Timeisnear

Zprvu musím říci jednu věc, Nightwish jsem měl rád ale postupem času mi začaly lézt poměrně dost krkem a neustálé žvatlání o tom že co je komerční to je nejlepší obzvlášť v žánru jako je melodic gothic metal je dosti absurdní, mnohem lepšího materiálu se dá najít velmi snadno, pro zjednodušení - Sirenia, Penumbra, Nemesea ( čistě první album ), Mortal love, After forever, Epica, Tristania a list pokračuje dál, z česka ještě zmínim Memoria. Pointou proč toto říkám je že ať už máme názor na kapely jakékoliv rozhodně by film měl být hodnocen hlavně pro film samotný, což se tu prostě s pardonem ale vůbec neděje. Příběh je jednoduchý, starý muž Thomas padá do kómatu a přitom zažívá velký výlet do svého podvědomí kde hledá ztracené vzpomínky na dceru, zatímco dcera se snaží v reálném světě najít cestu zpátky k otci. No a to je tak vše okolo příběhu, zdá se vám to málo? No tak to nejste samy, ovšem to neznamená že je to něco špatného, naštěstí se povedlo z jednoduché myšlenky vylovit spoustu napaditých odboček, ačkoliv spousty lidí tady říká že příběh je zbytečně natáhlý a že takzvaně "dojímavý" příběh o znovunalezení dcery s otcem nestačí, nenechte se mýlit, protože síla filmu pramení právě z celkového pocitu jak se Thomas snaží leč mu síly stačí. To co je ovšem dobré má zároveň i své mouchy, ačkoliv sněhulák je naprosto brilantní a výborně nadabovaný hercem který ztvárnil velmi populární herní postavu Alana Wake, ostatní herci dosti často přehrávají tak moc že to kazí atmosféru filmu, ironií pak je že dítě které hraje malého Thomase je mnohem uvěřitelnější než spousty lidí okolo něj. Velmi mile překvapil také Tuomas Holopainen který v Nightwish má na starost klávesy a hraje tu Thomase ve středním věku, co jen zamrzí že se nedostane prakticky k žádnému dialogu což bych i věřil že by mohlo být víc jak zajímavé. Herectví jako celek budu tedy brát jako průměr. Speciálně jsem oddělil i vizuální výkon kapely ve filmu, ti tu víceméně odvádějí klasický klipový výkon, což ovšem taky není vůbec špatně, kupříkladu taková píseň Scaretale tu má jak úlohu samotného klipu ale zpracováním do filmu překvapivě zapadá naprosto dokonale, ačkoliv jsem ze začátku měl divný pocit okolo chování Annette ( zpěvačka ) která připomínala osobu dlouho a kvalitně sjetou tak po druhém shlédnutí musím říct že jinak bych to vidět ani nechtěl. Efekty jsou na nízký rozpočet překvapivě velmi dobré a režisér s nimi operuje opravdu mistrně. To nejrozporuplnější je ovšem scénář, jak už jsem řekl příběh není špatný ale je naprosto zbytečně překombinovaný, poetické blábolení ve chvílích kdyby se mělo spíše mlčet, mlčení když by se mělo poetizovat, posloupnost děje někdy naprosto nedává smysl no prostě bordel jako hrom, přitom některé scény jsou takřka geniální ( viz sebevražda Thomasova otce ). Nakonec tu máme to na co je zvědav nejeden fanoušek kapely, hudba. Všichni komentují jak v tomto filmu chybí víc kapelových písní, to co ovšem leckdo přehlíží je fakt že ačkoliv film má nálepku "muzikál", tak vlastně to muzikál ani není, pokud by někdo nesouhlasil nechť se podívá na Repo! The genetic opera který se zaměřuje na poměrně filmový systém vyprávění příběhu ale přitom je to muzikál od začátku do konce, Imaginaerum není. Další trestuhodnou věcí která se tu opomíjí je původní hudba, protože i když to není to nejlepší co jsem v poslední době slyšel a převážnou část filmu hraje čistě orchestr, je to nadprůměr který je přítomen a na to by se nemélo zapomínat. Kapelová část je čistě výběr pár písní které uslyšíte na stejnojmeném albu, tudíž hodnocení záleží na vkusu posluchače. Tak tedy je Imaginaerum dobrý film? Viděl jsem lepší filmy tohoto typu počínaje Ink, Re-cycle, MirrorMask a konče legendárním Labyrinth, ale i přes mnoha neduhů který film má, Imaginaerum je dobrý protože je v něm cítit originalita kterou sem vnuknula fantazie Nightwish a tím je film jedinečný, klipový styl naopak pomáhá tento dojem umocnit, ať už jste fanoušek kapely nebo ne, rozhodně to za jedno shlédnutí stojí a i když Nightwish stále moc nemusím, přeju jim ať toto není jejich poslední počin.

The big bang theory je docela těžké hodnotit a to ze dvou důvodů, když seriál začínal byl originální tím že si vzal jako téma druh lidí které by dnešní generace zrovna nenazvaly jako "cool týpky" a přesto se jim povedlo ukázat že "nerdi" jsou spoustakrát mnohem lepší společníci než kdokoliv jiný, což tahle skutečnost pro někoho nemusí být tak překvapivá, ale překvapivé rozhodně je kolik lidí si stále myslí že "inteligence" je vlastně nemoc. Seriál toto rozebírá dokonale, do této chvíle je vše v pořádku, vtipy jsou promyšlené, věděcké téze převážně reálně podložené. Druhý důvod proč je problém tomu nedat největší možné hodnocení je prostý, opět to prostě po určité době muselo propadnout komerčnímu systému " musí tam být romantika ", tenhle faktor tak neuvěřitelně ničí základní myšlenku, že třetí a čtvrtá série byla převážně nesnesitelná a seriál dokázal tahat z ucandaného cukrování jen Jim Parsons jako Sheldon Cooper, problém by ani nebyl mít Leonarda a Penny, to bylo jasné od začátku, ale snahy ostatních mít vůbec vztah a nakonec jeho řešení sebralo seriálu tisice možností na originálnější situace ze světa vědy či nerdů jako takových, hrozná škoda. Seriál se naštěstí pátou serií snaží dostat zpátky ke kořenům, takže mu dávám šanci, ale i tak mám doje že to dost pravděpodobně nevydrží tak dlouho.