H34D

Drama bez větší dramatičnosti, válečné bez pořádné války, historické bez hlubšího zaobírání se historií, film o malíři, který nemaluje... Andrej Rublev je jako báseň bez veršů a více než kde jinde zde záleží na tom, co z něj divák dokáže vymáčknout a hlavně jak si to dokáže užít. Stejně jako v básni bez veršů se dá objevit hluboká poetika, tak i u tohoto filmu dokážu pochopit smrště superlativů skalních přiznivců Tarkovského, sám uznávám filozofický podklad jeho filmů, přitažlivé bizarní dialogy, přezvláštní komponování obrazů a scén i samotné vyprávění obrazem, ale je tady jedno velké "ale". Jeho filmy mě prostě nebaví a zejména 205 minutový Rublev pro mě představoval nefalšované utrpení. Byla to pro mě dlouhatánská nuda, které mě vyloženě přepínala do "úsporného" (apatického) režimu, ze kterého mě jen čas od času vzbudil záblesk nějakého zajímavého dialogu, či filozofické myšlenky, která stojí za úvahu a to je, s prominutím, zasraně málo. 3/10

Které slovo charakterizuje tento seriál lépe - "život" nebo "smrt"? Jsou to jednoduše obě, neboť jedno bez druhého stejně nemůže existovat. Six Feet Under vyobrazuje život, smrt a všechny strasti postmoderní společnosti naprosto dokonale a přirozeně, na nic si nehraje, nemoralizuje, v rámci možností nepřehání a nikdy nezkresluje (mimo jiné překonává i můj milovaný Cold Feet). Charaktery jsou natolik propracované, že propracovaností vůbec nepůsobí - jsou to lidé jako my a přesto si je oblíbíte víc, než kdejakého seriálového leadera (tahouna), nebo hrdinu v pravém slova smyslu. Jedinou pihou na kráse je, že děj někdy malinko poleví na dramatičnosti, ovšem stále v rámci 5 hvězdiček. PS: Závěr byl emocionálně to nejsilnější, co jsem kdy na /obrazovce/ viděl - brečel jsem jak malý kluk. 10/10

GitS není přímo nestravitelný, jako spíš obtížně pochopitelný, svůj kybernetický svět nikterak nepředstavuje ani nevysvětluje, nýbrž do něj diváka od první minuty nemilosrdně vhodí a poper se s tím jak chceš. Je to však nedílná součást kouzla a atmosféry GitS - nechat chvíli diváka cítit se zmateně, nechat ho jen fascinovaně pozorovat okolí a možná ho i trochu opít rohlíkem. Ne, nechci popírat jistý filozofický podtext, který film nepochybně obsahuje, ale nevím, zda by dokázal všechno tak komplexně vysvětlit jako Matrix. Každopádně mě to zanechalo chladným, upřímně, ani bych nestál o dodatečné vysvětlování, emoce byly na nule a mimochodem animovaná akce nikdy nebude tak efektivní jako akce opravdová (to jen abych si rýpnul). 6/10

Jak příjemné je vidět, když se nadějný režisér po 8 zpackaných letech otřepe a rozhodne vydobít si zpět svůj černohumorný trůn. Ne, že by se mu to hned napoprvé povedlo, ale RocknRolla nepochybně představuje krok správným směrem. Ač RocknRolla nedostatkem stylu v žádném případě netrpí, má na kultovní Podfu(c)k, či Sbal prachy a vypadni ještě co dohánět, protože z nich stylovost plynula samovolně a přirozeně díky genialitě vtipných scén a jejich velkému počtu, zde je cítit spíše tlak a snaha o překonání sama sebe. Totiž samotná postava RocknRolly včetně jeho příběhové linie je až druhořadá, pravý zdroj diváckého potěšení pramení z paradoxních a absurdních potyček mezi pouličními gangstery a s tím spojených klasických "Ritchieovských" dialogů... Pár scén bylo vynikajících, ruské duo goril nemělo chybu, ale minulost je toho důkazem, že to jde i lépe. 7/10

Scorsese přizpůsobil době nejen ukotvení příběhu, ale i svůj osobitý způsob režie - už žádný hlas vypravěče ani lidské vyznění, Skrytá identita je nekompromisní, moderní kriminálka. Zamotaná je právě akorát, aby vyžadovala divácké soustředění, ale na oplátku byla intenzivní a svěle bavila i fascinovala svou vypjatou atmosférou a chemií mezi postavami po celou dobu nadprůměrné stopáže. I běžné konverzace tak působi dramaticky, či dokonce akčně. Na druhou stranu mám ale pocit, že je všechno bráno poněkud "letem světem", občas se spoléhá na náhody a vykreslení charakterů zachraňuje až na poslední chvíli plejáda charismatických herců. 9/10

