózní hudba. Thomas Newman měl jen smůlu, že obdobně povedený soundtrack měl i Joker. Jinak by Oscara zřejmě dostal on. Srovnání s filmy jako je například "Zachraňte vojína Ryana" je naprosto zcestné. Forma jakou je 1917 natočeno totiž neumožňuje hlubší práci s charaktery postav. Vzhledem k chybějícímu "vypravěči" jste omezeni jen na informace, které si Schofield a Blake stihnou říct během cesty. Někomu to může přijít limitující, ale já si myslím, že jsem záměr pochopil. Slabší pasáži se ale nevyhnul ani Mendes. Při scénách ve francouzském městečku spoléhá na scenáristické náhody (kravské mléko) a nevyladěné CGI pády. Nebýt toho problému, neměl bych výhrady prakticky k ničemu. Bohužel šlo o chyby, které ve finále dost výrazně zkazily celkový dojem. I tak je 1917 naprostou povinností každého milovníka válečných snímků, a v mnoha ohledech naprosto přelomovým filmem.

První verze nadpozemsky rychlého "ježka" byla naprosto odpudivá a zcela oprávněně zdvihla vlnu fanouškovské nevole a znechucení. Tvůrcům naštěstí došlo, že tudy cesta nevede, a rozhodli se problém řešit. I díky tomu nakonec nevadí, že je samotný film nijak neurážející a možná mírně nadprůměrnou podívanou. Kouká se na něj totiž celkem dobře, a pokud nečekáváte nic světoborného, slušně se pobavíte. Příběh je vlastně taková jednoduchá "hobití cesta tam, a zase zpátky". Na nic si nehraje a stojí hlavně na mírně dětinském humoru, na který buď přistoupíte, nebo ne. V tomto ohledu má tak dost společného s Harley Quinn. Hlavní pozornost na sebe ale strhává Jim Carrey, který ztvárnil roli "Doktora Robotnika". Jeho herecký výkon je podobný Masce, a Jim se opět vyžívá v excentrickém chování své postavy. V českém dabingu ho navíc ztvárnil Bohdan Tůma, který už se na Carreyho projev dokonale adaptoval. Pokud jste z Prahy a máte raději originální znění, můžete vyrazit do Cinema City Slovanský dům, kde Sonica promítají anglicky (bez titulků). Milovníky původní hry pak potěší velké množství videoherních odkazů, kterými se tady opravdu nešetřilo. První půlku filmu mě tak neuvěřitelně otravovala jen dost podivná hudba. Nejde mi o samotné herní motivy, ale o "výplňovku", která doslova ničila každou méně akční pasáž. Pokud máte děti, nebo jste prostě jen fanoušky modrého ježka, určitě využijte možnost a kino navštivte. Užijete si hodinu a půl slušné zábavy, která zdatně sekunduje loňskému hernímu snímku: Detective Pikachu.

Asi nejpoctivější animovaný snímek poslední doby. Krásné vánoční poselství, úžasná animace a milý humor, který pobaví děti i dospělé. Tohle se Netflixu povedlo a je opravdu škoda, že nedostal Oscara...

Komiks jsem ještě nečetl, takže hodnotím čistě podle seriálu. První dojem rozhodně udělá to, že atmosféra je skvělá a intro libové - na intra si potrpím, takže zaručuji, že opravdu stojí za to. Příběh jde hned k věci, což bývá většinou dobře, ale trochu mě mrzí, že "vábení studny" nedostalo větší prostor. Fun fact: Georgie by se neměl tak vykecávat se stvořeními, které bydlí v kanálech nebo studnách. Většina jeho rozhovorů končí dost nepěkně... Jsem zvědavý na další díly a doufám, že se strejda Iceman zase vrátí.

