kenkaku

Film mě nijak nenaštval... hopkání po střechách (a všude možně) mám celkem rád, ale nudil. Debilní děj a ten co furt čumí jako vejr (prý hrál v Twilight... nevím, neviděl jsem) to úplně zabilo. Jakmile dojde na hopkání a akci je to ok, ale to žvanění okolo bylo úmorné. A protože se v součtu víc žvaní než hopkání, celé to vyzní do ztracena. Díky tomu mi prostě nestojí za to film vidět 2x a takovým filmům prostě míň než 3 hvězdy dát musím...

Jak se zdá, přidám se k zástupu nadšených. Kingsman by se měl povinně promítat všem blbečkům, co se rozhodnou natočit akční film. Ten balanc na hranici parodie je tak perfektní, že jsem se ani jednou nerozčílil (mě totiž rozčiluje, když ze mě někdo dělá vola okatou ignorancí fyziky a biologie). Jasně, že tady se také přehání, ale jak jsem psal. Je to akorát na hraně, že se člověk nemusí stydět za to, že se baví. Když se k tomu přidá ještě trocha toho morbidního humoru (ne fekálního, ale morbidního) zabalená do děje který nenutí se dívat na hodinky (sem se nepodíval ani jednou), tak je to doslova paráda.

Na FF6 mě doslova sralo to morbidní přehánění (tank hop na boudu, šaškárna okolo startu letadla na závěr). V FF7 ho najdeme bohužel ještě víc. Jen mě nevadilo tak moc. Asi proto, že je vše celé nějak posunuté do absurdna (tolik "nesmrtelný-nezničitelný" scén v jednom filmu jsem už dlouho neviděl), že už to celé zavání parodií. Co mě doslova vadilo - a mnohem víc - byla ta kadence střihu kdykoliv se dělo cokoliv akčního. Jako tři střihy za sekundu už je celkem přes závit. Co mi udělalo na druhou stranu radost je snaha zapadnout (propojení s Tokyo Drifem) a trocha té nostalgie (jo, jo... racewars, nebo ta MEGA nostalgická scéna na závěr. Ta mě rozštípala). Opravdu si přeju, aby toto bylo FF poslední. Prakticky směr jakým série nabrala pátým pokračováním mě neoslovil a... asi stárnu nebo co.

Právě jsem se dodíval na premiéru (ard) a budu to muset ještě vstřebat. Celý film je točen zvláštní strojovou dikcí. I když své momenty má, je zvláštně sterilní... proč to říkám? Natáčením filmu jsem strávil dva týdny života jako komparzista. Byl jsem přítomen u mnoha scén ( včetně tě v Buchenwaldu) a proto i vím jak moc toho zůstalo ve střižně na podlaze... A netuším moc proč. Možná měl Philipp Kadelbach obavy z přílišného alibismu. Možná chtěl prostě jen čistě černobílé postavy. Možná mu ale nic jiného ani nezbylo. Když si vezmu jak citlivé téma to pro ně je (i 70 let po válce se v Německu s tím co se za války dělo nesrovnali). Každopádně. Osobně mám tedy hodně deformovanou optiku a proto si budete muset počkat na objektivnější hodnocení. A srovnání s originálem na závěr? Je to jiné. Ne horší, ne lepší. Prostě jiné.

To nešlo... no vážně nešlo. Nevydržel jsem ani do titulků (těch na začátku). Digitální koně, digitální láva (ale hnusně digitální) + rádoby zombie (dva namatlaný hňupové makeupem minutu žmoulající něco jako střeva vrčící okolo...). To vážně nešlo. Na to se mám moc rád.

Tak hele. Film jsem viděl z donucení a Houboboba jsem nikdy rád neměl. Vadí mi ta úchylná animace a celkem často morbidní výjevy. Jo, humor občas o nějaký zakopnete, ale že bych se lámal v pase celý film? Ani omylem. Nejsmutnější je, že ani nevím komu je určen. Dětem? Tak to celkem nechápu přítomnost cca půl tuctu ryze dospěláckých vtipů (sad-maso obleček kraba jako jeden za všechny). Dospělým? To snad ne... Každopádně dospělí v kině spali... děti okolo 5 let zírali na plátno a jediný kdo občas vybuchl smíchy byl hlouček cca devítiletých holek co seděl za mnou (ach bože, to bylo trauma). Paradoxně nejméně nudná pasáž nastala jakmile Houbobob vylezl z vody a vstoupil do třetího rozměru. No... možná, že je to logické. Zmizela ta úchylná animace. Jenže to je právě moment (a to se vsadím) kdy pravověrní houbomilové začali trpět. Zabralo to ale jen cca 1/4 filmu :/. Takže obrázek si každý může udělat sám.

Uf... to byla zase debilita. Milá, ale debilita. Neuvěřitelně vizuálně malebná, neuvěřitelně napěchovaná kvalitními herci a neuvěřitelně absurdní. Ano, já chápu, že o to asi Wesovi šlo, ale v některých momentech je to až otravné. Ty opakované vtipy (co nejsou vtipem) obzvlášť. Na druhou stranu občas se ten černý humor trefí (pamatuji si... asi 2x) a občas i překvapí (prsty Jeffa Goldbluma... "náhradní" obraz na zdi... Willem Dafoe a perská kočka). Co veškerou tu parádu zabíjí je konec. Tomuhle říkám pointa vo hovně.

Největším tahounem a hláškonosičem filmu je robotický zdravotník. Jen on sám má na kontě dvě hvězdičky (tedy ano, bez něj by to byl těžký podprůměr). Ne kvůli tak nenáviděnému "klišé" (které je mi zcela ukradené), ale díky zvláštní nevyváženosti. Možná za to může Disney. Možná ta snaha být multi-všechno a zároveň nic (viz to San Fransokyo). Přišlo mi jako by se styděli za to, že si hrají (nebo imitují?) na Japonsko. Tedy. bylo to milé a veselé. Automatický osobní zdravotník totálně strhnul veškerou pozornost, ale po tom celém zůstala na jazyku taková divná pachuť. Ne klišé, ale povrchnosti. A to ani nemluvím o výpadcích logiky (Hiro má na to vyrobit asi tunu mikro-robotů, ale ostatní na to potřebují továrnu? Když si uvědomím jaký má Hiro potenciál, je něco co si nevyrobí!? Třeba tu "hvězdnou bránu"...)

Kombinace Scott/Crowe slibovala podvědomě něco třeskutého... nebo historického... a rozhodně zajímavého. Stalo se. Respektive jen to poslední - zajímavá podívaná. Překvapivá, milá a hřejivá.

Opravdu nevím čím to bylo. Jestli přestřelenou stopáží, námětem (drogaření fakt nemusím) nebo prostředím. Nebo tím, že jsem se prakticky nudil. Ne brutálně, to zase ne. Je to tím, že je to vše takové vlažné. Dobře postavené, ale vlažné. Film jsem viděl několikrát a čím vícekrát jsem ho viděl, tím víc jsem měl chuť hodnocení snižovat. Začal jsem si všímat prkotin a dokonce i místy přetáčet. Je to dobrá řemeslné práce, která asi není pro mě. To je celé.