Othello

Catching Fire se dle očekávání nijak zvlášť nevymyká většinovému vysokorozpočtovému balastu posledního roku, zejména tím, jak strašně neambiciozně je celý zrežírován a jeho zásadní problém tkví v dělení na dvě různé, žánrově naprosto odlišné části, přičemž ten převod nikoho nepřekvapí, protože je celou dobu očekáván. Plochá revoluční linie asi nejvíce pobaví v tom, jak svých největších úspěchů dosáhne utlačovaná dělnická třída tím, že dostane prostor v reality show a využije jejích výrazových prostředků. Jinak ovšem prvotřídní casting, zejména vedlejších rolí, Jenu Malone si chci vzít nebo unést. Přes to všechno se nějakou záhadou chci o tom světě asi dozvědět něco víc a další vývoj mě poměrně zajímá.

Přes veškeré obavy silně dehollywoodizovaný Greengrass, kde ústřední postava je víceméně od druhé poloviny definitivně objektivizována, jak se úhly pohledu třístí mezi piráty a americkou marínu. Captain Phillips tady není tím kapitánem, který by sharoval s posádkou fotky svých dětí, neplácají se s kormidelníkem u kafe po zádech, jenom proto, že se potkali ve stejné chodbě. Stejně tak velitel vojenského zákroku před rozkazem "execute" neroní slzu nad ubohým lidem somálským, kterému byly vyloveny všechny sardele a teď musí pirátit, ani z něj nevypadne "kiss your ass goodbye", za asistence rotujícího podhledu. A na konci na Hankse nečeká z helikoptéry náhle vyskočivší žena a dítě, nýbrž androidí sestra, která by vám stejným tónem, jakým říká "You're safe now." vysvětlovala, že vám úmyslně zašlápla morče. Kdokoli prská na Greengrassovský režijní prstoklad by si měl uvědomit, že druhou polovinu filmu by 80% režisérů natočilo na 4 neustále se prostříhávající záběry a nehledalo by rozhodně těch 95 úhlů snímání na prostoru 2 x 4 m. K čemuž se nese asi jediná kritická výtka, protože nechat Greengrasse natáčet značnou část filmu v interiéru o rozměrech osmi banánových krabic je něco jako chtít po Debussym, aby složil symfonii na ukulele.

Vtip dokončím za film "...cunt is tight." Vlastně jsem překvapenej, že při tom, jak očividně byl film přestříháván tak devětsetkrát a ještě k úplně jinému vyznění to relativně na sebe navazuje a dává smysl. Leč na jakoukoli morální ambivalenci se to tentokrát definitivně vykašlalo a místo toho se díváme spíš na ódu na Demokraty, přesně podle stylu "Yes we can.... No, you can!" Je z toho bolestivě vidět, že to měl být úplně jiný film - tvrdší, s ujasněným názorem a nekompromisnější. Viz v traileru naznačená přestřelka mezi policí a Černými pantery - zde celá organizace omezena na bandu teoretiků jak z kavárny Jericho. Tarantino by se mohl zmínit o tom, že zkrátka studio využilo tří submisivních hrbolků negří lebky Lee Danielse, mě asi nejvíce bavily karikatury prezidentů přesně dle blue state vidění - sympatický idealista Kennedy, absolutně nesvéprávné přerostlé dítě Nixon (během první scény s Cusackem jsem poprskal obrazovku) či arogantní mimoň Reagan, který je v záběrech vždy nasvícen ostře zprava, aby upomínal na jeho nejznámější fotku před praporem. Filmu hrozně uškodilo snížení ratingu, aby to mohl být uvědomělý poučný film a z toho vyplývající umírněné vyznění filmu, protože když už chci nahnat do kina hromady dospívajících černochů, logicky je nechci nasrat. Takže je to rasistický.

To, co se ze začátku jevilo jako nijak zvlášť svěží, ale díky neustálému naznačování, že by Rachel McAdams mohla ukázat mléčné žlázy, koukatelná romantika v geneticky upravené Británii, kde skoro nejsou minority a o hnusnou cuchtu jeden nezavadí (přitom u Curtise bych předpokládal, že někdy v Anglii byl) se v poslední třetině zvrhne v něco neskutečnýho. Já vim, že tahle sféra pravděpodobně platí lístky do kina, ale ta strašlivá závěrečná óda na drobné radosti střední vrstvy absolutně nezajímavých lidí, se kterými jsem pochopil, se má divák ztotožňovat mi nějakym způsobem uvrhlo na mysl odpověď na otázku, jak by asi vypadal předvolební spot Mimibazaru, kdyby se skrze něj ještě snažil zviditelnit Andrej Babiš. A točil by to Renč.