Po nemastných a neslaných trailerech člověk před návštěvou kina jen doufal, že to nebude takový propadák, jako byl svého času Suicide Squad. A světe div se. Karty se obrátily. Zatímco banda sebevražedných idiotů vypadala v ukázkách nadupaně a následně pohořela, Harley to vzala přesně z druhé strany. Z nulových očekávání se vyloupla poměrně povedená jednohubka, která dokáže zabavit. Hlavní zásluhu na tom má hlavně vyprávění, které "dostala do rukou" právě Harley. Ta s ním skáče tam a zase zpátky, což ve finále filmu přidává na tempu. Díky této struktuře si totiž scénáristé mohou dovolit rozsekat delší konverzační pasáže na více částí, které postupně namixují s "nařachanými" akčními sekvencemi. Věřím tomu, že kdyby byla poctivě dodržená časová posloupnost všech událostí, ve filmu by se určitě našla slepá místa, při kterých by se divák nudil. Filmu však do jisté míry podkopává nohy fakt, že se snaží působit jako týmovka. Ono totiž úplně nefunguje, když z Vtáků (tak totiž zní velice humorný slovenský překlad) nějaký adekvátní prostor dostane kromě Harley snad jen Black Canary. Zahraničními recenzemi opěvovaná Huntress pak má jen minimum prostoru, a rozhodně není tak skvělá, jak ji někteří opěvují. Ale budiž, každý má nárok na svůj vlastní názor. Nic to ale nemění na tom, že vztahy mezi budovaným týmem (jenž je budován asi posledních 15 minut) jsou prakticky nulové. Jako povedené tak můžeme označit alespoň vztahy Harley - Cass a Canary - Sionis. A právě poslední zmíněný charakter je díky Ewanu McGregorovi opravdu skvělý. Je to sice poměrně typický vyšinutý DC mafián, jako asi polovina záporáků z Gothamu, ale je zahraný dobře. V kombinaci s výrazně "degradovaným" Zsaszem (ten na žebříčku padouchů rázem spadl o nějaké to patro níže) ale tvoří pěkně úchylnou dvojičku, kterou byste neradi potkali v potemnělé noční uličce nebo při procházce v parku. Birds of Prey tak stojí hlavně na poměrně jednoduchém humoru, který je místy dost bizarní a stupidní, ale funguje v podobné kvalitě po celou stopáž filmu. V kombinaci se zábavným soundtrackem Daniela Pembertona a přehlednými akčními scénami pěkně tělo na tělo je to slušný film. Na DCEU nadprůměr a 70%. P.S.: Jen doufám, že mě Warner Bros ušetří toho, že by natočil další film čistě s Birds of Prey v sestavě Black Canary, Huntress a Renee Montoya - ta ženská mi pila krev pokaždé, když byla na plátně.

Když jsem vyrazil do kina na snímek "Pod vodou", opravdu jsem nečekal, že dostanu až tak nudný film. Ano, slyšíte správně. Trailer sice láká na parádní akci a hrátky s vodními příšerami, ale samotný snímek je strašně fádní a nezajímavý. Ale nějaká ta pozitiva samozřejmě má. Jedním z nich je určitě Kristen Stewart. Ta má podobně jako Robert Pattison problém s tím, že se nějak musí zbavit své "Twilight" image, která dost výrazně ovlivňuje diváky jejích filmů. A tady se jí to celkem daří. Kompletní změna vizáže jí tady rozhodně pomohla a po delší době má tak možnost představit postavu, která není otravná nebo vyloženě divná. Herecky jí navíc pomáhá i Vincent Cassel, který si odvádí svůj standard a drží "Pod vodou" těsně "nad vodou". Protože jinak je to celkem otrava. Začátek sice vypadá docela slibně a exploze na vrtu poskytují celkem solidní zábavu. V momentě, kdy se však příběh přepne do týmové polohy, kdy se všichni snaží zachránit své krky, scénář dost výrazně skřípe. Nejde ani tak o to, že by byl nelogický, ale celkově je nepřekvapivý a zdlouhavý. Tvůrci se sice nebojí zabíjet postavy, ale kreativitu v těchto úmrtích rozhodně nehledejte. Buď tam někomu praskne maska, nebo někdo jiný vybouchne. A tenhle postup se opakuje prakticky od začátku filmu až do jeho konce. I díky tomu nemáte moc šancí, abyste si užili monstra, která na dně oceánu čekají. Tady jsem se nechal nachytat a z trailerů jsem čekal jen nějakou velkou chobotnici. Ve finále jsem dostal variaci na "The Trench" z Aquamana. Pokud jste film viděli, ale název vám nic neříká, pak si zkuste vzpomenout na bouři na moři, světlice a cestu za Atlannou. Být to celé více v duchu hororového konce, pak bych šel možná s hodnocením o něco málo více. Takhle čistý průměr a "Underwater" už nikdy vidět nepotřebuji.

