H34D

Zamlklá holčina, pravděpodobně skrývající nějaké trauma, či komplex se stále ne a ne rozpovídat a tak se snažíme nahlédnout do jejího nitra a pomocí flashbacků porozumět zdroji jejího pesimismu a stranění se. Na rozdíl od Donnieho Darka, kde abstraktní a depresivní postava slouží k tomu, aby mohl být abstraktní a depresivní celý film, u Speak tyto atributy zůstávají vlastní jen postavě, samotný film nepředstavuje nikterak tíživou podívanou a naopak v konečném důsledku je i očišťující. Mluv je skromné a věrohodné drama přímo z ulice a díky vynikajícímu a procítěnému vystupování Kristen Stewart je nemožné s ní nesympatizovat, ovšem z celého námětu šlo vytřískat i víc, ať už emocí, sofistikovanějšího děje, nebo odboček. 8/10

Hlavní atrakce filmu, Elisha Cuthbert, zde neukazuje jen svou krásnou tvářičku, naopak film se chová, jakoby ji vůbec neměla a místo toho svým zapálením pro roli předvadí více než sympatický výkon. Lucky Girl, drama z ulice, zpracovává problematiku gamglingu dost věrohodně, svižně plyne kupředu, v žádné fázi nenudí a když je třeba, tak cukavá, ruční kamera dokáže pár momentů značně zdramatizovat. Ovšem na druhou stranu nízké ambice TV filmu jsou zde znát - nekreativní scénář kromě hlavní dějové linie nenabízí prakticky nic jiného, v zájmu rychlého odsýpání je trochu povrchní a lineární, ale aspoň mě osobně potěšil závěr, který se docela vymyká zajetým předpokadům... 7/10

Špinavé, noční ulice, gangsteři všech "barev" a ražení, kapsy plné drog, ruce plné zbraní a byty plné bílého masa, nadto jeden zkorumpovaný chlastající policista a atmoséfra je na světě. Keanu Reeves bere zákon do svých rukou a v duchu neo-noiru odhaluje, jak je v jeho čtvrti obtížné rozlišit policajta od mafiána (doslova). Nic moc originálního, první polovina dokonce zavání béčkovitostí, ale pak se to zkomplikuje, zahustí a žánrová klišé se alespoň z menší části zahalí pod roušku slušné kriminálky. Děj je sice samozřejmě smyšlený, ale v něčem se do černého přeci jen trefuje - řada policistů svého postavení zneužívá a je takřka nemožné jim to dokázat. Původně zde byly slabé 4*, ale s odstupem přehodnocuji na silné 3, přeci jen na tomto filmu není nic světoborného. 7/10

Plastelínová zvířátka v ZOO rozumují nad výhodami, nebo spíše nevýhodami zdejšího ubytování. Někdo je rád, že dostane zadarmo nažrat, jinému chybí prostor, někomu vadí chabé podnebí a jiný se zase nefalšovaně nudí - zvířata povětšinou nejsou stavěna na zadržování v klecích, ale co s tím jako lidi asi uděláme? Nic, neboť i pro nás je mnohem důležitější to naše "Pohodlíčko", kdy chodíme triumfálně pozorovat všechna exotická zvířata zmáčknutá pěkně pohromadě mezi čtyřmi zdmi... N. Parkovo Oscarové dílko mi však k srdci nepřirostlo, vtipné ani roztomilé mi to nijak zvlášť nepřišlo, ovšem za zhlédnutí stojí. 6/10

I ta nejsilnější a nejsebejistější osobnost může po unáhleném a radikálním úsudku pocítit silné pochyby, neboť zdaleka ne vždy se věci mají, tak jak se na první pohled zdá. Lidské vztahy a zejména výchova dětí je příliš komplikovaná, Doubt však nepřichází s žádným rozhřešením, moralizováním, či doslovností, jen inteligentně a minimalisticky poukazuje na problém střetu názorů - síla je v dialozích a tedy i vskutku perfektním scénáři. Doubt, jakožto divadelnímu dramatu jsou také velkou (přímo stěžejní) oporou bravurní herecké výkony, jak charismatický P. S. Hoffman, přísná M. Streep, tak překvapivě i dobrosrdečná A. Adams... Podívaná je to kvalitní, snad jen díky té skromnosti, umírněnosti, nebo jak jinak to nazvat, nebyl můj divácký požitek až tolik ohromující. 7/10