"It's one thing to preserve a film that has been made, it's another to preserve a film that has not been made." Krásné vzdání pocty a respektu jednoho velikána evidentně plného entusiasmu druhému, navíc ještě krásnější o to, že je pravděpodobně celé vymyšlené. Hitchcockovy filmy byly unikátní, zde je v pár minutách zkombinováno hned několik odkazů na jeho největší kousky, nevím nakolik by byl ochoten sám tematizovat a odkazovat na vlastní tvorbu, ale možná bych se i nechal přesvědčit, kdyby nebylo úplně poslední scény s ptáky. Ta jasně podtrhává celou hyperbolu... Samotný "film" je až neuvěřitelně přitažlivý, dokáže i na extrémně malém prostoru vybudovat hutnou atmosféru, skvěle využívá hudby (klasický Hitchcock) a vybízí diváckou zvědavost k řadě otázek (Co se stalo? Co dál? Já chci víc!). Věřím, že nad tímto noblesním Scorseseho aktem nejeden hardcorový příznivec Hitchcocka ze staré školy zamáčkl nostalgickou slzu. 9/10

Léto, slunce, bezstarostnost, vášeň a jedna zatraceně záviděníhodná švédská trojka, to je Vicky Cristina Barcelona. Tápající postavy hledající samy sebe a konfrontace opačných archetypů jsou vystiženy přesvědčivě, a to jak díky scenáristické vyzrálosti Woodyho Allena, tak kvalitním hereckým výkonům. Spád a svěžest filmu jsou zajištěny vypravěčem, který potenciálně nudné, avšak pro příběh nepostradatelné, informace bleskurychle odříká a samotný film tak může zobrazovat jen to, co je skutečně zajímavé. Celkové vyžnění ale nakonec zůstává poněkud naivní a vlastně i povrchní. Z figurek rozestavěných na hluboké psychologické drama se vyklubala jen příjemně obyčejná partie. 7/10

Film o živoucím duelu Frost/Nixon se nedá úplně jednoduše uchopit jako dokumentární politické drama, neboť mu ani tak nejde o komplexní zachycení určité historické události, jako o vykreslení psychického stavu a pocitů postav nebojujících pěstmi, nýbrž slovy. Frost je jako kočka snažící se o zasazení co nejpřímějšího úderu, ze kterého není úniku a Nixon lstivá myš, jejíž úkolem je co nejelegantněji se vysmeknout a obrátit situaci ve svůj prospěch. Ať už je to zásluhou scénáře, či samotného Franka Langella, Nixonovy pohnutky i celá osobnost byla vystižena dost přesvědčivě. K pochopení jeho myšlenek mnohdy stačil pouhý výraz v obličeji. Frost/Nixon je decentně zrežírované, divácky trochu méně atraktivní drama, ke kterému není nutné býti politickým znalcem/fanouškem, aby přineslo bytelný, intelektuální zážitek. 7/10

IT Crowd si po vzoru Červeného trpaslíka, či Black Books vystačí pouze s 3 hlavními postavami, avšak na rozdíl od nich do sebe výborně zakomponovává i postavy vedlejší (úchylný šéf, gotický strážce serveru...), tudíž neupadá do stereotypu. Ústřední trio je komická, neschopná a sebeparodující sebranka, která zpravidla baví už svou "blbostí" a naprosto ujetým způsobem, jakým řeší jednotlivé situace. Jejich jumor je bláznivý, až přitažený za vlasy, což řadě scénkám dává poněkud nečekaný, nový rozměr, ale občas také působí nuceně, strojeně a křečovitě. Díky nadšení z první série to bylo 5*, ale po dalších dílech a s odstupem času bych upřednostnil jiné sitcomy. 8/10

Zpívající právníci, tančící policisté, baletní soudci a poletující státní obhájci, aneb judikatura hrou. Nápad učit veřejnost základy práva zábavnou formou není vůbec špatný, tedy kdyby ta forma byla opravdu zábavná, ale řeknemě, že Jahelkovy skladby nejsou úplně k zahození. Pochopit právní souvislosti a zákonitosti na rozebíraných příkladech je snadné a účel dostatečně splňující, ovšem nedokážu si představit, že by si někdo dokázal tento pořad skutečně zamilovat... PS: A nezapomeňte, neznalost neomlouvá! :)) 6/10