Základní rozchod mezi veřejným míněním a Rodriguezovou tvorbou stojí na tom, že Rodriguez netvoří pocty (m)explotacím ani pocty grindehousům, nýbrž ony xplotace a grindehousy. Celkem logicky rozčiluje liberální snoby tím, že neodkazuje na nic než na sebe, lacinost nehraje a jakkoli je výrazně ambicioznější než předchůdce, nezastře, že z rozpočtu někdo oproti minulému dílu odkopal deset mega. Přiznaný shit je pořád shit, nicméně pořád považuju za parádní obskurnost dnešních časů fakt, že tohle je schopno se prokopat do světových kin. A to mi přijde tak nějak skvělý.

V druhé polovině filmu jsem se permanentně nacházel v situaci, že kdyby zničehonic se na obzoru objevil Cthulhu a detektiv Loki začal opakovat "Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn", řekl bych si, že to vlastně dává perfektní smysl. Největší deviza a zároveň nádor Prisoners je totiž totožný například se sérií Lost. Ono devadesátiminutové vrstvení otázek a témat, které vyústí v závěru totálně béčkovou pointou vystřiženou jak z Bone Collectora nebo jiných pozdně devadesátkových Se7en exploatací je vlastně perfektní trolling, kde divák je držen u obrazovky klasickým "oskarovým" morálním dramatem o únosu, vině, trestu a spravedlnosti, kde se pouze motá velmi podezřele vypadající Gyllenhaal s kérkama na ruce, strašlivým účesem a zednářským prstenem. A to vše je zasypáno vynikající režií, až elswitovsky bohorovnou kamerou (Deakins už by po tomhle mohl toho Oskara nakoupit) a nadstandardním herectvím, překvapivě zejména u Hugha Jackmana. Villeneuve se měl imho totálně utrhnout ze řetězu například ve stylu Angel Heart, takhle je to "pouze" technicky brilantní žánrovka.

Naprosté obtažení šablony vztahu oběť-kořist-oběť, jejíž neochota obohatit tohle spojení se jeví až jako záměr. Výhoda Norska, kde se vizuál udělá tak nějak sám, pak stačí jen sehnat árijskýho hermafrodita, co umí držet kuši, 3000 krone a skladatele, co si vehementně myslí, že dělá soundtrack k dalšímu LoTRovi. Jediné vybočení od schématu je fakt, že postavy se většinou ve filmu chovají jak pitomci, ale jsou na to od sebe zvyklí, takže dokáží aktivně reagovat na okamžitý výsledek své demence.

Jeden čeká nudnej průser s dvěma figurínama v čele a najednou obdrží překvapivě vyspělý thriller bez vybuchujících aut a jiných instantně thrillerových atrakcí. S dvěma figurínama v čele. Sice to příliš neví, jestli to chce být film o pokeru (což je tak do 20 minuty) mafiánský film (všechno s Affleckem) či korupční kriminálka v exotických kulisách, ale na druhou stranu timing dialogů, drive jednotlivých scén, jemné kamerové kejkle a režijní jistota je něco, co neni v těchto časech úplná samozřejmost. Problém filmu je právě ta jeho neustálenost, kdy nic z toho, co by jeden očekával od kriminálky, thrilleru či poker filmu vlastně neobsahuje a těžko to zachrání to ohavný buranský dřevo Arterton, selka jedna, díky které už konečně chápu, proč celý Quantum of Solace stálo jako menší kolonie na Plutu - člověk by se jí tam i dotknul. I něžně.

Řezník se za kamerou zlepšuje pomalu, ale nezpochybnitelně. Jinak ZNK kult je to, co v zasmrádlym rybníčku český hudební scény bylo už dlouho nutný a já jsem za to fest vděčný.

Tak nějak se to mělo s letošními Vánoci, že všechno, co se prohnalo přes můj monitor a mělo alespoň půl vlasu se právem muselo cítit poněkud nervozně. Po obou dílech peckový videohry Riddick (Escape from the Butcher Bay a Assault on Dark Athena) zbýval ještě třetí díl filmový trilogie, který sice nedosáhl na výše zmíněné hry, ale pořád ještě tahle organická Mekka všech survivalistů, tvrdá tak, že píchá jenom lesby, zatímco postel plnou 24-7 vlhkejch konkubín odzívá má s čim přijít. Výhoda Riddickovskýho univerza je totiž zejména ta, že k němu zkrátka není alternativa a většina lidí ho má tak nějak v piči. Proto si Twohy může zacházet s tímto artiklem prakticky jak se mu zachce, vystavět film na poměrně netypickém syžetu, který v sobě vlastně mísí 2 filmy, napatlat to hromadou CGI na celé škále kvalitativního spektra a ještě se tvářit, že tohle jako neni konec vážení. A mě to samozřejmě vůbec nevadí, protože jde vidět, že autor má v rukávu festovní nálož nových nápadů, koule mu nechybí a protagonista má pořád funkční vokál. A k tomu ještě megazbytečně foukne lačnému nerdovi kozu Katee Sackoff - mimochodem s timhle příjmením asi člověku moc jiného než hrát militantní lesby nezbejvá.