Může za to zřejmě nevýrazná mediální kampaň, ale na nový film od Clinta Eastwooda se prostě nechodí. Důkazem je i fakt, že poprvé v životě jsem seděl v kinosále sám. Přitom to bylo v centru Prahy a ve 21:30, kdy je na podobné filmy ještě slušná návštěva. A v případě tohoto snímku je to opravdu škoda. Dost se totiž povedl... Pokud Clintovy filmy sledujete už nějaký ten rok, vůbec vás nepřekvapí, že film je opět výrazně sentimentální. Obdobně jako "Sully: Zázrak na řece Hudson" navíc míří na amerického hrdinu, který zachránil nespočet životů a posléze se neprávem dostal na pranýř společnosti. A právě onen "hon na čarodějnice" je tady naprosto skvělý. Perfektně obsazený Paul Walter Hauser (Richard Jewell) je totiž dokonalým prototypem "hodného ňoumy", který se pro svou sociální odlišnost dostal do problémů. Od začátku až do konce je vám proto velmi sympatický a jeho stíhání na vás má výrazný psychický dopad. To stejné platí i pro ostatní postavy a herce. Když Eastwood chce, aby vám byl někdo krajně nepříjemný, tak je vám ten člověk krajně nepříjemný. Ideálním příkladem je jinak sympatický Jon Hamm, který tady hraje "blbečka" z FBI. V návaznosti na to mám ale problém s Kathy Scruggs (hraje Olivia Wilde), která prakticky celé to peklo rozpoutá a na konci ji Clint vykreslí jako neuvěřitelně citlivou osobu. Je to v rozporu s jejím předchozím hyenismem, ale vy to vlastně berete. A takhle by to podle mě moc nešlo. Za zmínku stojí ještě Sam Rockwell, který se dostává pod kůži divákům po celém světě. Po "Třech billboardech kousek za Ebbingem" a "Králíčkovi Jojo" má další výraznou roli, ve které toho chlapa prostě musíte milovat. Celkově je tak film vysoce komplexní, ale pokud podobné snímky nemáte rádi, tak vám 100% nesedne. Protože toto je ryzí "hra na city", na kterou buď přistoupíte, nebo ji budete nenávidět.

Úplně jinde, než nedávný dokument o Kometě. Může za to částečně i časový odstup, který glorifikace brněnského úspěchu postrádala, ale i forma. Už jen to, že se zaměřuje na pouhou jednu sezónu zajistilo, že byl dostatečný prostor věnován všemu podstatnému. Jednotlivé prvky vyprávění (síla stadionu, konfrontace osobního a hokejového života hráčů) pak vytvořily povedený obrázek toho, jak tenkrát naše nejvyšší liga vypadala. Glosy a postřehy jsou navíc trefné a z dokumentu mám celkově dobrý pocit. Svůj účel splnil skvěle.

Zklamání, které do jisté míry pramení z toho, že očekávání byla někde úplně jinde. Počítal jsem s trochu více klaustrofobickým pojetím laboratoře, a dost možná o něco lepšími herecké výkony (například naprosto zahozený talent Iaina De Caesteckera a nevýraznost Wyatta Russella). Nápad je sice sám o sobě skvělý, ale potenciál rozhodně využit nebyl. Své diváky si ale podle všeho najde...

Dost "placatá" honička s krokodýlem, která zejména ve sklepních scénách docela nudí. Nápady přichází až ve chvíli, kdy se dostaneme na povrch, kde prostředí skýtá více možností pro vydovádění. Celkově tak potěší alespoň celkem pravidelné vraždění postav a skvěle vypadající vizuální stránka bouře. Jednou stačilo.