Zpočátku komorní drama o nevšední lásce, které bez dlouhé expozice bleskurychle vtahuje diváka do zvláštní atmosféry, která trochu zavání až artovými filmy. Pocit pohlcení filmem je intenzivní a přestože si dvojice vyjadřuje lásku hlavně telěsně, působí Předčítač něžně a poeticky. V druhé polovině přichází na řadu holocaust a film přesedlává na rovinu soudní. To že částečně přepíná z romance někam jinam by vůbec nevadilo, přechod je to plynulý a nepůsobí nijak kostrbatě, jde o to, že se v závěru snaží z původního vztahu vymačkat co nejvíc slziček a to vypadá trochu jako pokus o opití rohlíkem. Výrazně to však Předčítači zazlívat nebudu, natočen je totiž výborně + velkou roli v celkovém zážitku hraje použití hudby a skvělé herectví Kate Winslet. 7/10

Krása, rozmanitost a oslňivost naší planety a její matky přírody je až zarážející, zvlášť když se natočí prostřednictvím tak magnificentních a opojných záběrů, jaké představuje seriál Planet Earth. Tento film nabízí jen jakousi "best off" výše zmiňovaného seriálu, nevím zda je za tím marketingový tah se snahou prodat po druhé již jednou natočené, či akt z dobré vůle o šíření informací o naší Zemičce i pro ty, kdož jsou líní dívat se na celý seriál, každopádně je to asi nejúžasnější dokument, který byl kdy natočen. Už jen proto, jak je zábavný a přístupný i pro nedokumentární diváky (jako jsem já). Plné hodnocení nedám tedy jen proto, že jsem vše už jednou viděl v seriálu. 8/10

Choreografie Woo-Ping Yuena ze své kvality pranic neztratila a dva postarší veteráni kung-fu mají očividně také ještě dostatek energie na to, aby z ní vymáčknuli maximum diváckého požitku. Střet dvou legend je vskutku to nejlepší na filmu, ovšem překvapuje mě, jak je možné, že prvoligové souboje jsou obklopeny tak provařenou, neřkuli vykradenou, béčkovou a infantilní story, tohle byl snad scénář psaný na počkání... Naštěstí je Zakázané království koncipováno poměrně svěže, se sytými barvičkami a dvěma sexy dívčími bojovnicemi, takže s přihmouřením oka se dá slušně pobavit. 6/10

Sam Mendes si stanovil mnohem obtížnější úkol, než by se na první pohled mohlo zdát - jak zábavně vykreslit nudu, aby byla zachována obsahová hodnota a nebyla z toho fraška? Zprvu je Mariňák svižný a místy i černohumorně vtipný, ale pak se za klukovskou zábavou nevyužitých vojáků a častou masturbací začne rýsovat dosti trefný pohled do nitra charakterů a autentické vykreslování jejich pocitů. Člověk nemusí ani jednou vystřelit pro to, aby pochopil o čem je válka a byl jí nadosmrti poznamenán. Zejména díky tomuto originálnímu, neakčnímu pojetí si Mariňák vynutí i nějaké přemýšlení a nedá se tak snadno označkovat jako "hůře natočená Olověná vesta". PS: K modernímu pojetí moderní války patří také moderní herci - Gyllenhall a Foxx zvládli své na jedničku. 8/10

Z těch pár, mnou zhlédnutých filmů, Tarkovského je Solaris jediný, u kterého jsem dokázal alespoň zčásti proniknout do atmosféry. Také tradičně filozoficky a nábožensky laděné dialogy zde dopadají na úrodnější půdu, neboť Solaris je už sám o sobě dost mystický, tajemný a snový. Jakoby se vznášel mezi nebem a zemí a díky psychedelické hudbě v něm dokáže být i pouhá jízda po dálnici až nečekaně abstraktním zážitkem. Je vidět, že pro Tarkovského je mnohem důležitější vyprávění děje, než děj samotný, logické pointy bychom zde čekali marně (samozřejmě, ne že bychom je vyžadovali). Problém je ale v tom, že Tarkovského vyprávění mi navozuje silné stavy letargie, je nudné a zdlouhavé, tudíž velkou část jeho filmu vnímám jen jako hromadu šíleně natahovaného balastu kolem pár zajimavých sekvencí... 5/10